„Za nás byly přípravy daleko tvrdší a na daleko horších terénech. Zimní přípravu jsme dělali z devadesáti procent na škváře, to už by dnešní kluci asi nechtěli absolvovat, protože jsou zvyklí na nejmodernější umělky,“ popisuje Němec, jak se trénovalo v sedmdesátých a osmdesátých letech.

„Měli jsme každý den dvoufázový trénink, jen jeden den v týdnu jsme měli jednu fázi. Jinak jsme opravdu dřeli, ale bylo to zase na úkor techniky. Byly to velké objemy běhání i posilování. Když se blížila sezona, tak už se dělala spíš rychlost, ale začínalo se vytrvalostí,“ vypráví dnes osmašedesátiletý bývalý fotbalista, který v Bohemians nastupoval pod vedením přísného trenéra Tomáše Pospíchala.

„Byl to jeden z nejtvrdších trenérů v lize. Neznal slitování,“ přiznává Němec.

„Kondičně jsme díky tomu byli připravení výborně. Chtělo to ale větší pohodu do mužstva, což Pospíchal nechtěl a neuměl. Pořád vyvolával nějaké spory, aby se něco dělo. I při hře, v tréninku. Chtěl, abychom do sebe šli a nešetřili se. Jakmile někdo herně vyrostl nebo se mu dařilo v nároďáku, tak přijel do klubu a tam ho sestřelil nebo nepostavil. Kdyby nebyl tak tvrdý, tak jsme udělali o titul nebo dva víc,“ myslí si Němec.

Sám si s vyhlášeným trenérem užil svoje. Po řadě tréninků už toho hráči měli dost a fyzicky byli úplně vyčerpaní. „Jednou jsem mu už další dávky odmítl, tak mi řekl, že zítra půjdu pracovat do ČKD. Druhý den jsem nicméně přišel, takže mě nechal na Bohemce prodávat lístky a pak mě zase zařadil zpátky. Muselo ho to ale nejdřív přejít,“ vzpomíná.

„Podmínky v současnosti jsou nesrovnatelné a trénuje se jinak než za nás. Dneska kluci trénují jednou denně a když dělají standardky, tak prakticky netrénují vůbec, protože celý trénink prostojí. Objemově jsme trénovali více, ale nechci tím říct, že to bylo lepší,“ srovnává Němec, který se nyní sám věnuje trénování dorostu ve Velimi. Trenérem přitom nikdy být nechtěl.

„Od devatenácti jsem se živil fotbalem a končil jsem až po čtyřicítce. Proto už jsem u fotbalu nechtěl zůstat. Chtěl jsem mít volné víkendy, abych se mohl věnovat myslivosti a chytání ryb. To s fotbalem skloubit nejde. Mám sice A licenci, ale nechtěl jsem se trénování věnovat. Pak mě přemluvili. Pár štací jsem absolvoval, už to ale bylo jen poloprofesionální,“ zakončuje ligový šampion z roku 1983.