Osobnost Deníku

Jaký to byl zápas proti vašemu bývalému týmu? Do půle jste drželi krok, po prostřídání jako by vám trochu došel dech, že?
Jak říkáte. Myslím si, že to byl docela vyrovnaný zápas, moc šancí nebylo, ani střel, spíš to bylo bojovnější a ve středu hřiště, hodně běhání. Ke konci nám došly síly a z toho pramenily nějaké chyby, z nichž jsme potom dostali gól.

Určitě ale užitečná příprava a konfrontace s třetí ligou…
Určitě. Je lepší, když se takhle hraje s kvalitnějším mančaftem z vyšší soutěže. Dá vám to o něco víc, než kdybyste hrál soupeřem z nižší ligy.

Proběhla nějaké hecování s bývalými spoluhráči?
Pozdravili jsme se před zápasem a po zápase, ale nic speciálního neproběhlo.

FK Neratovice-Byškovice - SK Zápy  0:2 (0:0)
Neratovice: Měsíček - Valenta, Chlumecký, Kostadinov (46. Kalabis), Buriánek - Šamša, Stárek (46. Pavlík), Nerger, Vokoun (46. Gombáš) - Jelínek (46. Freisler), Šlegl

Jak dlouho jste vlastně byl v Zápech?
Dlouho. S přestávkami, myslím, nějakých osm let třeba. V podstatě celou svou dospělou kariéru.

Několikrát jste si odskočil a pak se vrátil. Máte něco podobného v plánu i teď?
Dříve jsem šel do druhé ligy, na Žižkov a do Vlašimi. Co se týká Neratovic, tak uvidíme. Uvidíme, jak půjde jaro, jak se nám bude dařit, jak se bude dařit mně osobně. Pak si to nějak vyhodnotíme a řekneme si, protože nejspíš půjdu na půlroční hostování.

Co bylo impulsem k tomu, že znovu změníte dres?
Byly to trošku i osobní důvody, než fotbalové. Úplně bych to asi nějak nerozváděl. Samozřejmě jsem chtěl hrát, aby mě fotbal bavil. Myslím si, že tady v Neratovicích to tak bude.

V Zápech je od léta nový trenér, tak se nabízí možnost, že jste si nesedl s ním?
(zamyslí se) Je to tak. Ale nechci se k tomu úplně vyjadřovat.

Tedy jste rozhodil sítě, nebo jak padla volba právě na Neratovice?
Měl jsem více variant, kam jít. Neratovice se mi ozvaly, velmi o mě stály, za což jsem byl samozřejmě rád. Rozhodl jsem se pro ně. Je to jenom o jednu soutěž níž.

Znal jste se s někým z Neratovic z minulosti?
Znal jsem gólmana Měsíčka, se kterým jsem byl půl roku předtím v Zápech. Jinak maximálně od vidění, osobně s nikým jiným.

Očekávat se od vás jako ostříleného útočníka budou především góly. Počítáte s tím?
Přesně tak. Jdu sem, abych byl nějakým způsobem na číslech - dával góly, vytvářel gólové šance. A pomohl týmu k co nejlepšímu výsledku. Samozřejmě Chomutov je docela odskočený na prvním místě, a pokud si to vyloženě nějak sami nepokazí, tak to asi vyhrají. Ale myslím si, že od druhého místa je to určitě hratelné. V Neratovicích je v plánu i nějakým způsobem konsolidovat tým pro příští rok a netají se tím, že by chtěli postoupit.

Máte za sebou dva zápasy a soustředění, tak jak na vás nový klub působí? 
Měl jsem jeden trénink před soustředěním a pak jsem za nimi přijel s většinou kluků do půlky soustředění, protože jsem měl nějaké pracovní povinnosti. Tedy dva týdny tréninku a dva zápasy. V prvním v Turnově byl sice výsledek hrozný (0:4), ale předvedená hra tomu úplně neodpovídala. Pořád je to příprava, jsme v nějaké zátěži, samozřejmě únava a tak. Teď už budeme ladit na mistrovská utkání.

A tedy první dojmy z nového působiště? Je to podle vašich představ?
Jsem zatím velmi spokojený. Doufám, že to vydrží a budou i nějaké sportovní úspěchy.

Zahrál jste si druhou ligu a byl dokonce na zkoušce v prvoligových klubech (Liberec, Mladá Boleslav). Ambice na fotbal na profi úrovni už jako řekněme zkušenější hráč nemáte?
Na první ligu už určitě nemyslím. Už mám práci, která mi bere velmi dost času, ale úplně zabalit to ještě nechci. Myslím, že teď jsem asi tam, kde bych mohl nebo měl být. A uvidíme, co bude dál, v létě. Případně jestli zůstanu v Neratovicích a budeme třeba hrát o postup do třetí ligy.

V ČFL jste teď hrál, tak nebere divizi jako krok zpět?
Ne, to vůbec. Nejsem už nejmladší a roky nezastavím. A jak říkám, v práci trávím víc času a už není úplně tolik energie potom trénovat třeba čtyřikrát, pětkrát týdně a ještě na zápas.

Prozradíte, co děláte za práci?
Dělám ve stavebnictví, zabývám se interiéry - prodejem - zábradlí, schody, dveře…

V mládeži jste prošel i Spartou, jak na to vzpomínáte?
V mládeži jsem asi nejvíc času strávil v Bohemce, kde jsem hrál s o rok staršími. Pak jsem šel do Sparty, kde jsem se srovnal věkově do svého ročníku 92. Nevybavuji si úplně, jestli jsem tam byl rok a půl nebo dva, ale mám na to dobré vzpomínky. Hrál jsem, bavilo mě to, byla to čest tam. To bylo v žácích A. V dorostu jsem šel do Meteoru, kde jsem hrál taky se staršími. Z Meteoru jsem šel na hostování do Liberce, kde jsem nakouknul už i do chlapů a trénoval s béčkem, které hrálo třetí ligu. Po návratu jsem byl nějaký čas na Meteoru a pak už přišly Zápy.

Na tamním hřišti jste mívali billboard s nápisem “výchova Jelínků v Zápech”. Připomeňte o co šlo…
To byl nápad už zesnulého pana Maška staršího. Byli jsme tam dva Jelínci, což byla čistě jen shoda jmen. Sám pan Mašek choval jeleny u zahrady, takže ho napadlo tady to spojení, že vlastně vychovává jelínky, jak ty své, tak nás.

Zápy asi musíte mít v srdci, když jste tam strávil takovou dobu?
Přesně tak. Zápy jsou po té době srdeční záležitost.