Rychlost, přesnost, kvalitní servis od spoluhráčů, k tomu navíc už i zkušenosti třicátníka, který strávil v jediném dresu celou dosavadní kariéru. Od každého něco nejspíš stojí za střeleckou potencí Richarda Polanského, na jeho číslech je to každopádně dlouhodobě vidět.
Během osmi podzimních kol, které fotbalistům dopřála pandemie, stihl zavěsit dvanáctkrát. Rok zpátky na podzim držel úplně stejně vysokou laťku jednoho a půl gólu na zápas. Ve třinácti jich nasázel dvacet.
„Zažil jsem vydařenější sezony, ale i horší,“ usmívá se nad svou bilancí pětatřicetiletý fotbalista. Přiznává, že ve třetí třídě je plnění úkolu, s nímž chodí na hřiště, o poznání snadnější než předtím v přeboru. Ani tam se ale neztratil. A třeba i v sestupové sezoně se dostal na dvouciferný počet (13). „I když je to jen o třídu níž, je to velký rozdíl,“ porovnává.
Byť sám dělá, co může a více než polovina týmových gólů jde za ním, bodové ohodnocení rozhodně není podle představ. Tři výhry z osmi pokusů stačí pouze na umístění ve spodní polovině tabulky. „Doplácíme na nedostatek hráčů. V některých zápasech nám chybělo fotbalové štěstíčko,“ objasňuje Polanský až deváté místo.
close
info
Zdroj: Luboš Kurzweil
zoom_in
Hořínský ostrostřelec Richard Polanský si na podzim zopakoval gólovou oslavu hned dvanáctkrát.„Chtěl bych, aby Hořín hrál špičku tabulky, a jestli dám patnáct, nebo třicet gólů, je jedno,“ odpovídá pak na otázku, zda si před sebe staví nějakou metu.
Při současném stavu kádru se ale zároveň snaží zůstávat realistou a přiznává, že třetí třída je pro tým z mělnického podzámčí stropem. „Bohužel je to tak. Stejně jako spoustu jiných klubů nás trápí nedostatek kvalitních hráčů,“ má jasno.
Během předloňského podzimu v Hoříně změnili nejen soutěž, ale po delší době i trenérské vedení. Pro Richarda Polanského o to pikantnější, že dlouholetého kouče Jiřího Kaisera vystřídal otec kanonýra – Miroslav.
„Myslím, že to docela funguje. Trénoval mě už od žáků až po dorost a získali jsme pod jeho vedením několik postupů,“ připomíná číslo jedenáct hořínské sestavy, že je s klubem spjatý od mládežnických kategorií.
A dodnes věrný. „Nabídky na přestup byly a jsou stále, ale v Hoříně jsem doma a tak to už i zůstane,“ hlásí útočník, který jako dorostenec zažil dobré hořínské časy, jak sám říká éře v krajských soutěžích.
Nejlepším kanonýrem trojky se stal už loni poté, co jarní program zhatila první vlna epidemie. Podle Richarda Polanského je obava ze stejného scénáře na místě i tentokrát. Přinejmenším v nejbližších týdnech se fotbalové party, která mu asi jako každému chybí, jen tak nedočká. Těšit se ale může na něco jiného. „V květnu se nám narodí syn,“ pochlubil se otec Viktorie a Lilian. Že by na třetí pokus další fotbalová stálice pro Hořín?
