Kliknutím zvětšíte
Když v polovině jara fotbalisté Viktorie vytěžili z dobře rozehraného utkání s hradeckou Olympií pouze bod, ztráceli jich na stejného soupeře rázem devět. Jenže ve zbylém programu se do toho tým trenéra Hradeckého znovu obul: osm zápasů – osm výher.
Náskok Východočechů, kteří se nevyvarovali ztrátám, mizel jako pára. Před posledním víkendem soutěže měl podzimní půlmistr svou pozici zpět, ovšem soupeř zápas k dobru. V něm ale dva body potřebné k prvenství neuhrál. Přestože postup připadl vzhledem k nezájmu Jiren Olympii už před výkopem, mluví trenér Hradce Sazima o částečně pokaženém dojmu z celé sezony.
V Jirnech jsou naopak vysmátí, ke dvěma druhým místům přidali stejný počet prvních. A to hrají ČFL čtvrtým rokem. „Věřili jsme už zhruba měsíc před koncem, že to dotáhneme. Měli jsme ke konci příznivý los, Hradec naopak dost těžký. I kdyby získal na Vltavínu bod, zůstali bychom na vzájemné zápasy první,“ rekapituluje majitel jirenské Viktorie Josef Jícha závěr soutěže, který v jeho klubu sledovali už jen jako diváci.
A sledování to bylo příjemné. Zpráva z Vltavínu viktoriány jen utvrdila, že první místo týmu náleží právem. „Kdybychom nepřišli o body, nebylo celé jaro v podstatě o co hrát. Takhle to alespoň bylo zajímavé,“ zmínil Jícha disciplinární trest.
Jak k němu došlo a nedalo se mu předejít? Podle Jíchy šlo o odlišný pohled svazu na angažování Kwameho a Ibeho, dvou zahraničních hráčů z pražského Střížkova, kteří následně zamířili do Benešova. „Podle našeho výkladu byli na rok volní, protože na Střížkově muži skončili. Na svazu to ale posoudili jako přestup ve volném termínu a naúčtovali nám za ně sedmdesát tisíc, což podle mě není správně,“ vrátil se Josef Jícha k transakci, která zkraje jarní části skončila až u etické komise asociace. Na její návrh následně konala i ta disciplinární. Nyní už má klub podle svého šéfa dluh uhrazený. „Nechal jsem se už přesvědčit, ale stejně si budu chtít nechat peníze vrátit. Nemůžu se smířit s tím, že dám někomu sedmdesát tisíc za nic.“
Ale zpět na hřiště. Ani tam neměli červenobílí v první polovině jara zrovna důvod k jásotu. Jejich podzimní stroj na výhry vyprodukoval pouhé dvě (Domažlice a Benešov), v dalších sedmi zápasech připsal dohromady jen šest bodů.
„Na podzim jsme čtyřikrát vyhráli na penalty, což je znát. Na jaře se nám v zápasech, které skončily plichtou, podařilo penalty prohrávat. To udělá hodně,“ je Josef Jícha přesvědčený, že šlo jen o výsledkovou krizi. Nikoli herní. „Šanci jsme si vytvářeli nadále dost, ale hodně jsme jich pálili.“
Výsledkem jirenského prvenství nebude ani letos postup do druhé nejvyšší soutěže. „Tak malé vesnice by pomalu neměly být ani v ČFL, a je to spíš ostuda velkých měst a těch, kteří v nich rozhodují, kam dají peníze. Jaká jiná lepší reklama, než jakou dělají fotbalisté třeba Písku, kde mají podporu a je to vidět. Mají mladé hráče a dobrý tým. My máme od obce asi padesát tisíc ročně. Navíc bez stadionu se druhá liga hrát nedá,“ objasňuje Jícha. Hradec si podle něj sám na sebe plete bič, kdy chce hrát domácí zápasy na pražském Strahově. „Začne soutěž a teoreticky jsou hned minus. Vím, o čem mluvím,“ naráží na svou minulost ve střížkovské Bohemce.
V Jirnech se prý spokojí s útokem na vítězný hattrick v ČFL, o což by se měl postarat stávající tým pod vedením úspěšného trenéra Hradeckého. „Kádr zůstane pohromadě, včetně Aleše Melechovského (26 gólů, nejlepší střelec soutěže). Jednáme jen o mladém Vandasovi, že by šel do Táborska,“ prozradil Jícha, jehož budoucí cíl je jasný: „Potřetí to vyhrát. Jinak bychom to už nemuseli hrát.“
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
