Smutnou zprávu oznámila redakci Kladenského deníku starostka Lidic Veronika Kellerová. „Marušku jsem měla strašně ráda. Je to pro nás všechny velká ztráta. Měli jsme ji velmi rádi a stejně tak i ostatní lidé, jelikož mnoho párů při svatbách oddávala. Dodnes na ni manželské páry s vděčností vzpomínají. Byl to úžasný člověk a pro Lidice doslova dýchala,“ potvrzuje starostka Kellerová. I poslední myšlenky paní Marie proto směřovaly k Lidicím.

Vzhledem k dlouhodobému onemocnění plic a prodělaném covidu, kdy se i nakonec uzdravila, byla očkovaná, se přidaly následné jiné zdravotní komplikace a domů ze zdravotnického zařízení už se nevrátila. Poslední rozloučení s Marií Šupíkovou se uskuteční v kapli Kladenských hřbitovů v sobotu 27. března v 11 hodin.

V Lidicích v současnosti žije poslední lidická žena, Jaroslava Skleničková, která v sobotu 27. března oslaví 95. narozeniny.
A dodnes žije i několik lidických dětí.

Marie Šupíková
Přeživší z Lidic Marie Šupíková: Hrozně mi ublížili. S besedami končím

Marie Šupíková se narodila se 22. srpna 1932 v Lidicích v rodině Alžběty a Josefa Doležalových. Žila v domě č.p. 93, do kterého, jako prvního dne 9. června 1942 vtrhli příslušníci kladenského Gestapa a po vyhnání jeho obyvatel si zde zařídilo kladenské Gestapo svůj štáb. Odtud byla řízena celé vyhlazení Lidic.

Společně s dalšími ženami a dětmi byly nejprve nahnány do místní školy, za úsvitu pak autobusy převezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. Odtud byla následně převezena do polské Lodže, kde byla na převýchovu. Do roku 1946 žila pod jménem Ingeborg Schiller v polské Poznani a později v Boizenburgu v Německu. V červenci roku 1946 ji její adoptivní rodina nahlásila českým úřadům a Marie Doležalová se vrátila do Československa.

Její matka Alžběta se vrátila z koncentračního tábora v Ravensbrücku vážně nemocná a byla v péči lékařů v Praze, kde zemřela v prosinci roku 1946. Marie žila u tety v Kladně-Kročehlavech, kde se usadili i další obyvatelé z Lidic, kteří přežili válku. Dokončila střední vzdělání a odbornou zdravotnickou nástavbu. Po válce vypovídala společně s dalším lidickým dítětem Marií Hafnovou během soudního řízení v procesu RuSHA, jednoho z následných norimberských procesů.

Od roku 1951 pracovala jako administrativní pracovnice, odstěhovala se do Ostravy, kde se vdala, a v roce 1955 se jí narodila dcera Ivana. Téhož roku se s rodinou odstěhovala do nově vystavěných Lidic. Pracovala v Památníku Lidice, později na lidickém národním výboru. Od prosince 1970 do června 1986 byla tajemnicí národního výboru. Od roku 1986 byla na penzi. Byla aktivní v Českém svazu bojovníků za svobodu. (zdroj: Wikipedie)