Nejen o poměrně úspěšné současnosti klubu z Mělnicka jsme si povídali s dlouholetým předsedou Vladimírem Hroškem (64), který si na rozhovor udělal čas po sobotní brigádě v areálu fotbalového hřiště.

Sledoval jste naší anketu? Co říkáte takovému počtu hlasů?
(pousmál se) Dan (trenér Daniel Hnízdil) je na tyhle věci pečlivý. Rozhodil sítě mezi kluky. Ukázali, že když jim o něco jde, dokáží zatáhnout za provaz a něco udělat. Všem, co se na tom podíleli, patří určitě velký dík.

Zapojili se i příznivci? Máte jich hodně?
Máme jich dost. Obvolali se pochopitelně i ti. Do jaké míry se zapojili, se dá těžko říct. Ale určitě přispěli i oni.

Zastihli jsme vás na společné brigádě. Využíváte tedy času, kdy se nesmí hrát ani trénovat, alespoň k údržbě či vylepšení hřiště?
Snažíme se dávat vše podle možností a hlavně financí dohromady. A podle toho, co je potřeba aktuálně udělat. Měli jsme jen menší brigádu. Stranu od Vitany, která sousedí s naším areálem, jsme čistili od náletů.

Jak to máte s účastí na brigádách?
Není to úplně samozřejmé, ale pár kluků se vždy najde. Záleží i na tom, jak velkou brigádu děláme. Někdy by třeba dvacet kluků ani nemělo smysl. Podle toho, co potřebujeme udělat, řekneme počet a oni už se domluví. Momentálně je tedy doba, kdy se někteří i bojí přijít.

Když jsme spolu mluvili před zhruba dvěma roky, odcházela od vás většina přespolních hráčů, zdálo se, že v kraji sotva dohrajete. Vy jste navíc říkal, že budete po sezoně jako předseda končit. Prozraďte, co se stalo, že pokračujete vy i tým?
(smích) V podstatě na tom hodně zapracoval fotbalový výbor. Kluci v čele s trenérem Danem Hnízdilem a Honzou Čurdou se začali sami starat – řídí si vše od přípravy po další věci. Jen to společně koordinujeme. Proč jsem já zůstal? Chtěl jsem odejít (smích), ale nenašel se nikdo, kdo by to chtěl dělat. Zůstal jsems podmínkou, že co se týká samotného fotbalu, budou si kluci většinu věcí dělat a rozhodovat sami.

III. třída: Byšice B - Čečelice (v červeném)Vladimír Hroško (vlevo), předseda TJ ByšiceZdroj: Luboš KurzweilTakže nyní funguje výbor ke spokojenosti?
Musím zaklepat, že to celkem funguje. Otázkou je, jak to bude celkově s fotbalem nyní. Jestli bude dostatek hráčů. Rok co rok je jich větší nedostatek. Je to na nich.

Snažíte se dávat prostor hlavně hráčům z blízkého okolí, že?
Přespolní bývá těžké sem dostat. Většinu hráčů máme místních, ale jen s nimi hrát I. B třídu nemůžeme. Potřebujete i kvalitu. Je nutné to sladit. A záleží samozřejmě na financích. Není to jednoduché.

Byšický fotbal byl roky spjatý s Vitanou, kterou měl i v názvu. Jak to máte se sháněním sponzorů nyní?
Naším asi největším sponzorem je obec. Bez ní bychom to nemohli vůbec dělat. Polovina financí, které dáme dohromady, je z obce. Co se týká Vitany, tam je to trochu složité. Po spojení s Hamé měnili management, nicméně také oni nám každoročně nějakou částkou přispívají.

Je fotbal ve vaší obci hlavním děním?
Asi je. Má nejvíce členů – mládeže i dospělých. Do hezkého areálu, který máme, rok co rok investujeme. Tím, jak nám pomáhá obec, pořádáme i řadu akcí spojených se školou a obcí včetně třeba letního kina, dnu dětí, hasičských soutěží. Snažíme se, aby areál nebyl jen pro fotbal, ale byl k užitku široké veřejnosti. A aby nikomu nebylo líto, že sem obec ty peníze dává.

