Návrat do rodného kraje nakonec nevyšel podle představ a skončil předčasně. Při lednovém restartu nejvyšší futsalové soutěže tak Dominik Šustr znovu oblékl dres Olympiku. „Nebylo, co řešit,“ říká čtyřiadvacetiletý obránce k návratu. V kontaktu je rovněž se svým předešlým fotbalovým klubem – Slovanem Velvary.

Dominiku, jaký pro vás byl návrat do Olympiku?
Když budu hodnotit návrat podle zápasu, tak určitě hořký a představoval jsem si ho jinak. Ale parta, tréninky proběhly v pořádku, takže pocit z návratu byl super.

Výsledkově vám úvodní zápas v Budějovicích nevyšel (0:5). Kde hledat příčinu?
Bohužel nevyšel, v první půli jsme měli několik zajímavých šancí, které jsme nevyužili. Zápas se mohl vyvíjet jinak. Hodnocení by bylo určitě příjemnější. Na druhou stranu Budějovičtí více chtěli a bojovali jako tým. Výhru si zasloužili víc.

Futsalové utkání jste hrál poprvé od duelu s Mýtem loni v březnu. Jak jste se po takové době na hřišti cítil?
Fyzicky problém nebyl, ale futsalové návyky mi chybí. Takže po herní stránce to nebylo dobré, ale věřím, že se to bude už jen zlepšovat.

V jakém „stavu“ jste našel tým? Změnilo se něco?
Řekl bych, že ve velice kvalitním stavu. Zůstalo plno známých tváří. Kádr byl doplněn o pár mladších hráčů.

Chyběl vám futsal?
Upřímně, měl jsem plno jiných starostí, nebyl čas přemýšlet nad futsalovou kariérou. Kamarádi z týmu mi určitě chyběli, snažil jsem se s nimi být v kontaktu přes sociální sítě.

Jak došlo k návratu?
Byl jsem v kontaktu s trenérem Němcem a panem Šubou (manažer klubu). Zavolali jsme si, jelikož se nerozběhla třetí fotbalová liga. Sport by mi chyběl. Tréninky jsou večer, není problém skloubit práci s futsalem. Nebylo co řešit.

Futsal je tedy nyní pro vás sportem číslo jedna?
Momentálně ano. Nevíme, jaká bude fotbalová situace, ale i kdyby se fotbal rozběhl, vím, že bych oba sporty rád skloubil.

Dominik Šustr
Narozen: 16. srpna 1996 v Brně
Bydliště: Praha
Fotbalová kariéra: Babice nad Svitavou, Slovan Brno, Sparta Brno, Rapid Liberec, Slovan Liberec, Litoměřicko, Viktoria Žižkov, Velvary, Hostouň, Blansko
Futsalová kariéra: Olympik Mělník
Záliby: sport, čtení, filmy, procházky
Oblíbené jídlo: gnocchi s kuřecím masem a špenátem
Oblíbené pití: cola-cola
Oblíbený film: Vykoupení z věznice Shawshank

S Olympikem nyní jedete sérii pěti zápasů ve dvanácti dnech. Bude to náročné?
Určitě, ale myslím, že máme mladý tým, který by si s tím měl poradit.

Berete jako výhodu, že z ligy nelze sestoupit?
Pro začleňování mladších hráčů určitě. Jsem rád, že v dnešní době lze vůbec soutěž hrát. Ale tlak sestupu mi určitě chybí, proto to přece děláme. Stejně tak mi chybí fanoušci v mělnické hale.

Fotbalovou sezonu jste začínal v druholigovém Blansku, za které jste si připsal čtyři mistrovské a dva pohárové starty. Proč s vámi klub předčasně rozvázal smlouvu?
Smlouvu jsem chtěl rozvázat já sám, protože jsem zažil asi nejtěžší půlrok – jak ve fotbalové kariéře, tak především v osobním životě. Rozhodl jsem se posunout jiným směrem a ničeho nelituji. Tímto bych chtěl i poděkovat vedení FK Blansko, že jsme se dohodli a nebyl žádný problém.

Jak angažmá s odstupem týdnů či měsíců hodnotíte?
Po fotbalové stránce to byl hrozný půlrok. Odehrál jsem kvalitní přípravu, začal v základu, ale po druhém kole (s Líšní 2:4) jsem vypadl ze sestavy a do konce půlsezony se už do zápasu nedostal.

Máte pro to nějaké vysvětlení?
Vysvětlení nemám. Nejspíš kvůli zápasu s Líšní. Komunikace mezi mnou a trenérem poté byla nulová.

V čem konkrétně pro vás byl uplynulý půlrok tak těžký?
Byl velice náročný na psychiku, jelikož jsem se těžko odhodlával rozvázat smlouvu s Blanskem. A pak tam byla ještě jedna věc, ale tu bych nechal bez komentáře.

Nelitujete rozhodnutí druhou ligu zkusit?
Nad tím jsem přemýšlel několikrát. Od malička jsem měl nastavenou hlavu, že to vždy chci dotáhnout co nejdále. Zkusil jsem si to ve Viktorii Žižkov, nyní v Blansku a jsem za to rád.

Co si z této krátké zkušenosti odnášíte?
Pro mě to byly zkušenosti, poznal jsem plno nových přátel, se kterými jsem i nadále v kontaktu.

Máte v úmyslu se v budoucnu do stejné soutěže vrátit?
Nikdy neříkej nikdy, ale momentálně jsem spokojený a plně vytížený v pracovním režimu.

Asi jste si musel najít i nějaké zaměstnání. Povedlo se v této těžké době?
Ano, musel. Z této doby jsem obavy měl, ale povedlo se. Pracuji na jedné pražské základní škole jako asistent pedagoga. Zatím mám na starosti dva super kluky a práce s nimi mě hodně baví a naplňuje.

Kam budou v nejbližší budoucnosti směřovat vaše fotbalové kroky? Do Blanska jste odcházel na roční hostování z třetiligových Velvar. Plánujete návrat?
Ano, uvažuji o tom. Jsem hráčem Velvar, tudíž s nimi jsem byl v kontaktu nejvíce.

Až to tedy bude možné, zahájíte přípravu ve Slovanu?
Zatím to vypadá, že ano, ale ozvalo se i několik dalších klubů z ČFL.

Pocházíte z jihu Moravy. Jak jste se dostal do Čech, kde jste ještě coby mládežník působil v libereckém Slovanu a později prošel Litoměřickem, Viktorií Žižkov?
V Liberci jsem v patnácti letech absolvoval týdenní stáž, kterou mi domluvili trenéři Radek Talafa s Lukášem Plškem, ten ve Slovanu trénoval. Zkouška vyšla a já naskočil do U16, který vedl Miroslav Holeňák. Na Liberec nedám dopustit. Do Litoměřicka a Viktorie Žižkov jsem se dostal pomocí mého agenta pana Páva.

Musel jste se přestěhovat…
Od patnácti se o mě staral trenér Lukáš Plšek, který pro mě byl takový druhý brácha. V osmnácti jsem se postavil na vlastní nohy. Rodina a především taťka mě podporovala na dálku.

Přišlo také laso z futsalového Mělníka. Jak vůbec došlo k prvnímu kontaktu?
Přes Dominika Zdržálka. Kontaktoval jsem pana Šubu a zkusil pár tréninků i zápasů za B-tým ve druhé lize. Premiéru jsem měl proti Spartě, kterou jsme porazili 7:5. Dodnes na to vzpomínám – plná hala, za Spartu hráči jako Drahovský. Super zážitek!