Letošní druhé místo v B skupině I. B třídy už ovšem mělo pro tým jeho nástupce Karla Grabmüllera postupové vyústění. Když pak Libor Tomášek dostal nabídku k návratu jako posila na hřiště, přijal ji. V úvodním mistrovském utkání obrana pod jeho velením udržela proti srdnatě hrajícím Jedomělicím čisté konto, takže na premiérové tři body stačila jediná přesná trefa.

V porovnání s jarní sestavou jste dnes byl jedinou posilou. Co byste řekl ke svému návratu?
Nevím, jestli posilou… (smích) Do počtu jsem samozřejmě nepřišel a posilou snad budu. Trenér mi zavolal, tak jsme si řekli, že do toho tedy ještě půjdu. Prohlásil jsem, že B-třídu už nikdy hrát nebudu, a když se vrátím, tak jedině do A-třídy. Díky tomu, že Ovčáry nepřihlásily kraj, se to takto vyvrbilo.

Jak náročný pro vás byl úvodní zápas hraný v šíleném horku?
Bylo to vážně náročné. Shodli jsme se i s útočníkem soupeře, že po dvou sprintech brní nohy. Myslím, že ve druhé půlce jsme za stavu jedna nula měli více podržet míč. Bylo to takové rozhárané, a dostali jsme tím soupeře trochu do tlaku a museli o výsledek bojovat až do konce, i když hosté neměli žádnou vyloženou šanci. Ale jsem rád, že jsme důležitý vstup do soutěže zvládli. Myslím, že mužstvo je slušné, s kvalitními fotbalisty, možná schází jen trochu více zkušeností.

Musel jste po roce ve III. třídě při návratu o tři soutěže výš měnit něco ve vaší osobní přípravě?
V Botafogu jsem v záloze rovněž silně běhal. (úsměv) Musel jsem samozřejmě trochu posílit nohy. Chodil jsem na každý trénink a byl na každém zápase. Turnaj v Dobříni rovněž provázela teplota okolo pětatřiceti stupňů a odehrál jsem všechno. Fyzicky jsem se dostal trochu výš. Po této stránce to snad bude dobré i při našem systému se čtyřmi obránci v řadě, kdy je nutné neustále běhat. Ale cítím se dobře.

Jak váš návrat přijali hráči a kamarádi na Botafogu?
Byl jsem tam na roční hostování, které skončilo. Ale chtěl jsem tam pokračovat, a kdyby Karel (Grabmüller) nezavolal, tak bych tam byl. Je tam dobrá parta a hodně smíchu. Myslím, že doma jsme hráli slušné zápasy. Venku už to bylo slabší, protože jsme se nescházeli, což mi trochu vadilo. Na Pšovce jsem něco řekl vedení ohledně mého návratu, a když byl zájem, tak jsem se chvilku rozhodoval a nakonec řekl, že ten rok, maximálně dva – jako v Pelíškách – ještě dám.

Dříve jste byl na Pšovce v pozici hrajícího kouče, zatímco dnes jste v uvozovkách jen řadovým hráčem. Je to velká změna?
Je to něco úplně jiného. Teď se soustředím jen na přípravu a musím říct, že je to dobrý. Chtěl jsem také zažít a vyzkoušet tréninky pod Karlem Grabmüllerem, o kterém se ví a proslýchá, že je má dobré. Společně s Liborem Zůzou na Pšovce trénuji žáky, takže určitě na ně budu aplikovat nějaké způsoby tréninku z áčka. Sám si budu moci vyzkoušet, jak to působí na hráče.