Pod někdejší sopkou řečenou Vinařická horka a mezi třemi černouhelnými šachtami Ronna, Mayrau a Barré se nachází Vinařice. Obec v těsném sousedství Kladna ale proslula mezi současnými Čechy něčím zcela jiným, věznicí, chcete-li tvrdým kriminálem.

Pyšná je ale na zcela jiné věci, třeba na fotbal. Místní SK hraje už třetím rokem I. B třídu. A jak na úvod pátého dílu Fotbalového detektiva Deníku pyšně hlásí předseda klubu Jan Šašek, z devadesáti devíti procent jde o odchovance klubu.

SK VINAŘICE
Vzhled areálu: 2-
Cena vstupného: 20,-
Kvalita trávníku: 2
Úroveň zápasu: 2
Atmosféra: 2
Občerstvení: 1-
Zázemí pro fanoušky: 2
Výsledná známka: 2

(známkování probíhá jako ve škole)

„Každý má jinou motivaci ke sportu a tou naší je, abychom u něj udrželi děti. Jsme pyšní, že se nám to daří,“ hlásí bývalá opora klubu a dnes jeho předseda Jan Šašek. A usmívá se, přestože jeho tým vrší v B třídě jednu prohru za druhou a po poločase utkání s Tatranem Rakovník prohrává 0:4.

Atmosféra je i přes tenhle výsledek klidná, žádné excesy. Za celé utkání jediný skluz přes čáru, z publika ani jedno jediné sprosté slovo. Tohle dnes na fotbale překvapuje. Příjemně.

Alfou a omegou SK Vinařice jsou děti. S rodiči a trenéry tvoří jednu velkou partu, která má 140 členů, z toho skoro sto je mládežníků.

„Sázíme na kamarádský přístup, hodně to začíná od trenérů mládeže a pokračuje to dál. Jsme pyšní na naši mládež,“ říká Šašek, muž, jenž sám děti trénuje už 23 let. Drží i jednu raritu: sedm současných hráčů A týmu došlo do áčka dlouhou cestou z přípravky. V dnešní době plné lákadel je to pomalu zázrak. 

Jan Šašek, jak už to u předsedů menších fotbalových klubů bývá, sedí také v zastupitelstvu Vinařic. A protože pohled od tribuny směrem k obci není příliš vábný, vysvětluje, jak si s touhle ne právě pěknou vizitkou Vinařičtí hodlají poradit.

„Areál je obce a měl by tam vyrůst multifunkční sportovní areál s kurty, umělou trávou a zřejmě i tělocvičnou. Teď to právě řešíme na zastupitelstvu,“ vysvětluje Jan Šašek, podle něhož by areál využívaly místní škola, klub i veřejnost.

Z fotbalového utkání I.A třídy Slovan Poděbrady - Pšovka Mělník (4:1)
FOTBALOVÝ DETEKTIV: Hráčům Slovanu Poděbrady šéfuje kouč Pala

Přímo v areálu vás překvapí hrací plocha. Ne trávníkem, do něhož tady dali loni 150 a letos 120 tisíc. A zatravněná mají i malá vápna. Spíše to je sklonem hřiště. To totiž připomíná doslova nakloněnou rovinu, mezi levým horním praporkem a pravým dolním je rozdíl tří metrů. Nakloněná rovina vznikla pochopitelně kvůli poddolování Vinařic. „S tím nic neuděláme. Ptali jsme se, ale stálo by to čtyři a půl milionu. Na to nedosáhneme,“ je smířený Jan Šašek.

Raději se svými spolupracovníky naplánoval na příští rok nová sociální zařízení. Ta současná sice našel Fotbalový detektiv čistá, ale už obstarožní.

Co se týče občerstvení, nabídka jídla je skromnější. Ale syn zdejší legendy Křešimíra Kubáta Martin tvrdí, že klobása a párek v rohlíku místním bohatě stačí. K pití si tady najdou pánové oblíbený Staropramen, na své si přijdou i dámy a děti. „Navíc se tady schází hlavně v teplých měsících spousta lidí z obce, což atmosféře v klubu jedině prospěje,“ dodává Jan Šašek.

Na vinařický areál dohlíží správce. Má byt na stadionu, venku rozvěšené dresy dorostu a žáků, pralo se v sobotu po dopoledních mačích.

Jan Šašek si svého správce pochvaluje. Na malé zastřešené tribuně se před časem začaly scházet nekalé živly s injekčními stříkačkami, ty tady fotbalisté viděli hodně neradi. „Naštěstí vzal pan správce lopatu a rychle zmizeli,“ směje se Šašek.

Úsměv ho neopouští ani při vstupu do druhého poločasu. Vinařice za stavu 0:4 nic nevzdají, snižují na 2:4. Mač ale přeci jen končí výsledkem 2:5 pro hosty.

Nevadí. SK Vinařice žije a fajn fotbal umí dělat i bez velkých peněz. Krásná dvojka je tou správnou známkou od Fotbalového detektiva Deníku.

Na koho si posvítíme příště? Buďte v pohotovosti. Třeba zamíříme právě k vám!

Věděli jste, že…se na vinařickém trávníku proháněl v závěru své kariéry největší fotbalový rytíř Kladenska a jeho nejslavnější hráč František Kloz? V roce 1944 pomohl vybojovat I. B třídu, bohužel při jarním povstání českého lidu proti německým nacistům byl postřelen a nakonec svému zranění podlehl. Jeho příběh o odmítnutí amputace nohy je díky povídce Oty Pavla známý po celé republice. Tak jako za časů Františka Kloze hraje i nyní klub I. B třídu, už třetím rokem. Postoupil do ní po krásné bitvě s Družcem, byť soupeř měl víc zvučných jmen v sestavě. Sportovní cíle by se ale podle předsedy Jana Šaška v nejnižší krajské soutěži zastavit nemusely. „B třída nemusí být stropem, jenom se musí kluci trochu srovnat. Je to ale v nich, navíc jsou všichni mladí a doplňujeme tým pravidelně z dorostu, který velmi dobře znám, kluky jsem vedl od malička,“  říká šéf Vinařic.

Hřebeč (v bílém) na Klíčany umí, zase je porazila. I když až na penalty.
FOTBALOVÝ DETEKTIV: Hřebeč? Ligový trávník! Jako v ráji se zde necítí jen hráči