Radime, patříte do menšiny hráčů, která oznámila svůj konec v ovčárských barvách… Proč jste se takto rozhodl?
Na jednu stranu jsem rád, že se to úplně nerozpadne, i když škoda toho hřiště a areálu, kde už nikdo hrát nebude. Kluci se takhle domluvili, jdou hrát B-třídu, ale já chci trochu něco jiného. Měl jsem nabídku, kde bych mohl začít i trochu trénovat gólmany a zachytat si přitom i nějakou soutěž.
Neuvažoval jste tedy o pokračování v Klech?
Přemýšlel jsem o tom, ale v Klech by to stejně byla už jen otázka roku, dvou. Je čas se poohlédnout taky po něčem jiném a ukázat, že třeba mohu pracovat s gólmany, protože kariéra už se taky blíží ke konci. Nejde snad ani o soutěž, ale zapojit se tam, kde to funguje i trochu jinak.
Prozradíte už klub, kde byste se měl v příští sezoně objevit?
V jednání jsem byl s Dobrovicí, což je klub, který o mě měl zájem už před těmi třemi lety, když tu končila třetí liga. Tehdy jsem ale nechtěl opustit kolektiv. Nakonec se ale ozval také pan Mašek, takže si jdu na stará kolena ještě zachytat třetí ligu do Záp.
V Ovčárech tedy uzavřete nesmírně dlouhou kapitolu. Vedete si statistiku, kolik jste za tu dobu odchytal zápasů a nul?
Nevedu. Ale dá se to jednoduše spočítat. V létě to teď bude deset a půl roku, co jsem v zimě 2005 přišel. Když to zprůměruji, těch zápasů je v každé sezoně moc. A většinou jsem byl jednička a měl i štěstí, protože opravdu nevím, že bych chyběl, byl zraněný, nebo nemocný.
Přece jen si ale vybavím, že jste neodchytal za těch deset let úplně všechno…
Tenkrát ve třetí lize tady byl vypomoci na pět šest zápasů gólman Macháček z Varnsdorfu, to jsem nechytal. Pak jsem byl ještě na půl roku na hostování v Roudnici. Jestli jsem tedy za těch deset let vynechal dvacet zápasů, tak je to hodně.
Takové vzpomínky z hlavy asi hned tak nevytěsníte, že?
Určitě. Nikde jsem ani nezažil takovou partu, jaká tady byla. Suprově jsme si sedli, což bylo zásluhou pana Ondráka, že dal do kupy takový tým. Už jen to, že po třetí lize měl každý z kluků nabídky, abychom tady zůstali. Sláva to tady podržel další tři roky. Dobře přihlásil ten přebor, kdy jsme opravdu odhadli naši sílu, protože už taky stárneme. Byla to radost a nikdy to už nezažiju.
Které momenty si budete s Ovčáry spojovat? Třeba nějaký „blbý" gól…
Na ty se samozřejmě pamatuje víc. (smích) Vždy jednou za sezonu je něco špatného. Ale vzpomínám hlavně na ty postupy, kdy se po zápase slavilo, ať to bylo z divize do třetí ligy. Nebo když se první rok třetí liga zachránila.
Která sezona byla z těch deseti nejlepší?
Myslím, že ta druhá ve třetí lize. Tam jsme měli výborný mančaft a skončili jsme na druhém místě. Nabídli nám vlastně tenkrát i druhou ligu, ale zázemí a klub k tomu nebyly připravené. Ale nedostávali jsme tenkrát góly, hráli jsme zezadu. Měli jsme štěstí i kvalitu. Snad sedmnáctkrát jsme tam nedostali gól, což byl ve třetí lize unikát. Bylo i těžké na to navázat.
Přemýšlíte o tom, jak dlouho ještě můžete chytat?
Když mi bude držet zdraví, tak bych chtěl chytat co nejdéle. Jak jsem řekl, to trénování a chytání se dá krásně spojit. Ale nebráním se ničemu. Dokud mě to bude bavit a naplňovat. A půjde to. Zatím mě to baví a připravuji se v týdnu na to, že o víkendu vždy nějaký ten vrchol v podobě zápasu je. Už když jsem přišel do Ovčár, tak jsme si s panem Ondrákem říkali, že tady budu chytat do čtyřiceti, takže to skoro vyšlo.
