Jakým potížím čelí fotbalový trenér u „běžného“ reprezentačního týmu? Dumá nad sestavou, musí řešit omluvenky a zranění opor a sem tam se mu pár hráčů na srazu opije. Jsou ale případy, kdy fotbalista nemůže přijet na sraz ne kvůli zdravotní indispozici, ale protože zrovna bojuje ve válce. Jeho parťák nedorazí, protože se stal obětí únosu. A někteří hráči už jsou mrtví.

Takovým případem je Jemen. Na jihu Arabského poloostrova už několik let zuří občanská válka, v zemi vládne hlad a nemoci. Ale fotbal (na rozdíl od múz) mezi zbraněmi nemlčí. Je tak trochu zázrak, že se jemenská reprezentace přes těžko představitelné trable poprvé v historii prokousala až na mistrovství Asie, které se od soboty koná ve Spojených arabských emirátech.

„Podmínky pro trénink národního týmu jsou kvůli politické situaci samozřejmě neobvyklé,“ opatrně konstatoval zkušený slovenský trenér Ján Kocian, který se krátce před šampionátem stal trenérem Jemenu. „Těší mě ale, jak se hráči snaží zdokonalovat. Jejich země je celá rozbombardovaná a o to víc si váží možnosti hrát fotbal,“ dodal bývalý československý reprezentant.

Zapomenout na trápení

Kocian (asistenta mu dělá Čech Miroslav Brožek) má ve smlouvě výslovně uvedeno, že nemusí cestovat přímo do Jemenu. Mužstvo připravoval na kempech v Kataru a v Saúdské Arábii, ale bylo dopředu jasné, že Kocianovi svěřenci pojedou na mistrovství Asie jako outsideři. Však také v prvním zápase prohráli 0:5 s favorizovaným Íránem. Dalšími soupeři Jemenu, až 135. týmu na žebříčku FIFA, budou Irák a Vietnam.

„Když porazíme alespoň Vietnamce, bude to, jako bychom vyhráli titul. Pro lidi v Jemenu je tenhle turnaj příležitost alespoň na chvíli zapomenout na trápení,“ řekl pro BBC jemenský novinář Omar Al Masri. „Lidé se snaží přežít a celé dny shánějí jídlo pro své rodiny, ale během šampionátu naplní všechny kavárny a budou fandit.“

Ve válkou zničené zemi se z pochopitelných důvodů nehraje žádná ligová soutěž. Několik „profesionálních“ klubů ještě jakž takž přežívá, fotbalisté ale v Jemenu příliš nezbohatnou. „Za celý rok 2018 jsem odehrál tři mistrovské zápasy. Za to, co mi klub dává, nezaplatím ani návštěvy v posilovně,“ popsal jemenský záložník Fouad.

Al Omeisi. Jeden z jeho spoluhráčů zase pracuje jako řidič autobusu a vydělá si šest dolarů za desetihodinovou směnu.

Hráči touží po Evropě

Kocian už ve své pestré trenérské kariéře působil i v Číně a v Singapuru, angažmá u jemenské reprezentace je ale ve všech ohledech výjimečné. „Je v tom hodně exotiky, ale cítím vnitřní potěšení, když vidím, jak se ti hráči snaží zlepšovat. Jsou pokorní a uctiví,“ uvedl slovenský kouč.

Většina opor národního týmu působí v ligových soutěžích v oblasti Perského zálivu. Všichni jako jeden muž touží po smlouvě v Evropě. Není se jim co divit během kvalifikace o postup na asijský šampionát extremisté unesli jednoho jemenského fotbalistu, zrovna když se vracel domů ze zápasu. V takových podmínkách je těžké soustředit se na čutání do mičudy. „Stres způsobený válkou je všudypřítomný,“ potvrdil Al Omeisi.

Protože skauti západoevropských klubů do Jemenu nejspíš nezavítají, pro tamní reprezentanty je probíhající turnaj v SAE jedinečnou šancí upozornit na sebe.

Nikdy se nevzdávat

Bylo to znát i v utkání proti Íránu bylo už dávno rozhodnuto, soupeř vysoko vedl, ale snaživí Jemenci pořád dřeli až nadoraz. „Chci jim pogratulovat, nevzdávali se a bojovali celých devadesát minut,“ ocenil je známý portugalský trenér Carlos Queiroz, který vede Írán.

Letošní asijský šampionát je přehlídkou týmů ze zemí, které rozhodně nelze označit za politicky stabilní. Kromě Jemenu a už zmíněného Iráku na něm hrají třeba Sýrie, Palestina či Libanon. Tam všude fotbal představuje naději na lepší život. Šanci odstrčit trable stranou a prožít pár chvil nefalšované radosti.