„Musím se přiznat, že volné víkendy byly pro mě něco, co jsem neznal od svých pěti, co jsem s fotbalem začal. Zkrátka jsem život v tomhle směru poznal taky trochu jinak,“ objasnil na úvod odchovanec Brandýsa, proč si ještě na jaře zcela vážně pohrával s myšlenkou pověsit kopačky na hřebík.

Rozvolnění protipandemických opatření a možnost návratu k tréninku jej ale znovu přitáhla jako magnet na fotbalový trávník. Ne už ale ten zárybský. „Cítil jsem, že pokud bych se rozhodl pokračovat, tak to nebude v Zárybech, kde jsem byl nějakých osm devět let a kde jsem ztratil motivaci,“ přiznává Krulich, který má i vysvětlení, proč se tak mohlo stát.

Společných tréninků Pšovky se účastní na tři desítky hráčů, trenér Studený je s jejich přístupem velmi spokojený.
Pšovka ušla kus cesty, chválil soka kouč Dynama. Jak oba kluby zbrojí na soutěž?

„Asi jsem se tady v tom trošku v uvozovkách uvařil sám. Pět let jsem byl kapitán, do toho asistent trenéra, následně hlavní trenér s Fandou Šindelářem. Prostě toho bylo moc a jednoho dne se to zlomilo,“ říká na rovinu.

Jak z toho? „Zkusil jsem si zatrénovat s klukama ve Staré Boleslavi. Velkou část z nich znám od doby, kdy jsem začal s fotbalem. Jsme podobně staří, máme si co říct o fotbale i životě,“ potvrzuje, že jej do Slavoje přitáhlo známé prostředí a skvělá parta.

Když k tomu připočte skvělé zázemí na Lázeňské, hodil k ledu i nabídky od některých klubů hrajících výš. „Místní podmínky mě mile překvapily - ligový trávník, kluci na tréninku všichni stejně oblečení, patnáct stejných balonů, vybavení, kabiny, zázemí… Opravdu klobouk dolů před klukama z Bolky a především Pepikem Matějovským, jak se o vše starají,“ lichotí partě okolo hrajícího šéfa Slavoje.

Fotbalisté Brandýsa (v černém) vstoupili do nového ročníku divize vítězně.
Brandýs první zápas sezony zvládl, posily lovil v prvoligovém klubu

Že si v soutěži o jedno patro pohorší, neřeší. „Nevnímám to tak, že musím nutně hrát co nejvýše, naopak mi musí byt v daném klubu dobře,“ zdůrazňuje a zmiňuje v tomto ohledu i dlouhodobou aktivitu Slavoje v aktivitách směřujících k očistě fotbalu. „Jako klub byl jedním z tahounů Fevoluce, což jsou i moje hodnoty. Opravdu nebylo co řešit a těším se na novou sezonu,“ hlásí.

Z paměti pak rozhodně nehodlá vytěsnit ani své dosavadní a v dospělé kariéře nejdelší působiště. „Zárybům budu navždy vděčný, především za to, že mi tenkrát daly možnost se opět vrátit do fotbalu po kauze, kdy jsme s bráchou napadli rozhodčí a dostali vysoké tresty. Byli to ony, kdo pomohl zkrátit trest,“ připomněl okolnosti příchodu do týmu hrajícího v okresním přeboru.

Daniel Krulich (uprostřed) pomohl k postupu Záryb dvacítkou gólů.
Daniel Krulich se za rebela nepovažuje. Už jsem se hodně zklidnil, tvrdí

„Následně jsme zažili krásné fotbalové časy s postupem až do I. A třídy. Moc rád budu vzpomínat i na srandu a zábavu s klukama mimo hřiště. A také zde musím zmínit, že sportovní areál Záryb je opravdu úplně jinde oproti tomu, jak vypadal, když jsem tam přišel. Na kluky se rád přijdu podívat a budu jim držet palce,“ uzavírá Daniel Krulich.