Mezi špičku patřil už v předešlých ročnících. Ještě ve třetí třídě byl pod postupem Čečelic podepsaný 26 zásahy. Neztrácí se ani o třídu výš, což potvrzoval v obou nedohraných sezonách (10 + 6). Nyní má nakročeno k dalším skvělým číslům. „Bez spoluhráčů by ty góly nebyly,“ uvědomuje si.

Za Čečelice hraje už od dorostu. S fotbalem ale začínal jinde. V Konětopech, odkud pochází, si našel cestu na hřiště v Kostelním Hlavně. Paradoxem je, že ani v rodině Davida fotbal až do té doby nikdo nehrál. „Rodiče ho ani tolik nesledují. Ale chtěli, abych měl nějakou aktivitu, tak to zkusili s fotbalem, za což jsem hodně rád,“ vrací se k začátkům.

Kromě Hlavna jako mládežník prošel ještě Kropáčovou Vruticí, tam to ale nebylo úplně ono. Když se pak dozvěděl, že v sousední vesnici zakládají dorost, měl jasno. V Čečelicích, odkud měl v dorostu střídavý start do Velkého Borku, je velmi spokojený.

„Vykopali jsme okres, který se tam už hrál, ale asi ne na takové úrovni jako hrajeme teď. Držíme se mezi nejlepší pěticí,“ odpovídá na dotaz, co považuje za svůj zatím největší fotbalový úspěch, fanoušek Barcelony a Lionela Messiho.

Tabulka střelců OP (po 11 kolech)
11 – David Černý (Čečelice)
8 – Jáchym Brázda, Martin Růně (oba Všestudy), Jan Rolenc (Vysoká)
7 – Jakub Zoreník (Vraňany), Jakub Šulc (Obříství), Tomáš Kvída (Dolní Beřkovice), Patrik Koudelka, Miloš Hakl (oba Všestudy), Pavel Douděra (Čečelice)

Samotného jej už dětské sny o velkém fotbale v Lize mistrů opustily. Určité ambice ale pochopitelně ve třiadvaceti a se svými střeleckými schopnostmi má. Jednou z nich je posunout Čečelice ještě o patro výš.

„S krajskou soutěží je to otevřené, osobně bych do toho šel, kdyby ta možnost byla, a takových je nás tam víc. Uvidíme, snad to vyjde,“ našlapuje opatrně okolo možného dalšího historického milníku Sokola.

Na hřišti pro něj od prvního kola dělá, co může. Pro většinu soupeřů bylo jeho ubránění neřešitelným rébusem. „Moje silná stránka bude asi rychlost, což mi říká spousta lidí. I spoluhráči na ni většinou spoléhají,“ vypálí s úsměvem, když má uvést svou fotbalovou přednost. Ví i o slabině. „Asi jako většina útočníků je to bránění,“ přidává povoláním řidič. Mimo fotbal tráví volný čas s přítelkyní nebo kamarády a občas si jej zpestří hraním playstationu či u televize.

Za svůj typický gól považuje střelu po nějakém útěku obraně. Nejraději prý zatím vzpomíná na ten, kterým loni zařídil v závěru remízu s tehdy vedoucím Velkým Borkem. „Bylo to hlavou do brány u našeho kotle,“ vybavuje si.

Právě na domácím menším hřišti jsou Čečelice velmi silné. „Hraje se mi tam dobře. Kolikrát ale ani nevnímám, že by bylo menší než jinde. I když to asi má své výhody. Na druhou stranu pro mou rychlost je určitě znát, když hrajeme na hřišti jako má třeba Libiš,“ připomíná nedávný duel. Ten mimochodem vyhrál s týmem 5:2. Střelcem zápasu se tehdy stal čtyřgólový Pavel Douděra.

V týmu trenéra Jiřího Kábrta tak David rozhodně není jediným, na koho si musejí soupeři dávat pozor…