Vždy jsem si přál být s tátou v jednom týmu, říká Hnízdil mladší

„Vždy jsem si přál být s tátou v jednom týmu. Odmala mě vede nějakým směrem a po dlouhé době se naše cesty opět střetly. Jen je škoda, že přestoupil do Liběchova a nemůže mi teď krýt záda,“ říká třiadvacetiletý pokračovatel brankářské tradice.

Není na vás táta přísnější než na ostatní hráče v mužstvu? Tím spíš, že sám má za sebou hodně pestrou brankářskou minulost…
Přísnější… To je těžké popsat. Když trénujete své dítě, chcete z něj dostat maximum, to je i tento případ. Někdy má daleko větší požadavky a úkoly než na ostatní, ale to mě žene dopředu.

Předpokládám, že právě on měl prsty v tom, že jste zakotvil v Byšicích? Byly ve hře i nějaké další možnosti?
Ano, táto v tom hrál velkou roli. Měl jsem na stole nabídky z vyšších soutěží, ale rozhodl jsem se pro Byšice díky němu a skvělé partě, která v Byšicích je. V dnešní době se taková hledá těžko.

Berbrovy manýry? Černý vypráví: Ještě jednou a dostaneš do držky

Byšice jsou už vaším pátým klubem v kategorii dospělých. Můžete připomenout, kterými týmy jste prošel a kde to bylo nejlepší?
Z dorostu Nového Strašecí jsem přestoupil do chlapů na Pšovce, kde jsem strávil dvě sezony. Poté začala taková menší cestovatelská tour – Klecany, Žatec, FC Mělník a nyní Byšice. Každý tým měl svoje plusy a minuty. Kdybych se měl rozhodnout jen pro jeden, tak to bude Žatec.

Chytání pro vás byla vzhledem k minutosti vašeho otce od začátku jasná volba?
K chytání mě přivedl táta, který chtěl, abych pokračoval v jeho stopách. Vlastně jsem začínal jako hráč v poli, když jsem se dostal do Slavie Praha, tak si vzpomínám, že jsme neměli gólmana, táta neváhal ani vteřinu a začal ze mě postupně dělat gólmana.

Do pole vás to tedy netáhne?
Občas teď chodím vypomoct našemu B-týmu, kdy hraji buď střed zálohy, nebo hrotového útočníka. Podle táty se tam ale plést nemám a mám zůstat v bráně. (smích)

Máte nějaký brankářský vzor?
Když jsem s fotbalem začínal, obdivoval jsem především Didu, Fabiana Bartheze a Petr Čecha. Každý z nich měl něco speciálního, co ho dělalo skvělým gólmanem.

V rodině máte i hokejisty. Hokejka a puk vás nechytly?
Oba mladší bratři hrají hokej. Jeden v bráně, druhý v poli. Zkoušel jsem hrát i hokej, ale fotbal nakonec zvítězil. Já a brusle nejsme dobří přátelé. (smích)

Špičkujete se v rodině navzájem?
Ano, panuje mezi námi dost velká soutěživost. S tátou je největší. Samozřejmě je to pouze špičkování, vždy si přejeme, aby každý z nás uspěl.

Z osmi podzimních zápasů jste vydolovali slabší polovinu (11) z možných bodů. Je to hodně, nebo málo?
Dosavadní zápasy nejsou úplně podle mých představ. Zasloužili jsme si mít daleko víc bodu a atakovat vyšší příčky tabulky. Máme problémy v koncovce, a to je rozhodující. Teď budeme mít chvíli pauzu a doufám, že pak ukážeme sílu Byšic v plné parádě. Nejvíc mě mrzí remíza s Lužcem, dodnes nechápu, jak jsme mohli takto ztratit…

Opakování černého scénáře? Ta varianta tady je, přiznává trenér Záp

A zápasy z vašeho osobního hlediska?
Je to zápas od zápasu, někdy se dost zapotím, jindy jsem jako na dovolené.

Kromě fotbalu chytáte i futsal za mělnický Olympik. Jde to skloubit?
Skloubit se to dá naštěstí dobře. Futsalové tréninky máme až večer, takže není problém absolvovat plnou dávku tréninku na futsal i fotbal.

Kam byste to chtěl v obou sportech dotáhnout?
Ve fotbale už velké ambice nemám, byť mi v létě přišla nabídka z ČFL, tak se chci soustředit hlavně na svoji práci a osobní život. Ve futsale bych jednou rád bojoval o mistra republiky i v seniorské soutěži. Jeden titul mám z posledního roku juniorského ročníku a rád bych přidal další cennou trofej.

Jak nepříjemná je pro vás současná soutěžní přestávka?
Celá tahle situace nelimituje pouze nás hráče, ale dotýká se to všech – lidí z výboru, diváků, mladých hráčů a jejich rodičů. Považuji to za naprosto absurdní. Zavedená opatření jsou podle mě až moc drastická.

Udržujete se nějak v kondici?
Snažím se udržovat běháním, cvičením s vlastní vahou, ale nejvíc vám stejně chybí ten kulatý nesmysl. (smích)

Věříte, že se letos ještě bude hrát?
Jsem optimista a proto doufám, že se ještě tento rok začne, byť celá situace ohledně pandemie to zatím vůbec nenaznačuje.