Gebre Selassie: Za spory s Jarolímem jsem zpětně vděčný, Brémy byly jiný svět

Osobnost Deníku

Jáchym Brázda si líbeznický hattrick za rámeček nedá. V záchranu ale stále věří

/OSOBNOST DENÍKU/ Když po necelé čtvrthodině utkání posílal svůj tým do dvoubrankového…

Přečíst článek >

Původní termín rozhovoru jsme trochu posunuli kvůli turnaji vašeho syna. Předpokládám, že hraje jako táta fotbal? V jakém klubu a kategorii?
Tohle byl zrovna školní turnaj v rámci McDonalds Cupu. Ale hraje za Slovan Liberec v kategorii U8.

Potatil se? Bude nastupovat v obraně?
To ještě nevíme. Tam se to moc neřeší, je to taková všehochuť. Zahrát může všechno, ale je to o tom, jak se tomu dítěti chce. Jestli se mu zrovna chce bránit, útočit…

Největší osobnost ligy ještě nekončí. Matějovského nepustila do důchodu kabina

Vzpomenete si přitom na své začátky?
Já jsem začínal v podobném věku. Jestli si dobře vzpomínám, začínal jsem v sedmi letech. Do té doby jsem hrál jen s kamarádama venku za barákem. Až poté mě máma přivedla do FC Velké Meziříčí. V tomto jsou moji kluci určitě napřed.

Vaše kariéra postupně nabrala na obrátkách. Z malého města až do Prahy. Jak na to období vzpomínáte?
Byly to celkem postupné kroky. S výjimkou mého maturitního roku, kdy jsem se z Jihlavy vrátil na hostování do Velkého Meziříčí, abych v pořádku odmaturoval. Pak už to šlo možná skokově. Nastoupil jsem na vysokou školu, půl roku na to přišla profesionální smlouva v Jihlavě. Ke konci sezony jsem potom už přestupoval do Slavie. To byl celkem rychlý posun výš.

Ve Slavii jste prožíval osobní peripetie s trenérem Karlem Jarolímem, který vás trošku dusil a neustále jste pendloval mezi A a B týmem. Zocelila vás tato zkušenost do další kariéry?
Já se s tím nikdy netajil, že toto bylo pro mě náročné období. Zároveň to ale byla velká škola, ze které jsem potom v kariéře opravdu čerpal. Ne vždycky jde všechno po másle, ale všechno „zlé“ může být nakonec dobré. Byla to velmi cenná zkušenost. Neříkám, že bych ten čas rád vrátil, ale jsem za něj vděčný.

Ve Slavii a Liberci jste během čtyř let získal tři mistrovské tituly. Bylo to vaše nejpovedenější období? I když jste byl v té době mlád a stále ještě prakticky na startu své kariéry.
Pokud jde o nějaké tituly, tak určitě ano. Ale potom jsem sice v Brémách nevyhrával trofeje, ale myslím si, že jsem hrál lepší fotbal a stal se tam lepším fotbalistou. Takže to neberu tak, že by to tenkrát v nějakých pětadvaceti letech byl můj vrchol.

Petr Čech opráší rukavice. Ve fotbalové bráně jsem nestál osm měsíců, přiznal

Byl přechod do Bundesligy a Werderu Brémy podobným životním skokem, jako zmiňovaný vzestup z Meziříčí do Prahy?
Toto byl to přestup do jiného světa. Ať už úrovní tréninku, náročností zápasů, konkurečností prostředí, samozřejmě jiným jazykem. Z tohoto pohledu to byla další životní výzva, se kterou jsem se musel poprat.

V současné době se již klubismus moc nenosí, ale vy jste Werderu zůstal věrný devět let. Přitom se hovořilo o zájmu klubů jako byl Arsenal a podobně. To jste byl v Brémách tolik spokojen, že jste neměl touhu zkusit něco jiného?
Čím déle jsem tam byl, tím více jsem cítil pozitivní zpětnou vazbu od fanoušků a svého okolí. Když tam žijete, tak je potkáváte v parku, ve městě, v sousedství, a oni vám dávají najevo, že si vás váží. To jsou věci, které jsou k nezaplacení. Možná jsem mohl někde vydělat více peněz, ale ty vám všechno nevynahradí.

