V závěrečném utkání jara se jako staronový kapitán dočkal své poslední chvíle slávy ve žlutomodrých barvách. Chvíli před poločasem za potlesku přítomných vystřídal. Na konci špalíru vytvořeném hráči obou celků převzal od vedení dárkový koš a památeční dres. „Rozlučka předčila mé očekávání. Vedení mi něco naznačovalo, ale rozhodně jsem nepočítal s tím, že se kvůli mě přeruší zápas,“ vrátil se „Woras“ k emotivní chvilce.

Máte vizáž drsňáka, ale bylo patrné, že jste byl hodně naměkko, že?
Vizáž možná mám, ale uvnitř jsem cíťa. Slzy v očních jsem měl už od čtvrtka, kdy to bylo sdíleno na sociálních sítích. Když jsem viděl všechny ty reakce, komentáře a zprávy, tak jsem byl hodně naměkko.

Jak jste prožíval sobotní zápas?
Snažil jsem se prožít každý okamžik, uvědomoval jsem si, že tu vše dělám naposledy. Byl to pro mě velmi emotivní den. Vlastně od rána až do večera se kluci snažili, abych na ten den nezapomněl a to se jim povedlo. Moc jim děkuji.

Jak ve vás uzrálo rozhodnutí, že právě teď nastal správný čas rozloučit se? Souviselo to s tím, že jste toho na jaře po zraněním příliš neodehrál?
Vlastně od půli března jsem trénoval normálně naplno, takže jsem byl trenérovi k dispozici. Bohužel ve mně neměl důvěru, což mělo i vliv na mé rozhodnutí. Zhruba před měsícem nastala určitá situace, která mě utvrdila v tom, že bude nejlepší po sezoně skončit a najít novou výzvu.

Onou výzvou bude angažmá v konkurenčním Brandýse. Proč právě tam?
Velkou roli v mém přestupu hrál trenér Michal Voljanskij. Známe se a má stejný pohled na fotbal jako já. Což se mi líbilo. Další důvod byl, nahradit si ztracený rok v divizi kvůli zranění. Poslední týdny už jsem se do toho začal dostávat, takže bych i sám sobě chtěl dokázat, že na to stále mám.

Jaké to bude přijet do Neratovic jako soupeř?
Na návrat se těším, i když soupeři v Nera moc nebodují, tak se jim to pokusíme co nejvíce znepříjemnit.

Do Brandýsa jde i Jakub Gombáš. Bude to do začátku výhoda? A jaké ohlasy máte na přechod k rivalovi?
Výhoda to určitě bude. Známe se velice dobře, oba jsme kanonýři, takže jsme naladěni na stejnou vlnu. Když se mu vyhnou zranění, bude pro tým obrovským přínosem. Ohlasy? Taková klasika, ale na mou osobu převážně pozitivní.

Zpět do Neratovic, kde jste prožil opravdu dlouho dobu… Kdybyste měl vybrat jednoho trenéra, který se vám na první dobrou vybaví?
Na první dobrou mě napadne pan Panocha, ten mě naučil úplně ty prvotní fotbalové základy, za což bych mu rád poděkoval.

Spoluhráče?
Bez debat Pajda (Jakub Pajkrt), bylo mi ctí nastupovat po boku mého staršího bratrance.

Největší úspěch?
Určitě pohárová utkání s Teplicemi a Duklou, skvělý pocit hrát před zaplněnými tribunami.

Největší zklamání?
Zklamání, smolná sezona, kdy nám postup utekl o jediný bod (ve stříbrné sezoně 2021-2022, nejlepší z druhých míst postupil zásluhu lepšího skóre).

Nejsmolnější moment?
Za nejsmolnější moment považuji mé poslední zranění, které mě vyřadilo na více než rok.

A nejšťastnější?
Nejšťastnější jsem byl pokaždé, když jsem mohl nastoupit před domácím publikem. Doma znám každý centimetr hřiště a toho jsem se snažil využít každých čtrnácti dní. Myslím si, že se to odráželo i na mých výkonech.

Jak moc mrzí, že se nepovedlo naplnit dlouhodobý cíl, kterým byl postup do ČFL?
To je věc, která mě bude mrzet. Rozhodně jsem chtěl u tohoto milníku být. Bohužel, všechno nevyjde tak, jak by si člověk přál.

Co ke splnění postupu chybělo letos, když na jaře tým třináct zápasů v řadě neprohrál a stejně to nestačilo?
Když se zpětně poohlédnu za sezonou, jaro bylo téměř dokonalé. Na podzim bylo několik venkovních zápasů, které se určitě měly zvládnout lépe. Na druhou stranu, stejně tak skvělou sezonu mělo Kladno i Chomutov.