Osobnost Deníku

Dane, jak se vám necelých osm týdnů od kritického okamžiku daří?
Momentálně chodím na rehabilitaci k fyzioterapeutce. Cvičím s ní. Teď hlavně řeším ten kotník. Zlomenina je šroubovaná, to je celkem už dobré, ale spíš ten kotník teď rozhýbávám a posiluji. Už se na to postavím, chodím o berlích, ale chce to ještě čas. Trvá to, než to člověk rozchodí a posílí ten kotník. Ještě to bude nějaký týden, čtrnáct dní, a pak bych měl normálně chodit.

Máte už i vyhlídky návratu na hřiště?
Návrat je těžký. Vůbec teď nad tím ani nepřemýšlím. První, co musím řešit, je práce, protože od prvního nastupuji do nové práce, takže to je teď na prvním místě. Zaměstnání a nějaký normální život, protože jsem neměl žádnou dovolenou, žádné prázdniny, nic. Léčil jsem se. A ten fotbal? Vůbec nevím, co bude. Je ještě brzo něco takového řešit. S klukama jsem samozřejmě v kontaktu, ale kdy se vrátím a jestli vůbec, to teď vůbec neřeším.

Šlo o vaše nejvážnější zranění v kariéře, že?
Určitě. Měl jsem nějaká zranění, většinou distorze nebo naštípnutí kotníků, zlomenou ruku, ale vždycky se to obešlo bez operace. Stačilo mít nohu v sádře, ortéze, ruku v sádře. Ale nemusel jsem jít nikdy na operaci. To až teď. A to jsem viděl hned v ten moment, že je to průšvih.

Vybavujete si ten moment nebo jste ho vytěsnil z hlavy?
Vybavuju si to, ale pomýšlet na to moc nechci, protože to bylo hrozné. Bylo to zrovna den, kdy hodně pršelo před zápasem, takže hřiště bylo pod vodou. Vůbec se nevědělo, jestli se bude hrát, ale všichni chtěli hrát, nechtěli jsme zápas odkládat. Byl jsem zády k bráně asi na půlce půlky, dostal jsem míč od Martina Rejmana a stoper přijel úplně nesmyslně skluzem zezadu a asi tou vahou těla mi to udělal. Nevím, jestli vůbec trefil míč, možná ho líznul. Každopádně to byl nesmyslný zákrok v momentě, kdy jsem vůbec nebyl pro soupeře nebezpečný. Nedělá se to. Buď ten hráč je tak hloupý, že udělá takový zákrok, nebo to neumí. A nějaké řeči, co tam pak měli, že to bylo způsobené povrchem, který byl pod vodou, to když jsem slyšel zpětně, tak je vidět, že někteří hráči v nižších soutěžích tomu nerozumějí a neumějí to. Kdyby to tak bylo, tak jsme na Euru viděli stovky takových skluzů za zápas, když byla hřiště pod vodou. Do takových skluzů nikdo nechodí. Bylo to úplně zbytečné.

Spojil se s vámi soupeř, aby se omluvil?
Ne, vůbec nevím, co tam pak probíhalo dál, jaké tam byly výměny názorů. Asi se mě spoluhráči zastávali, i funkcionáři atd. Nějaké výměny názorů tam určitě proběhly, ale tím to skončilo. Nikdo se mi neozval.

Překryje tento moment i vaši skvělou jarní bilanci dvanácti gólů v jedenácti zápasech? Nebo si budete spíše pamatovat to pozitivní, tedy góly a stoupání v tabulce?
Je těžké to takhle rozdělovat. Upřímně, kdybych věděl, že se mi tohle stane, asi bych do Mělníka vůbec hrát nešel. To říkám na rovinu. A to tam asi všichni vědí. Na druhou stranu člověk nemůže takhle přemýšlet, takže jsem rád, že jsem takhle pomohl. Oni to ocenili. I za ty góly jsem rád, co jsem dal. Ale tohle zranění je tak vážné, že vás to ovlivní nejen ve fotbale, ale i v osobním životě. Musíte na neschopenku, řešíte práci atd. A to bych apeloval na všechny v nižších soutěžích, že si musí uvědomit, že tam nejsou žádní profesionální hráči, kteří za to něco mají. Ani ty týmy z toho nic nemají. Každý potřebuje být hlavně zdravý a fungovat v normálním životě, chodit do práce, což je pro ně podstatné. A neřešit úplně ten fotbal. Někdy se to přehání, že jsou ty týmy zbytečně vyhecované, zbytečně se do toho chodí na úkor nějaké fotbalovosti. A to si myslím, že by si všichni měli uvědomit, že o tom to úplně není.

Daň za to, že jste šel do takhle nízké soutěže?
Já jsem hrál spoustu zápasů na vyšších úrovních, s daleko lepšími hráči, i s hráči, kteří hráli důrazně, ale v nějakých mezích. Ale tohle s důrazem nemělo nic společného. Lepší hráč by to určitě neudělal, protože by se zachoval úplně jinak. Nešel by tam takhle blbě. Kdybych chodil do stoperů a skákal jim pod nohy po každém odehraném balonu, zlomím někomu nohu každý zápas. Ale o tom to není. Takže těžké pro mě, ale na druhou stranu je to za mnou. Stalo se to a člověk musí jít dál.

Je něco, co vás teď, když nemůžete na hřiště, což byla vaše hlavní zábava, dokáže rozptýlit, pobavit, odvést myšlenky k něčemu pozitivnímu?
Mě zachránilo to, že zrovna začínalo mistrovství Evropy, takže jsem hodně koukal a sledoval to, takže to hodně pomohlo. Pak jsem mohl číst nějaké knížky, koukat na seriály a připravovat se do práce, do které budu nově nastupovat. Urovnat si myšlenky v hlavě, to je asi tak všechno, co můžete dělat. Ale bylo to dlouhé, náročné a nikomu bych to nepřál.

Prozradíte, jakou práci budete od srpna dělat?
Budu nastupovat do farmaceutické firmy jako obchodní zástupce.

Mělnický tým má opustit Martin Rejman, prostřednictvím jehož jste se tam dostal. Změní jeho přechod do Kralup váš pohled na to, jestli budete na Polabí pokračovat, i když jste mluvil, že fotbal nyní neřešíte úplně?
Bavili jsme se o tom už před koncem sezony. Řešili jsme víc nabídek, víc možností, protože si všichni všimli, že jsme tam hodně pomohli, takže to Martin se mnou i nějakým způsobem diskutoval. Já jsem nějakému odchodu úplně nakloněný nebyl, protože nechci každý půlrok měnit kluby. Na druhou stranu jsem chápal, že ty ambice on má. Já bych si rovněž radši zahrál vyšší soutěž, ale pro mě to skončilo tím zraněním. Já jsem pak už dál víc neřešil. On odešel do Kralup. Myslím si, že on ty ambice má, chce hrát vyšší soutěž. To chápu, chápou to i na Mělníku… Já jsem v tuto chvíli registrován na Mělníku a nikam se nechystám. Kontaktovali mě třeba ze Psár, že mají ambice, jestli bych tam nechtěl působit, až se dám dohromady. Ale jak říkám, teď fotbal neřeším. Budu sledovat kluky, ale chce to zatím čas.

Takže šance, až se vrátíte na hřiště, bude to znovu v Mělníku, je?
Určitě je. Držím klukům palce, aby tenhle půlrok zvládli co nejlíp, aby se hrálo třeba o postup, protože pak se to na jaře těžko dohání. Ano, v tuto chvíli jsem tam a kdy se vrátím, jestli se vrátím, to teď nedokážu říct.