V rozehrané podzimní sezoně na sebe upozornil šesti góly, které stihl v necelých šesti mistrovských zápasech v dresu Zbuzan. V B skupině ČFL je tak aktuálně druhým nejlepším střelcem. „Docela se mi dařilo. Na co jsem sáhl, to mi spadlo do brány,“ říká ofenzivní hráč, který před časem okusil i futsal za mělnický Olympik.

Jde o váš nejvydařenější vstup do sezony mezi dospělými?
Dá se říct, že ano. V prvním kole jsem po zranění nastoupil jen zhruba na dvacet minut. V posledním, než jsem se znovu zranil, jsem hrál rovněž asi jen deset minut. Těch šest gólů jsem tak zvládl skoro jen za čtyři zápasy. Asi tedy fakt povedená sezona. Ale hlavně na to musím navázat.

Jak moc vás mrzelo přerušení podzimní části?
Osobně ani moc ne. Měl jsem alespoň čas se doléčit. Pro mužstvo to až taková výhra nebyla, protože se nám vážně dařilo.

Jaké zranění vás potrápilo?
Dlouhodobě mám problém s kotníkem. Teď už se to ale snad vrací k normálu. Můžu trénovat skoro naplno.

Vrátili jste se už ke společným tréninkům?
Už jsme zahájili. Po otevření posiloven jsme dvakrát týdně tam, dvakrát na hřišti.

Během pauzy jste se nějak udržoval, nebo se jen léčil?
Ze začátku jen léčil. Nemohl jsem udělat pořádný pohyb. Poslední zhruba dva týdny už jsem se připravoval, abych se dostal zpátky do formy. To zranění mě opravdu hodně mrzí. Jak se mi začalo dařit, tak ještě v průběhu sezony jsem mohl odejít do druhé ligy, kvůli tomu zranění to ale nedopadlo.

Prozradíte, který z klubů měl zájem?
Po zápase v Pardubicích, který jsme prohráli 2:3, jsem dostal nabídku od Chrudimi. Bohužel po zápase mě ale znovu začalo trápit zranění.

Druhou ligu jste už okusil ještě coby kmenový hráč Sparty v dresu Táborska, že?
Je to tak. To jsem byl ale ještě dost mladej. Mohl jsem v Táborsku asi zůstat, ale já chtěl hrát a hrál jsem málo. Vrátil jsem se do Sparty.

Věříte, že se může ještě podobná nabídka opakovat?
Když se dám dohromady a bude se mi nadále dařit, věřím, že se výš dostanu.

Ve Zbuzanech kroutíte druhý rok. Jak jste se tam vlastně dostal?
Po konci třetí ligy v Litoměřicích jsme všichni šli do Velvar. S tamním trenérem jsem si zrovna nesedl, do toho se mi ozvaly Zbuzany. Na jejich nabídku jsem okamžitě kývnul a přestoupil.

Zbuzany proslavilo angažování exligových hráčů, kteří už ale pokračují jinde…
Když jsem přišel, tak tu ještě byli jak Radek Šírl, tak Mário Lička. Pro mě to byla super zkušenost hrát po boku takových fotbalistů.

Celkově jste tedy ve Zbuzanech spokojený?
Určitě. V klubu se v posledních měsících dalo všechno dohromady a momentálně funguje. Je to vidět i na hřišti.

Do Zbuzan, byť do béčka, na podzim přišli i další hráči z Mělnicka – Josef Gabčo či Tomáš Prejsa. Má to s vámi nějakou spojitost?
Nějakou malou roli jsem v tom hrál, to je jasné.

Jezdíte třeba společně na tréninky?
To ne. Oni jako béčko trénují málo. Ale rád se na ně jezdím dívat. Dokonce jsem za ně i jeden zápas nastoupil. Když budu mít sílu po našem zápase a půjde to, rád si za ně zahraju.

Počet vašich gólů napovídá o vašem místě v sestavě. Jste tedy rozeným střelcem, nebo jaká je vaše role na hřišti?
Neřekl bych, že jsem vyloženě jen koncový útočník. Myslím, že mohu hrát i pod hrotem. Ve finále mi to ale je jedno. Trenér mě teď více využíval jako desítku, ale kam mě postaví, tam budu hrát.

Jaký je váš typický gól? Střela z dálky, nebo hlavička při vaší výšce?
Vytáhlý jsem, ale hlavou jsem tedy příliš gólů nedal. Typický gól? Těžko říct. Možná asi nějaká střela za vápnem. To mi jde.

Od žáků po juniorku jste prošel Spartou. To musí být skvělá zkušenost…
Za to, že jsem byl ve Spartě, jsem hrozně rád. Je to asi nejlepší škola, kterou můžete v Čechách dostal. Dalo mi to hodně moc. Byl jsem tam snad jedenáct let.

Proč to podle vás nevyšlo až do samotného áčka?
Nevím, těžko říct. Měl jsem alespoň tu čest s nimi trénovat a být dvakrát na lavici, což se některým klukům ani nepodaří. Škoda, že to alespoň na chvíli nevyšlo i do zápasu. Konkurence je tam samozřejmě obrovská.

Pyšný jste určitě i na své dva starty za reprezentační dvacítku, že?
Na to vzpomínám taky moc rád. Jsem rád, že jsem takovou příležitost dostal. Podíval jsem se do Anglie, proti které jsme odehráli dva zápasy. Takový zážitek vám už nikdo nevezme.

Když jste přicházel ze Sparty do Litoměřicka, nechal jste se slyšet, že byste si jednou rád zahrál v zahraničí. Změnily na tom něco ty tři roky ve třetí lize dospělých?
Těžko říct. Uvidíme, co bude dál. Musím jít krůček po krůčku. Už mi není osmnáct. Musím zamakat. V současnosti by zahraniční angažmá asi nebylo nic zajímavého, co se týká posunu v kariéře, i když finančně by třeba mohlo. Víc mě ale zajímá kariéra. Soustředím se na Zbuzany a uvidíme.

Před časem jste rovněž hrál futsal za Mělník. Proč jste skončil? Nechybí vám to a neplánujete třeba návrat?
Skončil jsem kvůli fotbalu. Hráli jsme většinou v sobotu ráno, futsal byl v pátek večer. Dělalo mi problém to skloubit. Druhý den jsem byl unavený. Nebylo to ono. Nedávno jsme si s panem Šubou volali a probírali i nějaký návrat. Někdy si třeba ještě rád zahraji, ale momentálně to neplánuji.

ČFL by snad měla začít netypicky už na konci ledna. Co na to říkáte?
Jedině dobře. Budu rád, když se bude hrát. Zimní příprava bývá dost nepříjemná a nikdy jsem ji neměl příliš rád.

Umělka, horší terény, případně mráz vadit nebudou?
Pokud se bude dařit, tak rozhodně ne. (smích)