„V poslední sezoně za žáky jsem dával pět gólů docela pravidelně, v mužích je to poprvé,“ potvrdil výjimečný střelecký zápas pětadvacetiletý hráč. „Měl jsem asi den, protože mi do brány padlo ze sedmi střel skoro všechno. Dva nebo tři góly jsem dal do prázdné, takže to bylo hodně i díky klukům,“ vylíčil jediný pětigólový kanonýr uplynulého víkendu v okresních soutěžích na Mělnicku.

Do zápasů se přitom Ondřej Morávek vrátil teprve na začátku září. Po téměř roční pauze zaviněné zraněním kolena zatím začíná zápasy mezi náhradníky. Proti Ledčícím si ovšem i zkrácenou dobu na hřišti pořádně užil.

Hattrick stihl po svém příchodu ještě do poločasu. Zbylé dvě trefy přidal v závěrečných minutách, na které se jinak spíše střední záložník vrátil do útoku při možnosti hokejového střídání. „Dohromady jsem odehrál asi čtyřicet minut. Po zranění se do toho dostávám a od začátku moc nechodím,“ prozradil s tím, že „zlobivé“ koleno se zdá být v pořádku.

V minulosti patřil Ondřej ke členům dolanského áčka. Zakopal si za něj i okresní přebor a stejně jako v mládeži na Čechii v Kralupech po boku svého bratra. Poté, co dnes už otec dvouletého synka v posledních sezonách hlavně kvůli rodině upřednostnil jen béčko, jsou z obou soupeři. O dva roky mladší Vojtěch totiž po skončení v dorostenecké kategorii přesídlil proti proudu Vltavy k sousedům do Chvatěrub. Putoval tak opačným směrem než jeho starší sourozenec coby mládežník.

Byť v nedávném a letos jediném derby to zrovna nevyšlo, na hřišti už na sebe narazili. „On hraje beka. Nejsme od sebe příliš daleko, takže si občas vjedeme do vlasů a na hřišti i přejedeme trochu nohy. Jak to bývá. Na hřišti neznám bratra,“ rozesměje se Ondřej.

Zaměstnaný je jako vedoucí skladu zásilkové služby. Ve volném čase se snaží věnovat především rodině. V nadcházejících týdnech jej bude mít ze známých důvodů více, než bývá ve fotbalové sezoně běžné. „Zrovna jsem se rozstřílel a on (ministr) mi to zavře. Co se na to dá říct,“ čertil se nejspíš nejen naoko…