„Na začátku jsem hledal jen v lese. Pak jsem se ale začal posouvat dál a shánět raritní dřevo. Například topol očkový, olivové dřevo, bahenní dub a podobné vzácné dřeviny, které nejsou moc v povědomí lidí. Tento materiál se těžko shání a stojí i dost peněz. Když ale vím, co s ním chci udělat, může vzniknout skutečně výjimečný výsledek,“ popisuje s pokorou v hlase.

Radek Murárik svou značku nábytku pojmenoval Dřevo s duší. Zatímco ho nad šálkem čaje zpovídám, brzy mi dochází – jakkoli to může znít pateticky – že v každém kousku se ukrývá nejen duše přírody, ale také kus té Radkovy. Vždyť výrobě jednoho svého „kousku“ je schopen věnovat i stovky hodin práce.

Dřevo si ho našlo samo

Všechno začalo zhruba před pěti lety během obyčejné procházky v lese. „Když si potřebuji vyčistit hlavu, zklidnit se v této hektické době nebo si přijít na to, které věci jsou důležité a které ne, chodím do lesa. Jednoho dne jsem našel těžký zkamenělý kořen dubu. Byl celý špinavý a od mechu, ale když jsem ho oprášil rukou, zjistil jsem, že není shnilý. Skrýval krásnou strukturu, která vypadala jako láva. Nějakým způsobem jsem si ho přivezl domů. Dodnes nechápu, jak jsem ho tehdy z lesa dokázal odnést,“ usmívá se Radek Murárik, který do té doby neměl se zpracováním dřeva žádné zkušenosti. Jeho samotného živí provoz restaurace v Luhačovicích a dřevu se nikdy předtím nevěnoval.

Obývací část zajímavého domu v pražských Malešicích.
Impozantní schodiště předurčilo ráz domu. Je plný inspirativních zvláštností

Těžký kořen dubu asi týden brousil a upravoval. „Byl jsem černý jak kominík, ale strašně mě to nadchlo. Bylo to, jako bych objevoval nějaký poklad. Měl jsem více nápadů, co z tohoto kořene udělám. Nakonec spontánně vznikl svícen, který vypadá, jakoby by ho vytvořila sama sopka. Zkamenělý dub je totiž tvrdý jako kámen a má strukturu připomínající ztuhlou lávu. Je to něco úžasného zvlášť v kombinaci se světlem plápolajících svíček,“ přibližuje vznik svého úplně prvního výrobku.

Vůbec prvním výrobkem Radka Murárika byl svícen ze zkamenělého kořene dubu.Vůbec prvním výrobkem Radka Murárika byl svícen ze zkamenělého kořene dubu.Zdroj: se svolením Lukáše Veleckého

Nově objevená vášeň už ho od té doby nepustila. Brzy zjistil, že je pro něj způsobem, jak takříkajíc vypnout hlavu. „Živím se prací s lidmi, takže za osm devět měsíců sezónní práce toho mám většinou dost. Při práci se dřevem naopak nemusím s nikým mluvit. Je to pro mě stav až meditace a něco, u čeho si opravdu odpočinu,“ říká provozovatel restaurace. „Do lesa chodím, abych ztratil mysl a našel svou duši,“ dodává s úsměvem.

Pokus. Omyl. Vášeň

Nastalo období, kdy během svých procházek začal Radek Murárik v každém kousku dřeva vidět něco zajímavého, co si dokázal představit, že zpracuje. „Moje cesta ke dřevu byl pokus omyl a hlavně obrovské nadšení. Cítil jsem, že mě láká, že mi voní, je mi příjemné na dotek, hledal jsem v něm rarity. Na začátku se mi samozřejmě stávalo, že jsem něco vyrobil, pak jsem zjistil, že je to úplně špatně a dřevo mi třeba prasklo nebo se extrémně zkroutilo,“ netají se s tím, že ne všechno šlo hned.

Hmyzožravky se od jiných rostlin morfologicky dosti liší právě částmi, které souvisejí s lapáním kořisti.
Masožravé kytky aneb potměšilí lovci v květináči

„Tím, že to nemám vystudované, jsem udělal spoustu začátečnických chyb. Tenkrát jsem nevěděl, jestli je ideální stav vysušení dřeva 8, 12 nebo 24 %. Párkrát jsem se napálil, často jsem byl příliš netrpělivý. Někdo pořezal ořech, viděl jsem krásný kus dřeva, koupil jsem si fošny a hned začal vyrábět stůl. Za půl roku mi celý rozpraskal a mohl jsem s tím akorát tak zatopit,“ vzpomíná bez lítosti a dodává, že podle něj je vždy lepší těžší cesta, když si na některé věci přijde člověk prostřednictvím chyb sám.

Hledání výjimečnosti

Dnes už přesně ví, co za dřevo hledá, v jakém rozměru i na co ho chce použít. „Poohlížím se po materiálech, které jsou z jednoho kusu. Takové dřevo je samozřejmě velmi těžké, obtížně se s ním pracuje, ale na druhou stranu je to něco výjimečného. Výsledný stůl má třeba 90 centimetrů na šířku a dva metry na délku a přitom je vyroben z jediného kusu,“ upřesňuje talentovaný muž, který však při práci samotné i nadále rád riskuje.

