Podzimních sedmnáct zářezů v A skupině IV. třídy jej zařadilo mezi okresní elitu. V prosincové anketě Deníku dokonce získal mezi střeleckými lídry napříč všemi mělnickými soutěžemi zdaleka nejvíc hlasů. Od redakce si tak vysloužil sedmnáct piv. „Půjdou klukům do kabiny. To vítězství v hlasování je stejně určitě jejich práce,“ hlásí fotbalista, jenž prošel i takovými kluby jako Dukla Praha, Viktoria Žižkov nebo Blšany.

K fotbalu poprvé přičichl jako žáček na Moravě, kam jezdil na prázdniny. Jednou v létě zkusil trénink se Sigmou Olomouc a zjistil, že ho „čutání“ baví. První registraci získal doma v Praze, konkrétně na Meteoru. Ještě v mládežnickém věku přišlo první a ne poslední fotbalové stěhování.

Dnes už neexistující klub Dragoun Břevnov, Dukla Praha, Viktoria Žižkov, Smetanova Lhota, Všestary, Sibřina, Union Žižkov, Řeporyje, Blšany, Kaznějov, Vyšehořovice – tam všude Jan Matucha kratší či delší dobu působil. „Za Duklu jsem si zahrál i dorosteneckou ligu,“ vrací se o dvě desetiletí zpět.

Hřiště Sokola Dolany leží jen několik desítek metrů od Vltavy.
Fotbal u Vltavy: bez loďky ani ránu, soupeři občas provedou zlomyslnost

Našlápnuto měl podle svých slov také později ve Viktorce Žižkov, kde se dostal do širšího kádru A-mužstva. Vše ale změnil vážný úraz. „Pokousal mě pes na rukou i nohou. Zlikvidoval mě natolik, že jsem byl rok mimo fotbal. Měl jsem přes padesát stehů a také zákaz od doktorů, takže bylo jasné, že žádné úplně vysoké soutěže hrát nebudu,“ vybavuje si ošklivý střet s křížencem rotvajlera.

Po dlouhé rekonvalescenci už se začal soustředit na práci, fotbal hrál nanejvýš na úrovni divize. Okusil ji například za v té době ještě poměrně čerstvě exligovou vesnici mezi chmelnicemi. „Ozval se mi tehdy Horst Siegl. Spolu s ním tam byli i další bývalí ligoví kluci – Luděk Ztracený, Honza Klíma, Tomáš Poláček. Tam jsem si fotbal opravdu hodně užíval,“ nedá dopustit na Blšany.

Zhruba stejně daleko za fotbalem dojížděl spolu s některými dalšími „Pražáky“ také do Smetanovy Lhoty, která je proslulá spojením s nejslavnějším tamním odchovancem a historicky nejlepším reprezentačním kanonýrem Janem Kollerem. „Honza byl v té době ještě venku, ale když nějak skončil v Monaku, hráli jsme spolu v útoku zápasy i turnaje,“ chlubí se Jan Matucha.

Tréninkové hřiště FK Pšovka Mělník by se už v dohledné době mělo proměnit na moderní plochu s umělou trávou.
Vlastní umělka? Běh na dlouhou trať, ale už na obzoru, hlásí fotbalová Pšovka

Na Mělnicku se uvedl hlavně v Libiši, kde měla část jeho rodiny i kořeny. Za béčko atakoval ve dvou sezonách po sobě hranici dvaceti nastřílených gólů v okresním přeboru. V éře hrajícího trenéra Zdeňka Šenkeříka navíc pomáhal v několika zápasech i áčku ke čtvrtému místu v krajském přeboru, které později znamenalo návrat do divize.

V současnosti už má fotbal pouze jako čistě víkendovou zábavu. Tréninky v týdnu kvůli práci v zahraničí nestíhá. I proto se nechal zlákat do Tuhaně hrající na chvostu nejnižší třídy. „Poslední zhruba dva roky, co jsem skončil v Libiši, dělám v Německu kanalizace, takže jsem věčně zalezlý v šachtě. Z Frankfurtu dojíždím domů za synem do Zálezlic jen na víkendy,“ prozradil s tím, že dal přednost týmu, ve kterém se příliš netrénuje. A to i za cenu nepříliš valné úrovně soutěže.

„Chtěl jsem už úplně skončit, ale kluci mě ukecali. I když je to čtvrtá třída, jakýkoli pohyb je dobrý. Samozřejmě, že to na jednu stranu mrzí, že hraju nejnižší soutěž, myslím, že bych ještě měl na víc, na druhou ale vím, že když někdo chodí jen na zápasy, nedělá to dobrotu. Vůči těm, co trénují, to je blbý. V Tuhani jsem to řekl na rovinu a respektují to,“ přibližuje.

Exligista a několikanásobný střelec gólu v Lize mistrů Zdeněk Šenkeřík trénuje přeborový tým SK Uhelné sklady Praha, jako hráč pak působí ve Spartě Mratín.
Mratín je oblíbenou destinací fotbalových hvězd, letos láká diváky na Šenkeříka

Ani v Tuhani a na prahu čtyřicítky ovšem Jana Matuchu neopouští střelecká chuť. „Ve vyšších soutěžích jsem byl paradoxně obránce, níž už jsem ale hrál v útoku a vždy dával mraky gólů,“ usmívá se. Na rozdíl od jiných štací si ovšem tentokrát musí zvykat, že jen občas vedou jeho góly i k bodům. Těch přineslo dvanáct podzimních zápasů pouze jedenáct. „Máme problémy s obranou, ani nemáme stálého gólmana a do branky musí kluci z pole,“ popisuje, co stojí za záporným skóre (37:50) a až jedenáctou příčkou. Důvod k nějaké špatné náladě to ale rozhodně není: „Jdu si o víkendu zahrát, po zápase si s kamarády dáme pivko,“ potvrzuje, že hraje už jen na „žízeň“…