Jak hráč, který je zároveň sponzorem oddílu, prožíval čas, v němž nesměl kvůli disciplinárnímu trestu za inzultaci rozhodčího obout zápasové kopačky? „Jsem rád, že jsem s kamarády na hřišti i po utkání, těším se z toho, že se nám daří, jsem spokojený. Čekání na konec trestu bylo nekonečné,“ říká.
Na návrat jste se asi hodně těšil?
„Samozřejmě, ale musím také přiznat určitou nervozitu, která rostla s blížícím se termínem mého nástupu do mistrovského zápasu.“
Krátil jste si po fotbalové stránce tu dlouhou dobu, co jste nemohl hrát?
„S kamarády v Praze hraji pravidelně malou kopanou, odehrál jsem několik turnajů pod hlavičkou výběru bývalých hráčů kobyliské Admiry, jednalo se však vesměs o zápasy víceméně, jak se říká, na žízeň.“
Účastnil jste se zápasů Sokola?
„Disciplinární trest jsem si odseděl u střídačky, účastnil jsem se převážné většiny zápasů, pracoval jsem pro oddíl v pozici trenéra. Po celou dobu ledčický fotbal sponzoruji. Snažil jsem klukům v mančaftu pomoci i jako manažer, díky svým kontaktům v pražském fotbale jsem přivedl do oddílu nové tváře všech věkových kategorií.“
Zalitoval jste toho, že jste na rozhodčího tenkrát tak zareagoval?
„Nechci k tomu incidentu už nic říkat, kdo ve Dřínově byl, ten si svůj názor udělal.“
Myslíte si, že jste „napravený“?
„Vím, že jsem měl reagovat jinak, tehdy jsem si neměl vůbec rozhodčího všímat, na druhou stranu by mě nespravedlnost, nečestnost a nekorektnost nenechaly v klidu ani teď.“