Osobnost Deníku

Jak jste vzali los, který vám přisoudil Baník Ostrava?
Jsme nadšení. Hlavně kvůli fanouškům, protože ti vytváří vždycky dobrou atmosféru. Já sám si to moc dobře pamatuji, co dokázali na Bazalech udělat, když jsem tam půl roku hrával. Jsme šťastní, že máme takového soupeře, kterému se teď daří, takže si to půjdeme na férovku rozdat. O to lepší pro Zápy, malinké město, vesničku, že se tam ocitne takový velkoklub.

Asi jste si něco podobného přáli, viďte?
Samozřejmě jsme chtěli Spartu, Slavii, případně Baník, nebo Bohemku. Hlavně kvůli fanouškům. Ty jejich základny jsou velké, to se splnilo. Nechci říct, že si ten zápas půjdeme užít, ale chceme Baník potrápit.

Berou si hráči v práci volno?
Asi ne. Jasně, hraje se o půl čtvrté, někdo si ho asi vezme, ale abych pravdu řekl, tak ani nevím, kdo co vesměs dělá, takže to byste musel směřovat spíše na ně.

Jste v čele třetí ligy, v neděli jste hráli těžký duel s Velvary. Jakou prioritu dáváte poháru?
Program je samozřejmě nabitý, ale hráči určitě radši budou hrát zápasy místo trénování. Proto poháru přikládám velkou vážnost. Hráči se chtějí ukázat, Baník hodláme potrápit, půjdeme do toho naplno a zodpovědně, a třeba se může něco stát. Třeba se povede udělat zázrak. Na druhé straně je to ligový tým, kvalitu by měla být znát. Ale jak říkám, nejdeme do toho odevzdaní.

Zatím vyhráváte, v deseti soutěžních zápasech jste ještě neinkasovali. Jaký je recept na takovou sérii?
Kdybych to věděl, tak vám ho řeknu. (směje se) Prostě vycházíme ze zodpovědného bránění, máme ale i obrovské štěstí. Soupeře sice nepouštíme do velkého množství šancí, a když už, tak je z toho tyčka, břevno, nebo chytí něco navíc gólman. A k tomu máme vzadu věž, jmenuje se Jirka Duben. To je náš stožár, o který se opíráme.

close Koukal Zdeněk info Zdroj: Deník/Pavel Sonnek zoom_in Zdeněk Koukal v dresu Baníku.

A co vy? Bude souboj s Baníkem pro vás trochu speciální?
No… Speciální určitě ne, protože pár kluby jsem prošel. Na Baník se těším jako každý jiný. Jak jsem řekl, na fanoušky, na to, co u nás předvedou. To je asi to nejvíc, co si budeme užívat. Jinak na tyto věci, že jsem někde hrál, už moc nehledím. Jsem starší. Je hezké, že hrajete proti bývalému klubu, ale to je všechno.

Jak vzpomínáte na půlrok v Baníku?
Velice rád. Zažil jsem krásnou atmosféru na Bazalech, v Ostravě se mi narodila dcera, takže pěkné období. Bohužel, pak přišel nový trenér Karol Marko, který už mě neměl rád, takže mě vyhodil. Toho jsem pak zdědil ještě v Příbrami, takže mám na něj „krásné“ vzpomínky.

Ale před ním jste působil pod Miroslavem Koubkem, na což máte asi příjemnější vzpomínky, že?
Když jsem přišel do Baníku, nehrával jsem. Klub byl v pohárech, spíše jsem paběrkoval, a chodil za béčko, ale nic jsem nezabalil a dál trénoval. Ve třetím čtvrtém kole mi trenér dal šanci, viděl, že neremcám, trénuju, a o místo bojuju. Na pana Koubka konkrétně vzpomínám rád, protože chtěl disciplínu, byl tvrdý jak pes, pod ním se makalo až neuvěřitelně, ale nás to posouvalo. Jasně, jako hráč to nevnímáte, spíše jste naštvaný, že toho je tolik, ale pak, když se posunete do trenérské role, tak to oceníte. Poznáte, že vám dával do budoucna dobrou školu. Ve výsledku jsem spoustu věcí od něj převzal, přitom jako hráč jsem byl na to lajdák.

Dnes trénujete třetí ligu. Míříte ještě výš?
Kdybych řekl, že ne, lhal bych. Každý trenér chce být co nejvýš, každý trenér má svůj sen, který si chce splnit. Třeba trénovat ligu. Já mám také sen, nechci ho říkat naplno a otevřeně, teď jsem tady, pořád jsem začínající trenér, který musí pracovat a buď nabídka přijde, nebo ne. V Zápech jsem spokojený, daří se nám, takže nehledím na to, co bude v budoucnu. Koukáme, co nás čeká teď, abychom hráli dobře, vítězili, a co nejdéle drželi tu nulu. A to do toho nepočítám Baník, mluvím o třetí lize.

Když se vrátíme k vašemu působení v Baníku, tak jeho vrcholem byly dva góly v ligovém duelu v Ústí nad Labem. Vybavuje se vám to?
Ano. A také se mi vybavuje pohár ve Slavičíně, kde jsme vypadli na penalty. (usmívá se) Tam to bylo od fanoušků „příjemné“, jelikož nás po zápase naháněli po hřišti. Jsou to takové dvě hlavní vzpomínky na Baník. Ale prostě pokud hrajete za klub s takovou velkou základnou fanoušků, tak nemůžete nic vypustit. Je nutné jet na sto procent, a když takto selžete, nelze se jim divit, že jsou naštvaní. Jsou nároční, ale to k fotbalu patří. Ve světě je to normální.

Na druhé straně vám ten Slavičín ukázal, že lze na zázrak dosáhnout, že?
Jasně. Dodnes si pamatuji, jak jsme k tomu přistoupili. Neříkám, že bychom hráli na půl plynu, to vůbec, ale spálili jsme obrovské šance, a i když jsme dali gól, v závěru jsme hloupě inkasovali. Už jsme pak nebyli schopní to překlopit zpátky na svou stranu, myslím, že to skončilo 1:1, a na penalty jsme vypadli. Ale to už je historie, stalo se to ještě za krále Klacka, každý zápas je jiný.

Z pohledu organizace, chystáte něco nad rámec obvyklostí, nebo to berete jako klasický zápas?
To byste se musel zeptat majitele, já se do tohoto moc nepouštím. Ale fanoušci Baníku budou mít vyhrazenou celou mez za bránou i se svými stánky. To je jediné, co vím, co vám mohu říct.