„Teprve ve chvíli, kdy si materiál přivezu domů, pohladím ho, podívám se na něho z různých úhlů, desetkrát si ho otočím, tak mi z něj nakonec vyjde třeba něco úplně jiného, než jsem původně zamýšlel. Snažím se pracovat spontánně a naslouchat intuici. Třeba mě uprostřed procesu najednou napadne, že dřevo opálím, vydrásám nebo do něj budu půl dne bouchat kladivem, aby vypadalo jako sto let staré. Je to nápad, který mě napadl před třemi minutami nad materiálem za dvacet tisíc korun. Může to být hodně drahý omyl, ale taky to může být něco geniálního. Je v tom trochu risku a dobrodružství,“ jiskří Radkovi nadšením v očích.

Unikátní nábytek prodává Radek Murárik pod značkou Dřevo s duší.Unikátní nábytek prodává Radek Murárik pod značkou Dřevo s duší.Zdroj: se svolením Lukáše Veleckého

Celý proces výroby je podle něj velká alchymie. U každého jeho výrobku jsou totiž jednotlivé procesy jako řezání dřeva, jeho broušení či vylévání epoxidové pryskyřice trochu jiné. „Samozřejmě je však potřeba dodržet nějaké technologické postupy. Například u zmíněné pryskyřice záleží dokonce i na teplotě v místnosti, ve které se pracuje. Pokazit se může hodně věcí,“ dodává.

Až stovky hodin práce

Za rok Murárik vyrobí tři až čtyři věci. Jedním z důvodů je náročný postup, to, že nepoužívá žádné velké stroje, ale také skutečnost, že se dřevem pracuje hlavně ve chvílích, kdy cítí inspiraci. „Jsou to období, kdy jsem plný vášně a nadšení tvořit. Nemůžu večer ani usnout, jak se těším až ráno přijdu do dílny. Tak to však není pořád. Někdy na dřevo nedokážu šest měsíců sáhnout, protože vím, že bych to zkazil. Jednoduše to v sobě necítím,“ popisuje, jak si za pět let práce se dřevem ověřil, že nesmí tvořit ve spěchu.

Co se délky výroby týče, je velký rozdíl nejen v tom, na jakém typu produktu pracuje, ale také jestli používá epoxidovou pryskyřici, či ne. „Když je stůl jen ze dřeva – a já mám už koupený a vysušený materiál, tak dřevo ,jen‘ brousím, ohýbám k obrazu svému a ve finále mořím přírodními oleji – tak je výroba kratší. Takový stůl dokážu vyrobit za týden, což jsou řádově desítky hodin práce,“ vypočítává.

V interiéru se hraje na kombinaci modré a dekoru dubu
Byt pro chlapa lze poznat na první pohled. Čurbes to ale není

„S epoxidovou pryskyřicí je to složitější, výroba takového stolu může trvat klidně i půl roku. Celý proces od nákupu materiálu, přípravy a opracování dřeva, penetrace, stabilizace, přípravy formy na odlévání, vylití pryskyřice, přes vytvrzení, hrubé broušení, jemné broušení, až po finální leštění brusnou pastou může opravdu zabrat zmiňovaného půl roku. To už nejsou desítky, ale stovky hodin práce,“ vysvětluje, proč jsou takové stoly i hodně drahé. „Je nutné zmínit, že při sebemenší chybě se může cokoliv pokazit. Od stromu k takovému stolu vede dlouhá a náročná cesta, dokončení je tedy velká sláva. Hlavně však je každý takový stůl naprostým originálem a jediným na světě, což je velká přidaná hodnota.“

Hledání svatého grálu

Ačkoli v současné době zručný muž vyrábí zejména stoly, jeho tvorba se nezaměřuje pouze na ně. „Pokud za mnou přijde člověk s tím, že se mu líbí moje práce a že by chtěl stůl, židli, lampu a k tomu třeba zrcadlo, chci umět vyrobit všechno. Především mě však baví dělat pořád něco nového,“ přiznává.

A co má v plánu do budoucna? „Chci vyrábět stoly, u kterých se budou potkávat lidé, rodiny, přátelé a budou prožívat vzácné a výjimečné okamžiky, na které budou vzpomínat celý život. Mám rád industriální design, kdy je vítané, že jeden roh stolu je vytočený doleva či doprava. Mám rád dřevo plné suků a ,kazů‘; to je jejich krása. Například aktuálně hledám pro další stůl staré trámy, které by běžný člověk chytl a hodil do kamen. Nedávno jsem totiž v Maďarsku viděl stůl vyrobený ze starých trámů z kostela. Byl samý suk, samá díra a právě tímto byl naprosto úžasný. Možná se do něj promítly i ty modlitby a přání,“ prozrazuje Radek další ze svých cílů.

Usmívám se. Už teď je mi totiž jasné, že jeho budoucí stůl bude zcela výjimečný.