Jako fotbalový trenér vstřebával v podzimní části své první zkušenosti. Se situací, kdy sezona skončila už v poločase, se pochopitelně nesetkal ani během pestré hráčské kariéry. Tu Michal Kurucz (46) dohrával doma v Horních Beřkovicích, kterým se později rozhodl pomoci i na lavičce.

V okresním přeboru začal s týmem Slovanu slibně, vystoupání na senzační druhé místo ale střídal postupný pád až na předposlední. Zimní plány na další vzestup sice vzaly za své, anulování ročníku ale ponechalo tým z hranice okresů nadále mezi elitou Mělnicka.

„Docela mě mrzí, že jsme nedohráli sezonu. Kluci i já jsme se těšili a měli slušnou formu,“ řekl na úvod rozhovoru mladší syn nedávno zesnulého prvoligisty Dukly Praha (prvorozený Ladislav si rovněž zahrál v lize a nyní trénuje Líbeznice v přeboru Prahy-východ).

Po skvělém vstupu do soutěže jste v posledních pěti podzimních kolech nepřidali k patnácti bodům už ani jeden. Čím si vysvětlujete, že se vám přestalo dařit?
První polovina byla z našeho pohledu super. Scházeli jsme se kompletní i na trénink, a to bylo znát. Pak ale začali odpadávat klíčoví hráči – zranění, výlety, oslavy. Proto jsme bohužel tam, kde jsme. I tak si myslím, že máme na to hrát v horní polovině tabulky.

Takže problémem byl úzký kádr?
Snažím se pracovat s místními, ale je to dost těžké, protože polovina by chtěla trénovat, druhá jen na zápas a na pivko. Já měl fotbal na prvním místě a většinou jsme jsme šli na pivo až po zápase. Dnes mají mladí jiné zájmy – počítače, telefony a tak dále, ale to je problém většiny mužstev.

Vás už to na hřiště netáhne?
Dva tři zápasy jsem myslím musel i naskočit. Jinak pokud zdraví dovolí, hraji za gardu Podřipska. Nějaké nabídky ještě mám, ale už to asi nechám mladším.

Trénování se hodláte věnovat víc, nebo jde jen o výpomoc v klubu, ve kterém jste hrál?
Trénovaní jsem chtěl zkusit ze začátku spíše u mládeže. V Horních Beřkovicích jsem to bral jako výpomoc.

Určitě už se nemůžete dočkat návratu fotbalu do normálu. Jak s týmem trávíte nucenou přestávku?
Klukům jsem doporučil, ať se udržují individuálně – běh, kolo, posilování. Nyní už vymýšlíme program na to, až se situace uvolní. Máme v plánu přáteláky i nějaký turnájek. Kluci už jsou nažhavení. A samozřejmě musíme udělat dokopnou, abychom také podpořili naši hospůdku na hřišti.

Jako trenér můžete čerpat z hráčské kariéry. Připomeňte, kterými týmy jste prošel.
V mládeži jsem hrál za Slavii Praha, v dorostu za tehdejší Kompresory, kde jsem už nastupoval i za A-tým v divizi. Následovala vojna ve Slaném, i tam se tehdy kopala divize. Dále Benešov, Vyšehrad, Střížkov, kde jsme to z I. A třídy vykopali až do ČFL. Po těžkém zranění kotníku jsem se už výš nedostal. Přes Satalice a Libeň jsem přesídlil do Horních Beřkovic a také jsem jezdil hrát se slavnou Kozlovnou Ládi Vízka.