V mládeži máte obsazené všechny kategorie od přípravek po dorost – to vás musí těšit…
Je to i tím, že jsme se spojili se sousedními Čečelicemi, a mládež jsme společnými silami dali dohromady. V tomto směru je to dobré. Pokud by to fungovalo i do budoucna, jenom plus.

Vidíte ve výchově fotbalistů ještě nějaké rezervy?
Možná, že bychom mohli udělat i předpřípravky. Problém ale je v obsazenosti trenérů a vedoucích mužstev, tam už nemáme, kam sáhnout. Ale jsem rád za to, jak to funguje. Trenérům se snažíme vytvořit podmínky, aby je to bavilo a měli pro všechny kategorie nutné vybavení.

A-tým hraje s jedinou přestávkou I. B třídu už od devadesátých let. Je to pro vás ideální soutěž, ve které se dlouhodobě vidíte?
Pro klub z obce jako Byšice je svou úrovní opravdu dobrá a asi ideální. Co se týká areálu a zázemí, klidně by se u nás dala hrát i vyšší. Jenže by to ztroskotalo na tom, že potřebujete více kvalitních lidí, muselo by přijít zase daleko víc přespolních. Místní by nehráli, museli byste platit jiným. Do toho sklouznout nechceme. Mnohem raději dáme šanci místním, které jen vhodně doplňujeme, abychom určitou kvalitu na krajskou soutěž udrželi.

Kromě pětiletky v okresním přeboru (2006 – 2011) hrajete B-třídu čtvrt století. Patříte mezi největší stálice….
Je to tak. Záleží na spoustě okolnostech. Důležitý je vždy trenér, který se obklopí správnými lidmi, jdou za ním hráči a dokáže i občas přivést nějakou tu posilu. Domácí pak umí ukecat, aby se věnovali i těžké přípravě a nechodili se jen, jak se říká, vyprdět do čtvrté třídy.

Takového trenéra máte?
Danovi za to patří velký dík. Je u nás už asi pátý rok, nejdříve jako hráč. Fotbalem žije. Dokáže se nejen obklopit lidmi, ale také je správně zblbnout.

Jak jste se vlastně dostal do čela byšického fotbalu, kde působíte už čtrnáctým rokem?
V Byšicích jsem byl kdysi na vojně. Za místní klub jsem už tehdy hrával. Oženil jsem se tu. A i když jsme se na nějaký čas odstěhovali na Mělník, posledních asi dvacet let tady bydlím. Po éře, kdy byšický fotbal vedli bratři Čermákové, za sebe hledali náhradu a oslovili iks lidí. Nikdo to ale nechtěl dělat. Tak přišli i za mnou. Po nějakém čase na rozmyšlenou jsem souhlasil a začal s bafuňařinou.

Zažil jste přímo na hřišti onen historicky první postup do kraje?
Byl jsem tady, ale zrovna jsem v té době bydlel na Mělníku a nehrál.

Byla to tehdy zlatá léta klubu, jak jsem i nedávno četl někde u jedné z historických fotek, a nebo za ně považujete spíše současnost?
Těžké porovnávat. Každá doba má svoje. Změnili se lidi, kvalita fotbalu i možnosti. Tenkrát ale pro fotbal dělali opravdu hodně, dali dohromady kvalitní kádr. Dneska je situace jiná především v tom, že opravdu kvalitních hráčů je nedostatek. Udržet se delší dobu v soutěži a zabezpečit vše potřebné, není jednoduché. Ale jak říkám, nedá se to srovnat. V obou případech je nutné se ale fotbalu naplno věnovat.

Existuje vůbec něco, co vás v současnosti trápí a v čem se třeba ne až tolik daří?
(dlouhé zamyšlení) Musím říct, že poslední dva tři roky u nás klub opravdu funguje ve všech směrech. Nemyslím jen fotbal, ale i věci okolo – správce, stánek s občerstvením. Velice dobrou spolupráci máme s obcí, s místními hasiči. Nejlépe se to asi odráží v tom, že mě práce v čele klubu momentálně baví, přestože už jí i kvůli svému zaměstnání nemohu věnovat tolik času. Vítám, že kluci si z velké části dokáží spoustu záležitostí zabezpečit sami. Na mě pak zbývají víceméně hlavně dotace a celková koordinace tělovýchovné jednoty jako celku.

