V pozdním jaru 1622 se v malém městečku Jeseník stalo několik zvláštních událostí. Těsně po sobě vypukly dva požáry, uhynulo také podezřele mnoho krav. Ve stejné době byla vlastním manželem udána místní obyvatelka Barbora Schmiedová, že ho trávila a způsobila mu škodlivým kouzlem nemoc. Muž krátce nato zemřel.

Rej čarodějnic zažili v Jeseníku nad Odrou. Nakonec hlavní čarodějnici spálili.
Čarodějnické běsnění. Inkvizitorské procesy byly postrachem (nejen) Jesenicka

O Barboře Schmiedové není známo téměř nic, její stáří ani kolik měla dětí. Patrně neměla ani školní vzdělání. „Byla nazývána Stará pastýřka. Její muž, pastýř Kryštof, se staral o dobytek pasoucí se na výše položených loukách. Ona samotná byla v manželství nešťastná, do sňatku s Kryštofem ji přinutili její rodiče. Brala však svůj úděl s pokorou a byla svému muži dobrou ženou,“ píše v aktuálně vydané publikaci věnované prvnímu čarodějnickému procesu na Jesenicku historička Michaela Neubauerová. Problematice čarodějnických procesů na Jesenicku se věnuje dlouhodobě.

Všechny stupně mučení

21. května 1622 stanula žena před konšelským soudem v Nyse. U prvního výslechu sice všechna obvinění popřela, následně však prošla všemi stupni mučení, byla pálena ohněm a nakonec podlehla.

Její přiznání tvořila směs znalostí místního bylinkářství a dobové medicíny a představ o čarodějnicích a kouzelnících. Doznala, že zapálila jeden z domů, svému manželovi podala otrávený tvarohový koláč, lidem očarovala dobytek, z vody v potoce stloukala čarodějnické máslo, svému muži způsobila čarodějnickým ústřelem nemocný prst na pravé ruce.

Přiznala také, že se účastnila čarodějnických sabatů. A jmenovala další ženy, které se podle jejího doznání schůzek účastnily. „Bylo jich hlavních šest, jež s ní byly při zaříkávání krav, které s ní v podobě koček nepozorovaně kravám odebíraly mléko, se kterými vyrážela na sabaty na vozech. Všechny pomazané na celém těle kouzelnou mastí vyrobenou z rozemletých ropuch. Svými kouzly ničily a škodily,“ vylíčila v publikaci Michaela Neubauerová doznání pastýřovy ženy.

Noční scéna Valpuržiny noci z Fausta, olej na plátně, Muzeum opatství Liesborn ve Warendorfu
Světice i čarodějnice, křesťané i pohané. Tajemná noc vše spojila

Proces se skupinou žen trval po zbytek roku 1622 a z Barbory se vlivem pobytu v chladném vězení po několikerém mučení stala lidská troska na pokraji šílenství. Přála si už jen zemřít, aby unikla dalším mukám. První obětí tohoto případu se však stala Marta Wezelová. Našli ji v půli července v její kobce mrtvou se zlomeným vazem.

Při neustálých konfrontacích získávali soudci od šestice žen další jména, ženy dokonce začaly udávat vlastní matky nebo sestry. Okruh podezřelých se tak rozšiřoval na další nevinné lidi. Vyšetřováno a vyslýcháno bylo v tomto případu nakonec 23 osob.

Jak proces skončil a kolik lidí bylo popraveno, se neví. Žádný rozsudek se nedochoval. Jednalo se však jen o začátek šedesát let trvajících procesů.

Jejich nejsilnější vlna nastala v letech 1651 až 1652. Na jejím začátku stála výpověď teprve třináctiletého Martina Schirna ze Širokého Brodu, který z čarodějnictví obvinil několik svých sousedů.

Obsese místního šlechtice

Okruh obviněných se rychle rozšiřoval a lavina obvinění, mučení a upalování se rozrostla do obludných rozměrů. Ve Zlatých Horách bylo jen do začátku října 1651 sťato a spáleno nebo upáleno zaživa třicet tři lidí, v Jeseníku a okolí jednaosmdesát, v Mikulovicích šestnáct.

Již v červenci byl počet popravených tak vysoký, že vratislavský biskup dovolil za finanční náhradu pokácet dřevo na upalování čarodějnic v biskupských lesích, ovšem jen natolik, aby se „dřevem neplýtvalo“.

Hlavním pronásledovatelem čarodějnic na Jesenicku se stal šlechtic Jiří Maxmilián z Hodic a Wolframic. „Jeho snaha o vymýcení ďábelské sekty přerostla až v naprostou obsesi a uspokojení nad příkladným a záslužným dílem,“ uvedla Michaela Neubauerová v knize Čarodějnické procesy na Jesenicku.

Jedno z uměleckých zobrazení salemských čarodějnických procesů. Na zemi leží Mary Walcottová, jedna ze svědkyň, která tvrdila, že byla očarovaná.
Čarodějky ze Salemu: Skutečné procesy byly plné hysterie a děsivých mučení

Rostoucí počet popravených i náklady související s procesy však vyvolávaly nespokojenost u vratislavského biskupa. Ten nakonec v březnu 1652 rozkázal, aby Hodic další osoby již nezatýkal a probíhající případy do Velikonoc uzavřel.

I tak byla bilance děsivá. Během pouhého roku a půl bylo na Jesenicku podle různých dokumentů vězněno a pravděpodobně i popraveno 165 až 220 lidí. Celkově bylo za éru čarodějnických procesů na Jesenicku zatčeno, vězněno a vesměs popraveno 246 až 314 lidí. „Pokud bychom srovnali čarodějnické procesy na šumperské a jesenické straně, na Jesenicku byly nepochybně závažnější. Konaly se dříve a na měly i více obětí,“ konstatoval ředitel Vlastivědného muzea Jesenicka Pavel Rušar.

Odlehlost regionu 

Proč k čarodějnickému běsnění na Jesenicku došlo? Podle Michaely Neubauerové splňoval region hned několik podmínek. Patří k nim jeho geografická uzavřenost a odlehlost od správního centra ve Vratislavi a také fakt, že jde o nepříliš úrodnou oblast. Především to ale byla ekononomická a demografická situace, která vyústila v největší masový hon na čarodějnice v celém Slezsku.

„Třicetiletá válka, pustošení a drancování oblasti, neúroda, epidemie moru a hladomoru. Doba velkých útrap a úbytku obyvatel, sociální a morální krize, to vše vyústilo v hledání obětního beránka, zosobněného zla a nepřítele společnosti: čarodějnic. Pronásledování ale překročilo hranice, zvedl se odpor měšťanstva i vrchnosti a vlna pronásledování byla zásahem vzdělaného biskupa z královské rodiny zastavena,“ uzavírá svou knihu.