Divizní duel mezi Litvínovem a Libiší rozehráli hráči za deštivého počasí. Při posledním hvizdu už pálilo sluníčko jako v červenci. Paradox, který nebyl posledním. Tím druhým se stal fakt, kdo vstřelil jedinou a tudíž vítěznou branku.

Od začátku oba celky pracovaly na velice aktivní kopané. Jako první se z dvojice brankářů protáhl po slabé čtvrthodince litvínovský Jelínek. Po rozehrání přímého kopu Petrem Špičkou musel vyboxovat balon a dále spoléhat na obranu. Na prozkoušení jeho protějšku Davida Lomského se čekalo jen 120 vteřin. Pokus Perutky byl ovšem spíše propagační. Z obou celků šla cítit neskutečná chuť po úspěchu. Aby ne. Vždyť se utkali sousedé v tabulce a o motivaci tak bylo postaráno. Věděli to i trenéři, kteří neposeděli a neustále dirigovali své svěřence. Ve 39. minutě se stal spokojenějším kouč Litvínova Vratislav Havlík. Jeho mančaft se dostal do vedení díky rohovému kopu. Kapitán Jirka, jak je u něho dobrým zvykem, perfektně našel hlavu Vaculíka. To je právě zmiňovaný druhý paradox. Hlavou se totiž prosadil nejmenší muž na placu.

Po přestávce měli zejména Libiští několik možností zahýbat s pro ně nevýhodným skóre. Všech pozorovatelů napínavého mače se asi postupně zmocňovali halucinace, jelikož začínali mít na očích všechny svaté, kteří létali nad svatyní Jelínka a pečlivě odvraceli jednu hrozbu z proměnění šance za druhou. Hlavně v 61. minutě se nadřeli. V ten okamžik trošku ušpinil tyč Špička svým nádherně zatočeným projektilem.

V posledních minutách měli domácí na promočeném trávníku navrch. Snad největší příležitost k pojištění výhry zazdil Pešek. Neodvážil se vystřelit a zamotal se mezi ostatními hráči. Nakonec to přeci jen domácím nevadilo a Litvínov si připsal tři body.

 

Branka: 39. Vaculík. Rozhodčí: Rauch. ŽK: 4:2. Diváků: 100