„Nestíhal jsem tréninky kvůli pracovní vytíženosti,“ objasňuje jednadvacetiletý hráč, proč se v Sokole dohodl na ukončení spolupráce.

Mezi dospělými to pro něj byl zatím asi nejtěžší křest. V první sezoně poté, co vyšel z dorostenecké kategorie, okusil v několika málo zápasech přebor Zlínského kraje za Velké Karlovice. Na zimní přípravu před rokem nastoupil v divizním Vsetíně, za který předtím kopal několik sezon dorosteneckou divizi.

Zápasy si ovšem na jaře 2020 jako většina amatérů zahrál pouze v rámci přípravy, a to za B-třídní Halenkov, kam se vrátil a kde je zároveň doma. Když se pak odtud v létě přestěhoval do Prahy, zkoušel to nejdříve v béčku vyšehradského Slavoje. Více jej ale oslovila možnost hrát za divizní Libiš.

„Cítil jsem se kondičně dobře, chtěl jsem se uchytit zpátky v divizi. Bohužel kvůli práci jsem nestíhal tréninky a bylo to znát,“ přiznává sebekriticky.

V dresu kohoutů zasáhl kromě poháru s třetiligovým Vltavínem do pěti úvodních mistrovských zápasů. V jednom případě jako člen základní jedenáctky. Ve dvou zbylých do přerušení soutěže se v sestavě neobjevil.

„Na tři týdny jsem onemocněl a bylo těžké chytit zpátky tréninkové manko,“ osvětluje předčasný konec, který uspíšila i druhá koronavirová stopka pro celý amatérský sport. „Působení v Libiši hodnotím jen kladně,“ ohlíží se.

„I když podzim bodově nevyšel, určitě se kluci udrží. Myslím si, že kvalitu na to rozhodně mají. Hrát by se snad mělo, doufám, že i s diváky, kteří by určitě pomohli,“ vzkazuje hráč, který v útoku, případně na kraji záložní řady nabíral první zkušenosti se čtvrtou nejvyšší soutěží mužů. Jaké byly? „Soutěž je velmi kvalitní, je tam hodně dobrých hráčů.“

O fotbalové budoucnosti ještě zcela jasno nemá. „Uvažuji o návratu na Moravu, do Halenkova, odkud jsem do Libiše přišel, ale ještě se rozmýšlím,“ uzavírá.