Vzpomenete si na svůj první gól?
Pamatuju si na svůj první ligový. To bylo v Příbrami a já jsem v tom zápase nastoupil poprvé za áčko Boleslavi v základní sestavě. Byla to podle mě standardka a já jsem zavíral zadní tyč. Míč propadl až ke mě a já jsem to nějak náhodně propálil. Měl jsem obrovskou radost a pořádně jsem ani nevěděl, jak mám slavit, takže to asi celé vypadalo dost komicky.

A svůj první gól v životě?
To už nějaký ten pátek bude, ale abych pravdu řekl, tak si žádný nevybavuji. Ale nejlepší vždycky bylo, když jsme hráli v mladších žácích halové turnaje. Pár trofejí pro nejlepšího střelce jsem vyhrál. To mě bavilo hodně.

S fotbalem jste začínal v rodných Benátkách, nebo rovnou v Boleslavi?
První registračku jsem měl asi v Kochánkách u dědy, ale začátky si pamatuji v Benátkách. Tam jsem ale toho také moc neodehrál. Jsem odchovancem Mladé Boleslavi

Od začátku jste hrál v útoku?
Vždycky jenom v útoku! Od začátku mě nejvíc bavilo dávat góly. Jiné posty mě ani nelákaly. A jít hrát dozadu a bránit? To vůbec!



K fotbalu vás přivedl děda?
V celé rodině byli fotbalisti, děda ten to dotáhl nejdále, dokonce hrál i první ligu. On se mi od začátku po sportovní stránce věnoval nejvíc, obětoval mi hodně času a hlavně jeho zásluhou jsem tam, kde jsem.

Na vaše zápasy chodí dodnes?
Stíhá skoro všechno. I když v poslední době už mu sám říkám, aby na zápasy na Moravu nejezdil, ať raději zůstane s babičkou na zahrádce a podívá se na můj zápas v televizi. Takže občas si dovolí absenci.

Rozebíráte spolu góly a spálené šance?
Už ne tolik, jako když jsem začínal, ale pořád k tomu má co říct. Každý týden se vidíme, nebo si zavoláme.

Chválí góly, nebo kritizuje zahozené šance?
Ne, on nechválí. S tím hodně šetří. Ale řešíme i taktické chyby, pohyb na hřišti… To je věčné téma.

On sám stále ještě fotbal hraje. Radíte i vy jemu?
Je to naprosto neuvěřitelné, ale děda stále chodí hrát za gardu Předměřic. Každý týden mají zápas. Občas už si postěžuje, že ho něco bolí, ale stejně jde. Celkově je hodně vitální a fotbal ho pořád baví.



Vy sám sledujete sestřihy ze zápasů Boleslavi?
Dívám se na to. Teď třeba jsem se koukal na zápas se Slavií a úplně jsem se zděsil, co jsem tam dokázal zahodit. V tu chvíli na hřišti, to nevypadalo tak hrozně, ale když jsem to viděl zpětně, tak to byla stoprocentní šance.

Na kterého trenéra z mládeže Boleslavi nejvíc vzpomínáte?
Nejvíc asi na Tomáše Faltu, protože to byl můj první trenér a také mě vedl nejdéle. Byl u začátku mojí kariéry, tak asi proto.

A jak jste na tom s oslavami branek?
Oslavy mě baví. Když je těch gólů víc, tak člověk i přemýšlí, co by si připravil. Bavíme se o tom i s klukama v kabině.

Počkejte, kolik hodin stráví ligový fotbalista vymýšlením oslav?
Hodinové debaty to samozřejmě nejsou, ale člověk i někde něco okoukne ze zápasů ve světě.

A jaká je vaše oblíbená oslava?
Zrovna nedávno jsme na soustředění s Petrem Marešem hráli na Playstationu za Fenerbahce a Robin van Persie byl na střídačce. A Petr říká, že ho musíme nasadit, že bude kobra. A taky že byla. Tak teď jsme dělali kobru, která uštkne soupeře…