Brémy máte určitě hodně pod kůží dosud. Viděl jsem na vašem facebooku, že jste byl i u návratu Werderu do Bundesligy.
Ano, byli jsme na posledním zápase a na oslavách postupu.

Po roce vás fanoušci stále poznávali. Užil jste si to?
Bylo to velmi krásné. Bylo příjemné vidět, že tam člověk nějakou stopu zanechal.

V Brémách jste několikrát prodlužoval smlouvu, vloni jste udělal důležité rozhodnutí o návratu do Liberce. Řešil jste tyto věci s rodinou, nebo to byla čistě vaše rozhodnutí?
Vůbec ne. Všechno rozhodování probíhalo v rámci rodiny, aby nám to ze všech úhlů dávalo smysl. Ne jen z pohledu mé kariéry, ale i z pohledu rodiny.

Návrat do Liberce byla vaše priorita?
Ano, byla to věc, kterou jsem preferoval, chceme tady s rodinou žít. Ale nezáleží to vždy jen na přání hráče, ale i na dalších okolnostech.

FAČR obhajuje nástup těžkooděnců se psy: Hrozil vpád fanoušků na plochu

V posledním období jste se angažoval v prodeji kávy přes internet, kde zisk jde na konkrétní charitativní akce. Jak jste se k tomu dostal? A vy osobně jste velkým milovníkem kávy?
Kávu mám velmi rád a mám k ní vztah. Takže to nepřišlo jen tak náhodou. Navíc mi to dávalo smysl v tom, že táta je z Etiopie, odkud káva na akci pocházela. Pomohlo to pár lidem, takže si myslím, že to splnilo svůj účel.

Káva má povzbuzující účinky. Je pro vás i takovým pozitivním dopingem před zápasem?
Tím, že mám dvě děti, tak si v posledních letech dám i o nějaký šálek kávy navíc, abych byl schopen fungovat. (směje se) Takže i před zápasem si dám šálek, ale určitě ne nějak bezprostředně před ním.

Když jsme se bavili vašich o začátcích, zkoušel jste i nějaký jiný sport? Teď myslím třeba házenou, kterou úspěšně hrála vaše sestra Anna?
Házenou jsem hrál také závodně, měl jsem registraci. Ale dělal jsem hodně jiných sportů, volejbal, basketbal… víceméně všechny sporty s balonem jsem dělal aktivně.

A hokej? Vaše manželka má bratra hokejistu, sestra si hokejistu vzala za muže…
I vzhledem k tomu, že švagr je úspěšný hokejista, je můj pohled na tento sport vstřícnější. Asi jako každý malý kluk u nás jsem s klukama hrával hokej na rybníku. Ale není to něco, co bych usilovně sledoval.

Takže probíhající mistrovství světa nijak neprožíváte?
Upřímně přiznávám, že teď, když už je skoro léto, mi to přijde takové zvláštní. Takže výsledky mě neminou, ale že bych si teď, když svítí sluníčko, sednul k hokeji, to ne.

Sadílek se zájmem Sparty nerozptyloval, o dovolené bude poznávat krásy Česka

Reprezentace nevstoupila do turnaje příliš povedeně, prohrála i s velkým outsiderem Rakouskem. Máte ve své kariéře také nějaký podobný výsledek, na který nerad vzpomínáte?
To je prostě sport. Máte outsidery a favority, kteří by měli vyhrát. A krásné na tom je, že může dojít k nějakému překvapení. Pořád sport dělají lidé a ne roboti a jsou věci, které se prostě někdy stanou. Někoho to mrzí více, někdo z toho má velkou radost, ale v tom je krása sportu.

Když už jsme zmínili vaši sestru, ta si již vyzkoušela trenérskou roli. Co vy? Měl byste chuť také v budoucnu dirigovat nějaký tým?
Teď to ještě nedokážu úplně odpovědně říci. Troufnu si ale tvrdit, že moje budoucnost bude nějakým způsobem u fotbalu. Zatím však nedokážu specifikovat, v jaké pozici.

Pokud jde o vaši nejbližší budoucnost. Zaregistroval jsem spekulace o konci vaší kariéry, o odchodu z Liberce… Můžete už nyní prozradit, jaká bude vaše nejbližší budoucnost?
Opravdu k tomu teď nyní nemohu říct nic. Pojedu na dovolenou, a potom, až bude všechno dohodnuté a promyšlené, určitě se to dozvíte. (smích)