Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pavel Heimrath, trenér nelahozevského Dynama, patří v regionu k legendám. Nejen proto, co v kopané dokázal. Přestože oslavil šedesátku, fotbal ho nepřestává bavit. Šlechtí ho skromnost. Na té se nic nezměnilo od časů jeho aktivní kariéry po dnešek.

Šedesát let provokuje k ohlédnutí. Kdy a kde jste s kopanou začínal a kam se ubíraly vaše další kroky?
„Ve čtrnácti v Čechii Kralupy.“

Tak pozdě?
„Řešil jsem od klukovských let dilema, jestli mám dělat basket, nebo atletiku. Nakonec mi z toho vyšel jednoznačně fotbal. Dres Čechie jsem oblékal do vojny. V sedmnácti jsem už byl na soupisce A mužstva. Kopalo tehdy A. třídu. V osmnácti jsem narukoval na vojnu. To tehdy znamenalo nepříjemný dvouletý fotbalový půst. Po návratu jsem se na chvilku vrátil na Čechii, než mě přetáhli do FK Kaučuk. Tam jsem si zahrál divizi. Dokonce se nám podařilo postoupit do tehdejší druhé národní fotbalové ligy, kterou jsme váleli V Olších šest let. Po sestupu z národní ligy jsem sice ještě v FK zůstal, ale to už mě lákala vojkovická Fruta a její hrající kouč, někdejší sparťanské eso Fero Chovanec. S ním se nám povedl postup do divize. Když vojkovická slavná éra skončila, opět jsem se s jedenáctkou spoluhráčů vrátil na Kaučuk.“

Jako velmi dobrý brankář jste na sebe určitě upozorňoval lanaře z okolních klubů, kteří měli o vaše služby zájem.
„Ten nejzajímavější přišel ze Sparty. Nebyl však dotažen do úspěšného konce. Asi jsem nesplňoval požadované parametry. Těch mých l80 cm bylo totiž na ligu málo.“

V Kaučuku jste si ještě zachytal divizi. Nicméně už jste současně pracoval jako hrající kouč s licencí A právě v FK.
„Po dvou letech jsem se stěhoval z Olší do Slaného. Pomáhal jsem tam zachraňovat krajský přebor. Povedlo se. Po skončení této štace jsem začal sbírat zkušenosti u mládeže. Vyplatily se. Byla to skvělá škola. Znovu se mi ozval Kaučuk. Rád jsem přijal roli asistenta Viktora Štěrby ve druhé národní. Po sestupu z této soutěže jsme spolu s Petrem Pálkou dělali nedlouho ještě i divizi. Pak jsem si dal z rodinných důvodů skoro na dva roky pauzu, protože jsem pochoval mamku i tátu.“

Kdo vás vyvedl z fotbalového klídku?
„Funkcionáři AFK Veltrusy, odkud jsem odešel do PTZ, nato do sousedního Dynama. V rozpětí necelých tří let se historie Dynamo - PTZ - Dynamo opakovala.“

Co řadíte k nejsvětlejším chvílím hráčské a trenérské kariéry?
„Působení v Kralupech, Vojkovicích, v PTZ i Dynamu.“

Porovnáte-li chtění své generace s tou nastupující?
„Ta současné to nemá snadné, protože se musí vyrovnávat s řadou lákadel, které se nás netýkala. Tím nemám na mysli jen počítače, ale i názory na stupnici životních hodnot. Mladé neodepisuji. Snažím se je motivovat a hlavně upozorňovat, že mají před sebou solidní sportovní budoucnost, pokud budou cílevědomě makat.“

Nemáte pocit, že se jim ledacos usnadňuje a podává na zlatém podnose?
„Všechno je o schopnostech lidí, kteří s nimi pracují. Ověřil jsem si, že metodou zvednutého ukazováku se ničeho solidního nedosáhne, dialogem naopak mnohem víc.“

Padla zmínka o tom, že jste měl nakročeno do Sparty. Co se nepovedlo vám, dokázal syn?
„Taky mu chyběly potřebné centimetry. Nicméně v ligovém dorostu i v celku ČFL byl jedničkou. Když ho přeřadili dokonce do A týmu, dělal Honzovi Stejskalovi dvojku.“

Co Dynamo a jeho naděje pro sezonu 2007/2008?
„Zůstane-li mančaft pohromadě, myslím si, že je schopen zužitkovat v A třídě zkušenosti, které nabyl v krajském přeboru. Nezlobil bych se, kdybych viděl u drtivé většiny kluků víc chuti polykat nepopulární kondiční objem. Pokud i tohle zvládneme, není nikde psáno, že bychom se nemohli mezi krajskou elitu jednou vrátit.“