Dvěma posledními góly jste se postaral týmu o čtyři body. To vás musí těšit?
Ano, je pravda, že mi to teď vyšlo. Bohužel v zápase s Českým Brodem to vedlo jen k bodu, což není to, co jsme chtěli.

Věnujete se nějak speciálně nácviku přímých kopů?
Ne úplně přímo, čas od času po tréninku si s klukama zkoušíme střely z různých vzdáleností. Pár gólů už jsem z toho dal, to je pravda, ale ne vždy jsem byl na exekuci určený.

Podívejte se na trefu Jakuba Šimkovského z utkání s Březovou - v sestřihu v čase 1:00:

| Video: Youtube

Celkově máte v sezoně čtyři góly, což není na obránce vůbec špatné. Spokojenost po této stránce?
Samozřejmě mě těší, že jsem dokázal navázat na jaro, kde jsem také dával góly. V dnešním fotbale se už vyžaduje i po obráncích, aby dávali góly. Jsem rád, že to momentálně splňuji.

Co považujete za svou silnou fotbalovou stránku, kdybyste se měl jako hráč charakterizovat?
Já se nerad charakterizuji, nebo hodnotím. Když bych měl ale vybrat, tak myslím, že mezi mé silnější stránky patří bojovnost, dlouhé auty a střela z větší vzdálenosti.

V přestupu do Neratovic určitě hrál roli trenér Janeček, pod nímž jste kopal už ve Velvarech. Byl to skutečně ten hlavní impulz pro změnu dresu?
Je pravda, že trenér Janeček hrál v mém rozhodnutí roli, ale především to byla má žena a hlavně můj desetiměsíční syn. Chtěl jsem s nimi trávit více času a užívat si chvíle s nimi.

V Neratovicích není fotbal tak časově náročný jako ve Velvarech?
Není, vyplývá to samozřejmě z náročnosti soutěže a od toho se odvíjí i počet tréninků. Cestování je ve třetí lize bezpochyby také více.

Splňuje tedy neratovické angažmá zatím vaše předpoklady? Jaké prostředí, podmínky a tým jste našel?
Zázemí a tým jsou velmi dobré, cítím se dobře a jsem spokojený. Z pohledu vlastních statistik si myslím, že to není špatné, ale vždy to může být lepší. Bohužel jen v té tabulce jsem čekal lepší umístění. Myslím, že jsme ještě naplno neukázali potenciál a sílu týmu, který máme. Uvědomuji si, v jaké fázi sezony se nacházíme. Máme ještě dvě kola do konce podzimní části a poté se můžeme zaměřit v zimní pauze na nedostatky, které nás momentálně trápí, a na jaře ukázat, co v nás opravdu je.

JAKUB ŠIMKOVSKÝ
Narozen: 10. srpna 1992
Bydliště: Postřižín
Zaměstnání: řidič
Rodina: manželka Lívia a syn Samuel
Záliby: cestování a vaření
Oblíbené jídlo: kachna se zelím a knedlíkem
Oblíbené pití: cola
Oblíbený film: Rocky nebo pohádka S čerty nejsou žerty
Oblíbená hudba: nemám vyhrazený styl

O Neratovicích se často mluví v souvislosti s bojem o postup do ČFL, tomu je ale nyní blíž Chomutov, který drží devítibodový náskok. Je ve vašich silách to ještě zdramatizovat?
Ano, samozřejmě i to je náš cíl, bojovat o čelo tabulky. Bohužel nám na podzim některé zápasy nevyšly podle představ. Naštěstí se blížíme teprve do poloviny soutěže, je před námi ještě hodně zápasů a věřím, že se nám na jaře podaří bodový náskok vedoucího týmu smazat.

Hlavní problém jako tým nemáte v bránění jako v produktivitě a střílení gólů. V posledních několika kolech se ofenzivní hráči odmlčeli a dohání to „střelci“ z obrany. Jak to vnímáte?
Pravdou je, že jsme mužstvo s nejméně obdrženými brankami. Bohužel se nám už tolik nedaří využívat šance, které si vytvoříme. Jsme ovšem jeden tým a nezáleží na tom, jestli dá gól ofenzivní hráč, nebo defenzivní. Hlavně když to vede k zisku bodů.

V kariéře jste prošel řadou zajímavých adres v čele s pražskými kluby Slavií a Žižkovem. Kde to pro vás zatím bylo nejlepší či nejúspěšnější období?
V mých očích bylo nejlepší angažmá nejspíše v Litoměřicku, kde jsme měli velmi kvalitní zázemí a mladý silný tým, kterému jsem měl čest dělat kapitána.

Ligu jsem v hlavě nikdy neměl

A vaše vzpomínky na Slavii?
Byl jsem tam patnáct let, což je v této době skoro polovina mé kariéry. Vzpomínky jsou určitě jen dobré. Ve Viktorii Žižkov jsem působil jen půl roku, byl jsem u postupu Viktorie zpět do druhy ligy, poté jsem zamířil právě do zmiňovaných Litoměřic.

V Edenu jste s fotbalem i začínal, že? Neměl jste sen, že jednou budete hrát ligu?
V mých pěti letech mě rodiče vzali na nábor, který byl ještě na starém stadionu v Edenu. Prošel jsem všemi věkovými kategoriemi až do mužů B. Nikdy jsem ovšem neměl v hlavě, že musím být v nějaké lize. Vždy jsem si vybíral tým podle momentálního pocitu, tak abych měl z fotbalu radost. To mě provází celou mou kariéru, že není důležité, v jaké soutěži se tým nachází. Mým hlavním cílem bylo a už asi vždy bude, abych se cítil dobře a fotbal mě bavil.

Na áčko nebo alespoň boj o něj to na Slavii nebylo, když už jste došel až do béčka?
Když se ohlédnu zpět, myslím, že jsem udělat dobré rozhodnutí. Život, který mám, mi vyhovuje a kdybych se rozhodl tehdy jinak, nejsem si jistý, že bych momentálně byl spokojený.


Načítám tabulku ...