Lídr A skupiny III. třídy tak v sezoně zůstal bez jediné porážky, kromě rozlučkového zápasu ztratil body pouze bezbrankovou remízou s béčkem Velkého Borku. Nejen o tom byla řeč se sedmačtyřicetiletým trenérem, který s Lobkovicemi spojil celou svou hráčskou kariéru a před úspěšnou sezonou se vrátil v nové roli.

„Slíbil jsem klukům, že poslední domácí zápas na chvilku vyběhnu,“ potvrdil, že šlo o předem domluvenou „akci“. Gól v 88. minutě znamenající vyrovnání na konečných 2:2 už ale naplánujete jen stěží. „To vůbec,“ usmíval se. „Dostal jsem nahrávku mezi obránce a ve skluzu jsem to jenom píchnul k tyči. Spíš se mi už nechtělo běžet. A to jsem tam měl ještě jednu vyloženou šanci předtím a mohlo to být ještě veselejší, ale i tak to bylo dobré,“ vrátil se k momentu, kterým zachránil sezonu bez porážky. „Taky to kluci dostali sežrat,“ rozesmál se znovu.

Když Milan Švejda před sobotou nastoupil do mistráku naposledy, vyplňovaly se zápisy ještě ručně. „Devět deset let to bude,“ upřesnil. „Původně jsem chtěl na hřišti dotáhnout a oslavit čtyřicítku, ale pak jsem si udělal koleno,“ připomněl zranění, které vystavilo konečnou.

Osud klubu, který je jeho celoživotní srdeční záležitostí, mu ale lhostejný nebyl. Na zápasy chodil jako divák, později vypomáhal i v hospůdce na hřišti. Loni na jaře se pak nabídl s tím, že by pomohl jako asistent. „Neříkám, že tam bylo úplně bezvládí, ale bylo to takové komplikované… Když jsem se pak předsedy klubu Radka Šmejkala před sezonou ptal, koho má jako trenéra, tak řekl, že mě. Kývl jsem a jsem za to rád,“ vrátil se o necelý rok zpět.

V nové fotbalové pozici se prý každopádně našel. „Hrozně mě to chytlo. Samozřejmě to bylo jednodušší v tom, jak se nám dařilo. Těším se už na příští rok, na okres. Bude to určitě těžší, to je jasné. Ale je to pro nás velká výzva, jak pro kluky, tak pro mě, abychom dokázali, že to nebyla náhoda a do okresu patříme,“ přeladil na soutěž, kterou si v Lobkovicích zahrají po šesti sezonách ve trojce.

Ta poslední vyšla asi nejlépe, jak mohla. Zkalit celkový skvělý dojem nemohla už ani druhá bodová ztráta na závěr. „Blázinec, nesmysl… Chtěli jsme něco takového, ale určitě jsme nemohli počítat s tím, že to bude až takhle. Je to asi životní sezona pro nás pro všechny a to se asi už nezopakuje. Bylo to každopádně jízda a moc hezké,“ ohlédl se Milan Švejda.

Souhlasí zároveň, že nejtěžší zkouškou byl nejspíš hned první jarní mač na hřišti druhých Kel (připomenout si zápas můžete zde). „Byli jsem tam v trochu lepené sestavě. Kluci po zranění, kteří by normálně nehráli. Tam to úplně o fotbale nebylo. Byl to boj. Naštěstí se k nám přiklonilo štěstí. Tím jsme asi prakticky zlomili ten jejich odpor a bylo už jen otázkou, kdy to potvrdíme.“

Lobkovický recept na úspěch vypadá zdánlivě jednoduše: Před sezonou přišel do kádru dvouciferný počet nových hráčů, k tomu trenér… Vyladit partu, aby třeba někdo nebyl naštvaný, když nehraje, bývá v podobných případech tím nejtěžším.

„Byla obrovská klika, že to byli dobří hráči a hlavně povahově si to sedlo. Udělala se parta, která tam loni, co jsem viděl, určitě nebyla. Přišli fakt povahově suproví kluci a nikdo se neurážel. Byly samozřejmě nějaké krizovější chvilky, ale to je asi normální. Nic závažného se nestalo, prostě vysněná sezona,“ přiblížil.

Kádr okolo kanonýra Radka Šmejkala mladšího (v sezoně 31 branek) se v Lobkovicích chystají okysličit i před vyšší soutěží. „Tak masivní jako loni už to určitě nebude. Nějaké mladé kluky už se podařilo dotáhnout a určitě ještě o něčem popřemýšlíme,“ uvedl kouč.

V jednom z nejaktivnějších okresních klubů na sociálních sítích si podobný úspěch umí užít. Milan Švejda přikyvuje, že oslavy byly parádní, velké a ještě nekončí. „Fanoušci nám připravili hezké oslavy, dělali pyro, měli jsme bubeníka. Hodně jsme si to užili, hodně jsme se na to těšili a teď jedeme ještě v sobotu do Prahy autobusem, na společnou večeři a různé věci. Ještě to bude chvilku pokračovat,“ prozradil. Slavit je rozhodně co…


Načítám tabulku ...