„Já i oba kluby jsme už dohodnutí, že do léta budu v Králově Dvoře,“ potvrdil zadák, který se staronovým týmem absolvoval dvoutýdenní prosincovou přípravu. A nyní stejně jako ostatní vyhlíží nejistý návrat k tréninkům i zápasům.

Jakube, jak došlo na kontakt s Královým Dvorem?
Už v létě jsem byl v kontaktu s tamním trenérem Šilhavým a řešili jsme možnost mého přesunu z Neratovic. Hrál jsem s ním dvě sezony právě za Králův Dvůr a pokaždé, když jsme se někde potkali, jsme prohodili pár slov o fotbale. Společně s trenérem Brunclíkem z Neratovic jsme se domluvili, že případný odchod necháme na zimu, a tak jsme se bez problémů dohodli, že půl roku zkusím dojíždět do Králova Dvora a uvidím, jestli mi to za to bude stát.

Co je vaší hlavní motivací, která vás láká změnit po roce a půl znovu působiště?
Motivací je ČFL. Po příchodu do Neratovic jsem myslel, že zde zůstanu klidně do konce aktivní kariéry, ale chuť po vyšší soutěži, kde každý zápas bojujete s vyrovnaným soupeřem, mě zlomila. Při vší úctě ke všem týmům, v divizi je tak šest soupeřů a zbytek podle mého hodně zaostává. Já raději budu hrát zápasy 2:2, 2:1, než vyhrávat 4:0. Tohle se samozřejmě s věkem nejspíš změní a budu ještě rád za poklidné výhry s vyšším rozdílem, ale teď to cítím takhle.

Třetí ligu jste v minulosti již hrál, kromě Dvora i za Dobrovici, takže určitě víte, do čeho jdete, že?
Začal jsem ji hrát právě v Králově Dvoře, tuším, někdy v roce 2013 a poté s Dobrovicí po postupu z divize C. Jak jsem zmínil, ten rozdíl v každé soutěži je pro hráče velký – divize a ČFL není výjimkou. Proto se chci jako hráč držet na svém subjektivním maximu, což je pro mě v tuhle chvíli ČFL.

Jaké místo na hřišti je pro vás tím ideálním? Počítáte, že na něm budete nastupovat i ve Dvoře?
Ideální místo je krajní obránce a tam se mnou také počítají v Králově Dvoře. Zda levého nebo pravého, to je mi upřímně jedno. Ale vážím si každého odehraného utkání na jakémkoli postu.

Z Vodochod jste to měl do Neratovic jen kousek, cestování na Berounsko nejspíš bude o dost náročnější. Nebude to pro vás problém?
Ano, odjedu do práce ráno a někdy se vrátím, když už děti spí. Bude to časově náročnější, taky jsem byl asi jediný z rodiny, kdo projevil nad přesunem do Králováku nadšení. (smích) Ale právě proto jsme se dohodli do léta a pak to vyhodnotím, zda má cenu takhle pokračovat, nebo se vrátit.

V Neratovicích jste patřil mezi zkušenější hráče. Jak tam přijali, že jste projevil zájem odejít?
Nejvíce jsem o tom jednal s trenérem Brunclíkem, který nebyl moc nadšený, ale zase projevil dost lidskosti a snažil se chápat moje zájmy a můj úhel pohledu, za to jsem mu vděčný. Jinak jsem o tom mluvil s pár spoluhráči a možná byli trochu překvapení, ale fotbalová kabina se každý půlrok mění v každém klubu. Tak to prostě funguje.

Za Neratovice jste za zhruba rok a půl nastoupil celkem jen k sedmi mistrovským zápasům. Určitě jste si jich představoval víc. Jak byste toto své účinkování shrnul? A jak budete vzpomínat?
To číslo je hrozný, možná jsem odehrál víc přípravných zápasů než mistrovských… Byl jsem rád, že jsem se vrátil po delším zranění k fotbalu a v Neratovicích mě fotbal bavil, ať už se jednalo o kabinu převážně mladších hráčů, která fungovala skvěle, chod klubu, nebo trenéry. Asi bych nenašel jedinou negativní věc. Naopak mě bavil styl hry, který nám trenéři dávali do hlavy, tedy hra s držením míče a ofenzivní pojetí. Všechny vzpomínky budou dobré a pozitivní.

Jak vysoko třeba v porovnání s vašimi předchozími působišti stavíte Neratovice?
Určitě to byl první klub, kde podle mě fungovalo všechno lidsky od shora, tedy vedení – trenéři – kabina. Například v Dobrovici jsme měli skvělý tým výkonnostně, skvělou partu kamarádů, ale o souhře myšlenek s vedením klubu se mluvit fakt nedalo. Tohle bych tedy vyzdvihnul jako velké plus. Pro mě to je dneska už priorita a rozhodně nepůjdu nikdy do klubu, kde je trenér, nebo majitel arogantní idiot.

