Je už mnohaletým pravidlem, že po ukončení fotbalové sezony organizuje gólman SK Mšeno Daniel Hnízdil pro fotbalisty všech věkových kategorií brankářské soustředění. Nejinak tomu bylo i letos.

Také tentokrát bylo soustředění rozděleno do dvou turnusů. Pro letošek nastala pro mladé brankáře jedna podstatná změna. Změnili totiž svoje působiště. Letos poprvé neobsadili areál mšenského Sportovního klubu, ale mělnický kemp. Trénovat docházeli na hřiště FK Pšovka Mělník. „Nemohu soudit, co je lepší a co ne,“ nechtěl tuto změnu hodnotit Hnízdil. „Každá z variant má svoje pro a proti.“

I když počet mladých brankářů, kteří projevili zájem zdokonalit svoje brankářské dovednosti v Hnízdilově brankářské škole, proti loňsku klesl, přihlásily se jen na první turnus úctyhodné tři desítky hráčů, a to i ze vzdálenějších konců republiky jako třeba ze Zlína, Příbrami nebo z Chrudimi.

Hnízdil stejně jako v minulých letech uvítal pomoc svých fotbalových spoluhráčů. Mšenští Dan Kolumpek, Václav Valenta a Martin Wasyliw, českobrodský Jiří Gabriel a občas i pšovecký brankář Jan Staněk mu byli v trénování jistě velkou oporou. Přestože ve druhém turnusu trénovalo o polovinu kluků méně než v prvním, byla i tam každá pomocná ruka i kopačka dobrá.

Kluci vypadali spokojeně a na první pohled působili jako dobrá parta. Zažili si společně nejen hodně brankářské dřiny, ale i spoustu legrace. Trenér se domníval, že to bylo zřejmě tím, že jezdí již několik let ti samí, takže už se mezi sebou znají.

„Je to tu hezké. Trenéři se nám hodně věnují, ale pokud porušíme nějaká předem stanovená pravidla, dovedou nás i spravedlivě odměnit a děláme třeba kliky. Nejraději bychom jim to v závěru nějak vrátili, ale to asi nevyjde,“ smáli se někteří z nich. Většina kluků byla spokojena i s jídlem, které bylo v přiměřených porcích jedním ze základních stavebních kamenů pro fyzicky docela náročné tréninky.

A jak vypadal tréninkový den mladých brankářů? Podle trenérova sdělení trénovali dvakrát denně a večer si ještě šli jen tak pro radost zakopat. „Takže kdybych to spočítal, kluci jsou v pohybu okolo deseti hodin denně. Sami si i mezi jednotlivými tréninky najdou ještě jiné pohybové aktivity. Asi mají od nás málo,“ smál se Hnízdil. „Při tréninku to funguje tak, že kluci jsou rozděleni do skupinek k jednotlivým trenérům. U každého se postupem kempu vystřídají všichni. Za své výkony získávají body. Hodnotíme především jejich přístup a kázeň.“

Ačkoli to vyzní velice zvláštně, v hodnocení se neobjevily žádné body za výkony. „To je pochopitelné,“ vysvětlil Hnízdil. „Všichni trenéři jsou natolik zkušení, že dobře poznají, když výkonnostně dobrý brankář nepracuje naplno a naopak, pokud nějaký nepříliš zkušený brankář maká a snaží se. Proto měl vždycky lepší hodnocení ten, co makal, i když v ten moment třeba nepodával lepší výkon než ten zkušenější. Ze třiceti kluků, kteří tady v prvním turnusu trénovali, byli i čtyři nebrankáři – tedy kluci, kteří běžně hrají v poli a ti tady s námi nezískávali brankářské zkušenosti, ale zlepšovali si tréninkem svoji fyzickou kondici.“

A právě ti měli podle Hnízdilových slov nejlepší bodování.

Hnízdil si i letos všímal vývoje svých svěřenců: „Většina kluků sem jezdí pravidelně každoročně, tak na nich vidím, jak se fotbalově vyvíjejí. Je mi jasné, že moje letní kempy samy o sobě nestačí k tomu, aby na nich byl vidět nějaký velký vývoj kupředu. Musí na sobě pracovat i přes rok ve svých domácích klubech.“

On i ostatní trenéři donekonečna a trpělivě předávali svým svěřencům fotbalové zkušenosti. Chtěli, aby i ti malí pochopili, že fotbal je hlavně o nahrávkách a týmu, a ne o sólování. Hnízdil sám dovedl kluky pochválit i pokárat. Nejvíc ho podle jeho vlastních slov ale dokáže rozzlobit, když kluci po nějakém faulu leží a brečí: „Myslím si, že je daleko lepší, když bolest dají hráči do chuti hrát, a ne do pláče.“

Účast na letošním brankářském kempu také vyvrátila nářky trenérů z některých fotbalových klubů, které hrají okresní soutěž, o nedostatku brankářů v mládežnických kategoriích. Hnízdil jako brankář s mnoha zkušenostmi se rád podělil o svůj názor: „Brankářů je dost. Spíš si myslím, že je to o tom, že trenéři neumějí nebo nechtějí moc hledat. Neměl bych problém jim v hledání nabídnout pomocnou ruku, pokud by projevili zájem.“

(vv)