Kly postoupily a mohou slavit. V předposledním kole si ale hráči, vedení i jejich příznivci museli drbat hlavu, když po domácí prohře s Liběchovem nabídli svým pronásledovatelům z Lobkovic postup jako na stříbrném tácu. Sobotní kelské motlitby ale asi byly vyslyšeny, protože ani Lobkovice nedokázaly o den později doma zvítězit.

Fotbalisté Kel byli po celé jaro v čele skupiny, ale svůj postup museli potvrdit až vítězstvím v posledním kole ve Vehlovicích a mohlo být i hůř. To když v předposledním kole přijel do Kel průměrný Liběchov a udělil domácím lekci z produktivity. Ale když jim Lobkovičtí o den později „mečbol“ vrátili, bylo o postupujícím téměř jasno. Objektivně je třeba přiznat, že postup je ve správných rukou, protože Kly hrály bezpochyby nejlepší fotbal ve skupině. Druhé Lobkovice propásly velkou postupovou šanci. Jejich výkon je ale nestabilní. Někdy jsou schopny porazit každého, ale jsou zápasy, kdy naopak s každým mohou prohrát. Vše závisí na formě několika opor a to je málo.

Šanci na postup měly až do konce soutěže i Horní Počaply. To v případě, že by v posledním kole zvítězily v Lobkovicích a Kly prohrály ve Vehlovicích. Ale to byla pouze teorie. Na hřištích to bylo přesně obráceně. V Počaplech to ale berou sportovně. Špička třetí třídy je asi současným maximum, na co družstvo má.

Ze své výkonnosti trochu slevil čtvrtý Lotos Neratovice. Dlouho to vypadalo, že bude černým koněm soutěže, ale ztráta střelce Gerencseryho (hostoval v Klích) byla citelná a jeho góly mužstvu hlavně v závěru soutěže chyběly. Pokud ale kádr mužstva zůstane pohromadě i v následující sezoně, může ještě jeho čas přijít.

Pátý Liběchov se přesvědčil, že může porazit každého. Jeho slabinou je ale velká herní neukázněnost v zápasech, kdy jasně vévodí pořadí počtu vyloučených hráčů. Devízou je naopak sázka na mladé, které si klub dokázal dobrou prací s mládeží vychovat.

Střed tabulky zaujímají béčka Tišic, Vysoké a Záryb. Pro „zelináře“ z Tišic je šesté místo úspěchem. Spokojeni s umístěním ale nakonec mohou být i ve Vysoké a Zárybech. A mužstva obou klubů hrajících I. B třídou měla během sezony velké problémy s velkou marodkou, a tak museli vypomáhat i hráči z rezervních mužstev a někteří z nich museli během víkendu odehrát dva zápasy.

Překvapením je jarní probuzení Liazu Vehlovice. Mužstvo se dlouhodobě potýká s problémem velice úzkého kádru, ale na hřišti to vidět nebylo. To ale neznamená, že tento stav musí trvat i nadále. Pokud se mužstvo do nadcházející sezony neposílí, bude se muset s největší pravděpodobností opět smířit pouze s bojem o záchranu.

Obrovským zklamáním je až desáté místo loňského účastníka okresního přeboru – Sokola Všetaty. Ještě štěstí, že mužstvo nějaký ten bodík uhrálo během podzimu, jinak mohlo být mnohem hůř. Hráči i vedení si v letní přestávce musí otevřeně promluvit o přístupu k utkáním a hlavně k tréninkům. Pokud si hráči včas neuvědomí, že bez trénování se fotbal nedá hrát ani ve třetí třídě, nemohou v příští sezoně myslet opět na víc, než boj o záchranu. Sokol Dřísy doplatil na vysoký počet sestupujících z vyšších soutěží. I když obsadily předposlední místo, sestupují do IV. třídy. Hráči jako by už byli se sestupem předem smířeni a závěr soutěže zcela vypustili.

V Řepíně udělali před sezonou rázný řez v kádru jejich rezervního mužstva. Rozloučili se s „legionáři“ a přednost dostalo mládí. To je sice chvályhodné, ale mladíkům chyběli tahouni, vedle kterých by mohli fotbalově dorůstat. Jejich bojovnost na soutěž nestačila. Je to škoda, protože áčko Řepína postoupilo do I. B třídy a hráčům z lavičky se asi jen těžko bude chtít nastupovat ve IV. třídě, kde je kvalita hry přece jen nesrovnatelně nižší.