Nebojíte se, že vám poklidný chod naruší současná už téměř půlroku trvající soutěžní přestávka? Nejen mladí, ale i starší třeba nemusí k fotbalu už tak tíhnout…
Bojím se toho. Je to opravdu dlouhá doba. Tendence může být taková, že ti starší přijdou na to, že se bez fotbalu už obejdou a nebude jim až tolik chybět. U mladých je to podobné. Nechodili ani do školy a zlenivěli. Důležité bude, jestli je rodiče, ale i další kamarádi dokáží přitáhnout zpátky na hřiště. Bavíme se o tom a bude to nevyzpytatelné. Mám obavy i z toho, že skončí některé kluby.

Trenér Hnízdil: Chybějící kvalitu musíme nahrazovat jinak

S nadsázkou by se dalo říct, že na Mělnicku už je skoro méně klubů, kterými neprošel, než naopak. S řadou z dlouhého výčtu svých působišť v minulosti slavil postup. Jméno si udělal i ve futsale, když byl u historického postupu Mělníka do nejvyšší soutěže. V posledních sezonách je Daniel Hnízdil tváří fotbalu v Byšicích. Poprvé ovšem ne jako brankář, ale coby trenér!

Podle slov klubového „nadřízeného“ Vladimíra Hroška se mu práce daří především tím, že umí své okolí dokonale pobláznit. Důkaz? Je jím i prvenství v anketě středočeských Deníků. K němu své „kumpány“ vyburcoval právě šestačtyřicetiletý „Hnízdo“.

I. B třída, 7. kolo: Stará Boleslav (ve žlutém) - Byšice (1:2)Daniel Hnízdil, trenér TJ ByšiceZdroj: Luboš Kurzweil„Byl jsem zklamaný, chtěl jsem minimálně pět tisíc hlasů. Brzy jsme ale vedli o tolik, že si lidi asi řekli, že už nemá cenu hlasovat,“ okomentoval svým typickým způsobem výsledek ankety, která dopřála v době nucené fotbalové pauzy alespoň nějakou soutěživost.

Té opravdové na hřišti už v rámci aktuální sezony samotný kouč Hnízdil příliš šancí nedává. „Myslím, že budeme rádi, když si dáme v květnu a červnu alespoň nějaký přátelák nebo turnaj,“ má jasno. Podobně jako jinde počítá v souvislosti s dlouhou pauzou ztráty v sestavě, kterou mají v Byšicích poměrně úzce propojenou s rezervou. „Už po té podzimní vlně nám asi tři hráči řekli, že s fotbalem končí,“ potvrdil Hnízdil.

Po ještě docela nedávné éře, kdy osu prvního týmu tvořili přespolní hráči se zkušenostmi z vyšších soutěží, se snaží pracovat v o poznání skromnějších podmínkách. „Teď u nás až taková fotbalová kvalita jako dříve není,“ přiznává Hnízdil.

Kromě týmového pojetí a bojovnosti sází i na některé individuality. V předešlé sezoně jí byl až do svého tragického skonu talentovaný střelec Marek Koštíř, který svého času koketoval s prvoligovými kluby a nahlédl také do mládežnických reprezentací. Letos vidí hlavního tahouna ve svém synovi Dominikovi, jak jinak než brankáři.

Oba na soutěž nadstandardní hráči prý pomáhali srovnat rozdíly v kvalitě kádrů, které především soupeřům z Mladoboleslavska dodávají vazby na tamní prvoligový klub. „My to musíme nahradit snahou a bojovností. Myslím, že to přijde, kluci jdou nahoru,“ věří trenér devátého celku přerušené sezony, jehož kádr ukrývá od loňska známé jméno. Kdysi až třetiligovou kariéru u Vitany dohrává Josef Gabčo starší. V osmačtyřiceti patří mezi nejstarší hráče v soutěži…