Osobnost Deníku

Patriku, jak se seběhlo, že jste z divizního, potažmo třetiligového fotbalu zakotvil pouze ve třetí třídě?
Po přestupu do Brozan, jsem absolvoval přípravu, při které jsem se bohužel zranil. Nikdo nevěděl, co je příčinou, měl jsem problém s oběma koleny. Po roce pauzy, kdy se zranění nelepšilo, jsem to už vzdal vzhledem k tomu, že jsem měl možnost nové práce.

Nastupujete v poli, znamená to tedy, že jste chytání už zcela pověsil na hřebík?
Ano, chytání už jde mimo mě. Během té roční pauzy, jsem si občas šel zahrát malý fotbal, kde jsem tu bolest kolen tolik necítil, ovšem když jsem zkoušel jít do branky, to byl průšvih.

Proč jste zakotvil právě ve Chvatěrubech?
Do Chvatěrub jsem přišel poté, co jsem se seznámil se synem trenéra. K tomu tam hráli i místní kluci.

Na jaře nosíte i kapitánskou pásku. Bere to to jako poctu, když jste do týmu přišel až před sezonou?
Jsem nesmírně rád, že mi kabina věří a je to pro mě obrovská pocta. S klukama jsme si sedli hned od začátku.

Jakou pozici nyní zastáváte na hřišti? A je to pro vás velký rozdíl oproti chytání?
Momentálně hraji na pozici stopera. Určitě, rozdíly to má, ovšem zodpovědnost tam je alespoň pro mě stejná.

Natáhne vás to někdy zpět do brány?
Do brány už mě to opravdu netáhne.

Jak jste celkově zapadl do chvatěrubského týmu?
Tým je naprosto skvělý, kluci jsou pohodáři, stejně tak jako já. Neznal jsem tam nikoho, ale zapadl jsem hned. Připadám si, jako kdybych tam byl odmala. Upřímně mě to mile překvapilo, jak kvalitou týmu, tak po lidské stránce.

Pohled na první místo tabulky napovídá, že by vaším cílem mohl být postup do okresního přeboru. Tak jak to vidíte po už více než polovině soutěže?
Všichni chceme samozřejmě postup, ale co je pro nás hlavní, je předvedená hra a to, jak se prezentujeme na hřišti.

Patrik VELEK

Bydliště: Řepy
Narozen: 20. září 2000 v Praze
Zaměstnání: podnikatel
Znamení: panna
Záliby: fotbal, hraní her, fitko
Oblíbené jídlo: špagety
Oblíbené pití: voda
Oblíbený film: Pán prstenů
Oblíbená hudba: od každého něco

A nemáte přece jen ve třiadvaceti letech ještě ambice zahrát si na vyšší úrovni?
Myslím si, že už nemám na fotbal na vyšší úrovni. Upřímně ani nevím, zda bych to chtěl. Tam, kde jsem, je mi momentálně dobře a s klukama si užívám každý trénink i zápas.

Co považujete za svůj největší fotbalový úspěch?
Že jsem na sobě mohl mít reprezentační dres.

Na které angažmá nejraději vzpomínáte?
Na první angažmá v Libiši.


Načítám tabulku ...