Osobnost Deníku

Radku, vzpomněl si na vás trenér Staněk, nebo jste se třeba nějak sám připomněl? Jak došlo na první kontakt?
Zásluhu na tom má bývalý spoluhráč z Neratovic Lukáš Dědek, který v Benátkách působí a po jedné společné akci se trenérovi o mně zmínil. Schůzka s trenérem měla stejný průběh jako při oslovení do Neratovic. Sešli jsme se na tankovací stanici, ale tentokrát už jsem nebyl nervózní a naopak jsme se oba vítali s úsměvem. Nejspíš s vědomím, že se schůzka opakuje a mohla by se opakovat i naše spolupráce se společnými cíli.

Nyní už máte za sebou kus přípravy, je tedy váš příchod na dobré cestě?
S týmem jsem zatím absolvoval všechno, co bylo v plánu: tréninky, zápasy i soustředění. Zatím plním vše, co je na programu. Od trenéra mám pozitivní ohlasy, ale jednání s vedením mužstva mě teprve čeká.

Máte i nějaké jiné možnosti, kde odehrát jaro, pokud by to nakonec v Benátkách nevyšlo?
Pokud by dohoda nedopadla, je několik možností. Nejspíš bych se vracel zpátky do Rakouska, kde jsem působil tři roky. Případně mám nabídky od jiných týmů v divizních nebo nižších soutěžích.

Co říkáte na atmosféru v mužstvu, které hraje v divizi na špičce (o bod za prvním Ústím nad Orlicí)?
Atmosféra v týmu je dobrá. Všichni vědí, že klub by rád postoupil do ČFL, ale trenér toto dobře usměrňuje, aby se hráči snažili pracovat trénink od tréninku, zápas od zápasu, a tím omezil tlak ohledně nutnosti postupu. Podle přístupu na trénincích je vidět, že tým je na vítězné vlně z první poloviny sezony a chce se rvát o vítězství v soutěži. Kádr je široký a každý tedy hraje i o své místo v sestavě. Každý se chce co nejvíce podílet na případném úspěchu. Takže když se hraje na tréninku fotbálek, přijde mi to jako v zápase. Nikdo nikomu nedá nic zadarmo, vysoké tempo. Prohraný tým utrpí nejen něco do klubové kasy, ale i patřičný výsměch, který motivuje do dalších her.

Radek HRDÝ
Bydliště: Dolní Beřkovice
Narozen: 7. 8. 1995
Zaměstnání: Statech (pronájem, prodej a servis pracovních plošin)
Znamení: lev
Záliby: sportovní nadšenec, jakýkoli pohyb
Oblíbené jídlo: hovězí hamburger
Oblíbené pití: Hugo spritz / Cuba libre
Oblíbený film: Poslední představení - Jordan (seriál na Netflixu)
Oblíbená hudba: Zvládám snad všechny žánry, podle dané příležitosti. Cestou na zápasy si pouštím Reggea. Dostává mě do pohody a uklidňuje.

V přípravném utkání s třetiligovým Kolínem jste se uvedl gólem, navíc parádním, to je asi ideální start a vzpruha v novém mužstvu…
Určitě je to dobré se v začátcích prosadit, nejen pro respekt v týmu, ale pro herní pohodu, kterou každému vstřelený gól dodá. Celkově je však pro mě zásadnější hrát každý zápas dobře a podávat výborné výkony. Přece jen nevíte, na kterém zápase bude někdo, kdo si vás všimne. Ať už z vedení klubu, kde hrajete, nebo i z jiného, a také pro lidi, kteří na zápas přišli. Ti vás mohou odměnit potleskem nebo pochvalou, která je potěšující. V Kolíně sice na zápase z vedení údajně nikdo nebyl, ale věřím, že se k nim dostalo info o mém gólu a pro následné jednání budu mít nějaké plusové body navíc.

Na jakou pozici na hřišti s vámi trenér Staněk počítá?
Za svou kariéru jsem hrál téměř na všech postech, kromě gólmana. Trenér Staněk ví o mé univerzálnosti, kterou vyzkoušel i v odehraných přátelských utkáních, kde jsem hrál v obraně, záloze i útoku.

