V přípravných zápasech se v sestavě FC Mělník objevoval Michal Hamšík. Zkušený fotbalista, který už na soutoku před časem působil, ale nejspíš zůstane nejméně pro jarní část sezony nadále ve Štětí. „Ještě to není definitivní, ale pravděpodobně zůstanu. Mělník si už postup nenechá vzít, a to i beze mě, o tom jsem přesvědčený. A pokud to nevyjde teď, tak jsme dohodnutí, že v letním přestupním období to bude na sto procent, na to mám příslib i ze Štětí. Myslím si, že momentálně budu platnější ve Štětí, kde pomůžu se záchranou, ale ve fotbale nikdy nevíš…,“ objasnil hráč poté, co o víkendu vyběhl za SK Mondi k úvodnímu jarnímu utkání ústeckého přeboru.

Zachraňující se Štětí se tě asi nehodlá jen tak vzdát?
Mají málo bodů a nemají hráče, takže se mě nechtějí za žádnou cenu zbavit. Údajně podnikli i nějaké kroky, abych mohl za Štětí hrát a neměl problémy s pískáním. Nechci už ale, abych měl kvůli hraní problémy v pískání a kvůli tomu třeba nepostoupil jako rozhodčí výš.

Takže pískání je pro tebe priorita?
Pískání se věnuji delší dobu na krajské úrovni. Jakýkoli eventuální postup je negativně ovlivněn tím, že k tomu ještě aktivně hraju fotbal. Pokud někdo něčeho chce dosáhnout v pískání, tak by asi neměl hrát. Poslední dobou si stále více uvědomuji, že se to nedá skloubit. I proto jsem se rozhodl upřednostnit pískání před fotbalem, a proto ten případný úkryt do FC Mělník.

Kdyby tvůj návrat dopadl, nebyla by pro tebe okresní soutěž přece jen málo? Jsi připraven na její „úroveň“?
Pochopitelně, že skok z přeboru do třetí třídy je veliký. Druhá nejnižší třída v republice je úplně o něčem jiném. V Mělníku jsou rádi alespoň za něco, díky obětavým lidem z FC, kteří ze známých důvodů začínali od nuly, nebo lépe řečeno z mínusu. Jinak s vesnickým fotbalem nemám žádné zkušenosti. Ty jsem chtěl nasbírat až v 45 letech, řečeno trochu v nadsázce.

Jak vzpomínáš na své první působení v Mělníku?
Mám vlastně s Mělníkem dvě zkušenosti. Ta první, pro mě příjemnější, je tak deset let stará. Jako hráč divizního Štětí jsem absolvoval letní přípravu s mužstvem EMĚ, které tehdy hrálo ČFL pod trenérem Dobešem ještě na stadionu Na Polabí. Bohužel k dohodě mezi kluby tenkrát nedošlo a já se vracel zpět do Štětí, kde v tu dobu působil jako trenér Radek Houška. Druhá zkušenost s Mělníkem je smutnější. Přišel jsem na hostování stále ještě Na Polabí, kde se utvořila super parta za pomoci pana Štrupla. Snažili jsme se zachránit oblastní přebor po špatném podzimu, ale nepodařilo se, sestoupili jsme a já se posléze vracel do Štětí.

Potkal jsi během přípravných zápasů za Mělník někoho, s kým si se setkal za minulého působení?
V současném kádru jsou myslím jen tři hráči – Jarda Veltruský, Roman Dombai a Jirka Čerkák, kteří byli mými spoluhráči zde v Mělníku.
A nesmím zapomenout ani na současného trenéra Željka Filipoviče, který nás už tenkrát vedl. Ostatní bývalí spoluhráči, jak mi s úsměvem řekla má přítelkyně, už asi nežijí.

Jaká je podle tebe síla současného mužstva?
Na této úrovni je jedno, jestli hraje třetí třídu první místo, nebo okresní přebor. Podle mě v tomhle složení nemá mužstvo v okrese konkurenci, pokud zlepší někteří jedinci disciplínu. Momentálně by se neztratilo asi ani v B třídě, ale do té je to další rok a půl. Neříkám, že si to tohle mužstvo nevykope, mužstvo je plné výborných fotbalistů, ale upřímně řečeno, na krajské soutěže to díky vyššímu věku zhruba polovině hráčům stačit už nebude. A už teď by to chtělo pomalu zapracovávat nadějné odchovance, nebo šikovné mladé hráče z okolí.

Vedle hraní a pískání fotbalu se věnuješ dokonce na ligové úrovni futsalu v Olympiku. Jak se to dá všechno stíhat?
Je náročné tohle všechno skloubit dohromady, ale kupodivu to jde. Bohužel je to na úkor toho, že se něco šidí. Nelze sedět na třech židlích. Futsal se na Mělníku dostal po postupu do první ligy na vrchol a rezervní mužstvo získalo druhou ligu. To jsou dvě nejvyšší soutěže, čímž se nemůže pochlubit žádný oddíl v jakémkoli sportu u nás. Jako letitý hráč Olympiku bych u toho těžko mohl chybět. Moc dlouho to ale takto dělat nechci. Prioritou pro mě momentálně je pískání a Olympik. Už bych potřeboval trochu zvolnit, abych měl taky trochu času na svou dceru.

Pestrý fotbalový životopis…

Michal Hamšík, který ve středu oslaví 35. narozeniny, začínal s fotbalem v šesti v Lokomotivě Česká Lípa. Po deseti letech přestoupil do konkurenční Vagónky, kde si zahrál druhou dorosteneckou ligu a jako osmnáctiletý dostal šanci i v ČFL. Roční vojenskou službu si odkroutil ve VTJ Slaný, kde měl možnost hrát divizi. Po návratu do České Lípy, kam tehdejší „mecenáš“ z oblasti masného průmyslu přivedl fotbalisty zvučných jmen Sanytrníka, Vinše, Vrabce, Jarolíma, se Michal coby odchovanec pakoval na hostování do Litoměřic za Václavem Rysem. Ty se ani po vítečném jaru nezachránily v divizi. Následovalo laso ze Štětí s ambicemi postupu do divize. „Dlouho jsem neváhal. V České Lípě zvolili cestu drahých nákupů a po nabídce ubytování a práce jsem přestoupil do Štětí, kde jsem bez dvou mělnických přestávek až dosud,“ řekl ke svému zatím poslednímu přestupu fotbalista.