„Myslel jsem na konce s fotbalem už nějaký čas. Když se teď opakovaně uzavřela soutěž, tak jsem si řekl, že skončím. Bydlím mimo Prahu, nějaký čas vás to stojí, roky člověk nezastaví,“ přiznal obránce či záložník, který do velkého fotbalu vykročil doma v Neratovicích a později si zahrál i nejvyšší soutěž v dresu Českých Budějovic a střížkovských Bohemians.

Jeho rozhodnutí tedy uspíšila koronavirová epidemie. Což se týká spousty (nejen) starších hráčů. „Já už se teď prostě nedonutím běhat. A fakt by mě zajímalo, kolik z hráčů se vrátí k fotbalu, až se začne hrát. Starší i mladší kluci poznali, že mají najednou bez fotbalu na věci víc času. Mám obavu, že těch hráčů, co už nenaskočí, nebude málo. Říkal jsem si, že bych si zahrál u nás na Mělnicku ještě, ale i tohle padlo,“ míní.

Pavel Grznár
Narozen: 16. března 1979
Klubová kariéra:
1987 - 2000 Spolana Neratovice
2000/2001 Xaverov H. Počernice
2001/2002 Viktoria Plzeň
2002/2003 Udinese Calcio/Triestina (Itálie)
2003 - 2005 Dyn. Č. Budějovice
2005 FK Pardubice
2005 - 2007 Viktoria Žižkov
2007 - 2010 FK Bohemians Praha
2013 Viktorie Jirny
2015 - 2021 SK Třeboradice

Tento problém vidí na vlastní kůži i doma. Jeho sedmiletý syn se totiž rozhodl kráčet v otcových šlépějích, ale už je to dlouho, kdy si s kamarády na hřišti kopl do balonu. „Je mu sedm a má dva tréninky týdně online v pokojíčku. Je fajn, že se ti trenéři snaží něco dělat. Ale je to v pokojíčku. Odmala jsem vyrůstal s balonem, po škole se šel hrát fotbal nebo případně hokej s tenisákem. Jenže teď je to všechno jiné,“ pokračuje Grznár.

V Třeboradicích, nejsevernějším koutu Prahy, zažil několik úspěchů. Jen poslední dvě sezony se úplně nepovedly, byť byly hodně poznamenané epidemií.

„Vzpomínat budu určitě v dobrém, povedených zápasů bylo fakt hodně. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl starší, ale musím říct, že kvalita soutěže šla nahoru. Vzpomínat určitě budu na zápasy s Přední Kopaninou, s Královicemi, kde byla velká kvalita,“ ohlíží se za úspěšným působením v třeboradickém dresu, v němž v roce 2018 slavil přeborový triumf.

Teď bude fotbal sledovat pouze jako fanoušek. „Parta, srandičky v kabině, to všechno mi bude scházet. Bago, břevínka, prostě sranda, jak to v kolektivních sportech bývá. Je pravda, že když je člověk v práci, tak je to jiný svět. Třeba u nás jsou spíš kolegové vážní,“ doplňuje.

Přemluvit se prý zřejmě nenechá. Ani kdyby se nižší soutěže opravdu znovu rozeběhly. „Jestli vůbec… Ale já už tak byl fotbalový veterán,“ usmívá se.