„Loni jsme měli soutěž taky skvěle rozehranou a bohužel nedostali šanci dotáhnout do konce,“ připomíná teprve dvaatřicetiletý Miroslav Doležal neblahou zkušenost ze své první sezony v roli hlavního trenéra.

Nestraší vás trochu opakování jarního scénáře s anulováním soutěží?
Ta varianta tady samozřejmě je. Ale je to věc, kterou bohužel nemůžeme ovlivnit.

Berete soutěž jako reparát za loňský ročník?
Cíle máme stejné. Udělat maximum pro to, abychom soutěž vyhráli a bavili fotbalem nejen sebe, ale také naše fanoušky.

To se zatím evidentně daří. Na kontě máte jedinou porážku v normální hrací době, jednu penaltovou, jinak samé výhry…
Co se týká postavení v tabulce, panuje samozřejmě určitá spokojenost. Stejně tak z hlediska přístupu kluků v zápasech a všeobecně s tréninkovou morálkou a docházkou. Za to před nimi smekám klobouk. Jak už jsem ale naznačil, na závěry je ještě brzy.

Po nedohrané sezoně (2. místo) jste přivedli pouze jednoho nového hráče, kterým je krajní obránce či záložník Lukáš Woitek ze Štěchovic. Necítili jste potřebu více posilovat, nebo snad šlo o úsporné opatření?
Tým opravdu nebylo potřeba nijak zásadně doplňovat. Využili jsme jen této možnosti a přivedli Lukáše, aby ještě vzrostla konkurence. Úsporné důvody v tom stoprocentně nebyly. Brali jsme to jen z pohledu sportovní kvality.

Hráči se nyní připravují pouze individuálně?
Po nedělním utkání jsme měli poslední plnohodnotný trénink v úterý. Od té doby máme společné tréninky zrušené, a to včetně varianty různých skupin do šesti lidí. Od toho jsme momentálně také upustili, jelikož situace není ideální.

Jak vypadají jejich „domácí úkoly“?
Individuální plán každému z nich připravil můj asistent. Skladba je prostá: domácí fittnes, běhání a cokoli dalšího, co ještě není zakázané.

Neobáváte se, že se mužstvu po případném rozjezdu nemusí už tolik dařit?
Dobrá otázka. Samozřejmě to závisí také na tom, jak dlouhá současná pauza bude a zda se soutěž vůbec ještě rozběhne. Každopádně pevné věřím, že pokud se soutěž znovu rozběhne, budeme připravení a hladoví.

Ještě k zápasům. Jak důležité bylo, že jste se po porážce v Chlumci dokázali okamžitě zvednout a doma porazili Ústí nad Orlicí (3:1)?
Velmi. Nejen pro psychiku týmu, ale také z hlediska postavení v tabulce. Důležitým faktorem v tomto směru bylo, že jsme měli výhodu domácího prostředí a hlavně vědomí, že je to poslední možné utkání před nucenou soutěžní přestávkou.

Čemu jste přisuzoval předešlý nezdar?
Porážku v Chlumci jsme si rozebrali. O hezkých věcech umí mluvit každý, když se vám daří, ale ty špatné chce samozřejmě slyšet málokdo. Je třeba se z porážek poučit.

Z čeho tedy konkrétně?
Utkání v Chlumci bylo podle mého soudu velmi vyrovnané a bojovné. Dovolím si tvrdit, že jsme byli i lepší a měli více gólových příležitostí. Ale zkušené a kvalitní mužstvo, jako je Chlumec, si vítězství pohlídalo a v závěru po chybě našeho gólmana z penalty definitivně rozhodlo. Jako klíčový vidím moment z dvacáté minuty, kdy jsme dali víc prostoru v našem vápně Bastinovi, a ten se nemýlil.

Před Chlumcem jste ztratili pouze po penaltách v Živanicích…
Tahle ztráta mě s odstupem času stále mrzí. Utkání jsme měli dovést do vítězného konce.

Které z výher si naopak nejvíce považujete?
Nejtěžší utkání jsme odehráli doma s Pardubicemi. Na výhru 2:1 jsme se hodně nadřeli, soupeř mě mile překvapil. Považuji si i domácí vítězství 4:0 proti Zbuzanům, mají ambiciózní a velice nepříjemné mužstvo.