Zažil jste někdy zápas, ve kterém byste vstřelil za necelých 66 minut pět gólů?
Zažil. Když jsem hrál před deseti lety za roudnické béčko, tak se mi to povedlo.
Střílení gólů tedy máte v krvi?
Zrovna tak jako zahazování šancí. (smích)
Proti Vehlovicím asi převážilo jejich proměňování?
Co střela, to gól. A výborné přihrávky spoluhráčů po vyložených šancích.
Soupeři se v sezoně nedaří. Přispělo i to, nebo jste byli tak dobří?
Myslím, že to byla vzájemná kombinace toho, že soupeř neodevzdal adekvátní výkon a my jsme se na hřišti tentokrát ani jednou nepohádali a odevzdali skvělý týmový výkon. Od začátku do konce to byl hladký zápas (10:1).
Co vás přivedlo zpátky do Počapel?
Kvalitní areál, skvělé zázemí a možnost, že si zahraju s mým výborným kamarádem Janem Mikolášem a zároveň i s bráchou Richardem (v létě přestoupili z Ploskovic, respektive Dušníků - poznámk autora). Garantovali nám, že budeme hrát v základu všichni tři (usmívá se), proto jsem se rozhodl vrátit.
Zahrál jste si už s bratrem v jednom týmu?
Fotbalově jsme se sešli v jednom dresu poprvé, pokud se nepočítá kopání o panelák.
Když jste hrál za Počaply v roce 2016, bylo to ještě v přeboru, že?
Vraceli jsme se tam tehdy právě s Janem Mikolášem, když se Počaply zachraňovaly. Hrozbu sestupu se nám v posledním kole podařilo odvrátit.
Teď už je to jen třetí třída…
Myslím, že na můj věk je to adekvátní soutěž.
Myšlenky na rychlý návrat výš v týmu nejsou?
Taková očekávání jsme měli, ale po dvou zápasech nás přešla. Myslím, že klidný střed tabulky bude odpovídat tomu, na co máme.
Do zápasů nastupujete jako útočník?
V nižších soutěží ano, ve vyšších jsem hrával obránce. Tam už pro mě bylo střílení gólů úplně zakleté.
close
info
Zdroj: archiv sportovce
zoom_in
Dalibor Suk v dresu PokraticCo si u vás představit pod vyššími soutěžemi?
Nejvyšší byl krajský přebor, ale to bylo jen takové mihnutí – něco podobně jako Jarda Kužel v Okresním přeboru, který hrál deset minut divizi. Jinak jsem hrál čtyři roky A třídu za Pokratice. Ale toho krajního obránce, na útočníka to nebylo.
Objevil jsem u vás cca deset klubů, kterými jste prošel… Na které vzpomínáte nejraději?
Nejraději vzpomínám na pokratické království. To je taková specifická část města v Litoměřicích, kde platí vlastní pravidla. Stejně tak ale i na Roudnici, kde mě vychovali. Velkou část své kariéry jsem pak strávil ve Vědomicích. Tahle tři mužstva musím vyjmenovat.
Jak se za těch téměř šest let tým v Počaplech změnil?
Celkem mě překvapilo, že moc ne, skoro vůbec. I takové stálice jako Standa Grohman a Roman Vilánek zůstaly. Překvapilo mě, že dokonce hraje i náš trenér Standa Fidler. Myslel jsem si, že je tu už při návratu nepotkám.
Za podzim máte devět gólů. Vybavíte si vaši nejlepší sezonu?
Myslím si, že to bylo okolo dvaadvaceti. Této mety jsem dosáhl v Počaplech i v Roudnici.
Máte slušně nakročeno se přinejmenším přiblížit…
Vsadil jsem se s Honzou Mikolášem, že pokud v sezoně nastřílím víc gólů než Adam Hložek, tak bude kupovat sud piva. Doufám, že ho předstihnu, jinak sud kupuji já.
Proč v sázce figuruje právě Adam Hložek?
Protože Honza je zaslepený sparťan a já soudný slávista. (smích)
Zatím to vypadá nadějně. Adam se v Bundeslize dosud neprosadil…
Nechal jsem ho hrát i v reprezentaci a v Lize mistrů. I tak i myslím, že ho přestřílím.
Za těch nedělních pět gólů nějaká podobná jednorázová akce v kabině neproběhla?
Paradoxně náš nejstarší hráč Václav Urban dal dva góly, což v jeho úctyhodném věku (52) předčilo těch mých pět, takže mě se v podstatě nikdo nevšiml. (smích)