Jak pohlížíte na průběžné páté místo po osmi odehraných podzimních kolech?
Myslím, že je to málo, neřeším páté místo jako takové, ale spíš utkání, ve kterých jsme jednoznačně ztratili, nás všechny mrzela. Je to horší o to, že nás za všechny ty odehrané zápasy přehrál fotbalově možná Most jeden poločas a propadli jsem herně druhý poločas na Meteoru. Ale je vidět, že hlavně v ofenzivě jsou mladí hráči a produktivita jim teprve s věkem bude růst.

Nelákalo vás zkusit si, pokud se samozřejmě soutěž znovu rozjede, zahrát o čelo tabulky? Tříbodová ztráta na druhé místo je prakticky minimální… Králův Dvůr má naproti tomu přibližně stejný náskok na pásmo sestupu….
Lákalo, myslím, že to bude téma pro příští dva až tři roky v Neratovicích. Pokud tam udrží mladé hráče, tak je boje o postup neminou. Je pravda, že Královák optikou aktuální tabulky bude hrát o druhou polovinu tabulky, ale jsem přesvědčený, že se tým zvedne a půjde nahoru, protože jeho kvalita je na ČFL výborná.

Jak pohlížíte na možnost, že soutěž začne na konci ledna?
Kdyby to bylo na mně, tak sporty běží bez zastavení s nějakým preventivním opatřením pořád. Není to na mně, a tak se tahle vyhlídka startu soutěže zdá jako utopie. Podle mých posledních informací se má začátek posunout na konec února, ale záruka prakticky pořád stejná, tedy žádná.

V současných podmínkách se lze připravovat pouze individuálně. Je pro vás těžké se doma donutit k aktivitě?
V kombinací se zaměstnáním to někdy těžké je, ale zvykl jsem si o svoje tělo starat zodpovědně. Věnuji se tedy hlavně kombinaci cvičení, posilování, běhání a občasné jízdě na kole. Jen mi chybí bazén, sauna a regenerace, která v tuhle chvíli není moc dostupná. Na druhou stranu mám za rok 2020 rekord v odběhaných kilometrech podle hodinek. To jsou pozitiva.

Fotbal vám při tak dlouhé soutěžní pauze musí určitě hodně chybět…
Je to asi pátá příprava za poslední rok. Mezitím jen běhání a vidina nějakého zaručeného začátku soutěže není, takže to není lehký na psychiku. Na druhou stranu to je pro všechny v mé situaci amatérského sportovce stejné a nemá cenu fňukat. Ale já na to spíš koukám ze široka a vadí mi celkové omezení svobody, to je něco pro mě nového a nechci si na to zvykat.

Na které vaše angažmá zatím vzpomínáte jako na nejvydařenější?
Nejvydařenější i z hlediska působnosti to bylo v Dobrovici, kde jsem byl šest let a předváděli jsme fotbal, který nás bavil.

Prošel jste mládeží na Spartě. To musela být cenná zkušenost…
Na Spartě jsem byl celou mládež až do B-mužstva. Trénovalo mě tam hodně zajímavých trenérů a poznal jsem skvělé spoluhráče – kamarády i lidi okolo jednotlivých týmů, se kterými jsem ve styku dodnes. Zkušeností z toho období mám hodně, ale jsou to i negativní zkušenosti.

Povídejte.
S odstupem času mám na některé věci jiný pohled a slovo Sparta není synonymum slova výhra nebo nejlepší, což je všem mladým vtloukáno od začátku. S tím teď nejsem za jedno a vidím, že cesta do první ligy nevede jen ze Sparty Praha.

Jakého největšího úspěchu si ve své kariéře nejvíce považujete?
Nejvíce si cením všech utkání za reprezentaci, tedy U-16 a U-18, kde nás tehdy trénoval pan Pešice, respektive pan Hřebík. S osmnáctkou jsme vyhráli i memoriál Václava Ježka. Vyhrál jsem dvakrát českou dorosteneckou ligu, jednou s o rok staršími spoluhráči, mezi které jsem byl přeřazen, a podruhé se svým ročníkem. Vyhráli jsme divizi C. To jsou ty úspěchy týmové, ty znamenají nejvíc. Největší úspěch bude možná výhra s Dobrovicí na půdě Jiren, protože tam člověk měl většinou chuť poslat v pátek jenom registračky.

Čeho byste ještě rád dosáhl?
Ve fotbale je pro mě do budoucna vidinou úspěchu hrát, co nejdéle to zdraví povolí, mít z fotbalu radost a být týmu, ve kterém budu, prospěšný. Potom určitě také předávat nějaké zkušenosti mladým hráčům, kteří mohou v těchto letech ještě pomýšlet na profi fotbal.

Čemu se věnujete, když fotbal zrovna nehrajete?
Pracuji pro českou firmu vyrábějící sportovní výživu, takže se ve sportovním prostředí pohybuji i v pracovní době. Volný čas nejvíce trávím s dvěma dětmi, psem a svou budoucí ženou. (s úsměvem) Mám rád jízdu na silničním kole, která mě chytla nejvíc v první pauze kvůli covidu. Zajímám se hodně o regeneraci těla sportovce, rekonvalescence po úrazech, masáže a tak dále. V tom se dále vzdělávám. Baví mě také manuální práce okolo našeho domu a zejména údržba trávníku.