V nových dresech, vítězstvím 2:0 a před početnou diváckou návštěvou… Rozlučkový zápas Stanislava Klobásy se povedl po všech stránkách. „Bylo to krásné. Až mi tekly slzy,“ neskrýval dojetí hráč, kterému v Ovčárech neřeknou jinak než Lišák.

Přestože jen o měsíc mladší Jaromír Jágr ještě posouvá rekordy hokejové extraligy, nositel nejslavnějšího fotbalového jména v obci se rozhodl své tělo už dalšími zápasy netrýznit. Sobotní start byl jeho první v sezoně a zároveň i poslední. „Už to bolí. Hlavně achilovky, ale i kolena. Všechno,“ objasnil poté, co navzdory tomu odehrál celých devadesát minut. „Ještě to zvládám, ale pak hrozně trpím,“ přidal.

Jestli se půjde alespoň občas proběhnout na trénink, úplně nevyloučil. „Nedokážu na to momentálně odpovědět. Spíše už asi jen jako divák,“ předeslal.

S kariérou se loučil tam, kde ji nejen začal, ale kde toho zažil nejvíc a hlavně úspěchy. Vždyť za nejslavnější éry prezidenta Ondráka byl u postupů z okresního přeboru až do krajského. Ten sám defenzivní hráč, kterého zdobila hlavně zarputilost, bojovnost a síla v soubojích, považoval za svůj strop. Po postupu Sokola do divize tak chodil po angažmá v okolí – stopu zanechal v Byšicích, Lužci, Tišicích, Lobkovicích a Čečelicích. Kde to bylo nejlepší?

„Těžká otázka. Všude to bylo dobrý, v Byšicích u Čermáků nebo v Lužci u Tauchmanů dokonce báječný. Nikde jsem si nemohl stěžovat, ale srdce jsem měl vždycky ovčárský,“ ohlédl se.

Ač jej v rodině fotbalově přerostl starší syn, který to dotáhl až do ligy a později třeba k titulu nejlepšího střelce té druhé, měl i Stanislav (dnes už nejstarší) možnost nakouknout do top klubu. V dorostu strávil dva roky ve Slavii. „Hodně tomu tenkrát pomohl Vašek Müller,“ vybavil si.

close Ovčárský Stanislav Klobása se v utkání III. třídy proti Sokolu Dřísy rozloučil s hráčskou kariérou info Zdroj: FC Sokol Ovčáry/ Blanka Satranová, Vladimír Pekník zoom_in Ovčárský Stanislav Klobása se v utkání III. třídy proti Sokolu Dřísy rozloučil s hráčskou kariérou Z větší kariéry ale nebylo nic. Po návratu v Ovčárech stihl ještě I. A třídu, která byla prvním vrcholem na následné sinusoidě. „To byla ještě éra Franty Sůry, Petra Čermáka a Pepíka Kolínského. S tím jsem moc rád hrál, skoro by se dalo říct, že mě to učil,“ vzpomíná.

Vrchol pak přišel se zmíněnou jízdou z okresu do kraje pod taktovkou kouče Kořínka. „Na to se nedá zapomenout. Za dob prezidenta Ondráka jsme postoupili celkem čtyřikrát,“ připomněl úspěchy, kterými prošel jako jeden ze tří místních – po boku syna tehdejšího klubového bose a Radka Pechara. „Hodně jsme toho spolu prožili. S Radkem asi ještě víc. Škoda, že teď zase odešel do Kel, ale to vzniklo tím, že jsem loni skončil já a odešel i další ze starších kluků Milan Macek,“ zmínil své souputníky a kamarády.

Po konci v Čečelicích už si dokonce dal od fotbalu i delší pauzu, na trávník jej pak vrátilo znovu až obnovení oddílu v Ovčárech, u kterého stál před lety spolu se svými syny. Právě angažování mladšího z nich Tomáše v současném ovčárském fotbale dává tušit, že Lišák nebude brát ani v budoucnu hřiště obloukem. „Nemá ještě takové zkušenosti, takže pomáhám. Standa kope v Rakousku, ten na to vůbec nemá čas,“ dodal.

Sobotní derniéra jej potěšila i proto, že si v ní zahrál právě po boku i druhorozeného synátora. Se starším to zvládl těsně před jeho angažmá u jižních sousedů. Pyšný je i na vnoučka Standu, který už válí za Tišice a v hledáčku jej prý mají Neratovice. U Klobásových to bude fotbalem žít i nadále…


Načítám tabulku ...