Kde byste nejraději vy?
Když bych měl říct, kde mě to nejvíc baví v poslední době, je to post stopera, ale opravdu na tom nijak nelpím. Když se mě na tuto otázku někdo ptá, často odvětím frází, že jsem jako malta, kde je díra, tam mě můžou hodit…

V týmu máte dva bývalé spoluhráče z Neratovic – kromě brankáře Dědka ještě záložníka Ducha. Znal jste z minulosti i někoho dalšího?
Je tam pár hráčů, které si pamatuji jako protihráče. Naštěstí jsem s nimi v zápasech neměl žádné problémy, konflikty a neodehrály se žádné zákeřné fauly, tím pádem žádné negativní vzpomínky.

Na české trávníky jste se na podzim vrátil po čtyřech letech v Rakousku. Jaká to byla zkušenost?
Necelou část tohoto období jsem strávil v rakouském týmu USV Lehner Oed/Zeillern, kde jsem působil tři roky. Byl jsem osloven, zda bych to nechtěl zkusit a bylo to pro mě natolik zajímavé, že jsem tam přestoupil. Nejen z pohledu finančního, ale tehdy mi tam byla nabízena i pracovní příležitost, které jsem nakonec nevyužil. Ale zajímavé prostředí, co se týká stadionů a divácké návštěvnosti v duchu přátelského prostředí. Měl jsem možnost trénovat v Čechách v týmu SK Štětí, kde jsem dříve také působil, a dojíždět vyloženě jen na zápasy.

V Neratovicích už jste pokračovat nechtěl?
Rakousko pro mě byla nová zkušenost a hlavně něco jiného. To byl hlavní důvod, proč jsem odešel z Neratovic, kde jsem do té doby byl spokojený. Od sedmnácti jsem nastupoval v dospělém fotbale a téměř všechny ty roky jsem odehrál v divizní skupině B, kde jsem se střetával se stále stejnými týmy a přišlo mi to prostě "ohrané". Sice se každým rokem pár týmů obměnilo, ale přišlo mi, že už znám každý kout daného stadionu a tak jsem potřeboval změnu prostředí.

Co bylo na angažmá za hranicemi nejtěžší?
Nejtěžší byla jazyková bariéra, německy neumím a najednou jsem si s klukama v kabině nemohl kamarádsky popovídat, jak jsem to znal dříve. Začal jsem se víc soustředit na sebe, abych byl týmu přínosem a dělal, co po mně trenér vyžadoval. To mi vždy překládal spoluhráč Pavel Eliáš (bývalý ligový hráč Jablonce). Občas bylo nepříjemné dojíždění na zápasy. Přece jen jsme na každý jeli tři a půl až čtyři hodiny. Přestože hned po příjezdu jsme se dali do rozcvičování a protahování, občas bylo tělo ztuhlé ještě v začátcích zápasu.

A naopak nejlepší?
Nejlepší bylo, že v daném období to pro mě byla výborná zkušenost. Částečně jsem se musel připravovat individuálně, což mi změnilo pohled v některých věcech. Začal jsem více vnímat své nedostatky a poznávat své tělo. Ať se to týkalo stravy, aktivit před a po tréninku. Celkově jsem začal lépe regenerovat a vracet něco tělu. Do té doby jsem ho jen ždímal na fotbale, futsale a jiných sportech. Naplňovalo mě i Rakousko samotné. Atmosféra na zápasech, více lidí, než jsem byl zvyklý, setkávali se tam jako sousedé a známí a celkově se bavili u fotbalu, ale i po něm. Po zápase často zůstávala polovina diváků – fanoušků, popíjeli a bavili se. Příjemná změna, kdy si po zápase s vámi plácnou, pochválí vás a dál se baví. A takto téměř po každém zápase, i na venkovních hřištích.

Jezdí se tam i za lepším fotbalovým přivýdělkem. Bylo to třeba i na uživení?
Něco si tam člověk samozřejmě přivydělá, ale v soutěži, kde jsem byl, je to stále přivýdělek. Na uživení to v mém případě nebylo. Byla však šance, kdy se mi podařila sezona, tak mě oslovili do vyšších soutěží a byla možnost se posunout. Já mám však zaměstnání v Česku a s tím se mi daná příležitost neslučovala. Ve vyšších soutěžích už chtějí dojíždění na tréninky a je vždy otázkou pro každého, zda se mu to za daných podmínek vyplatí a bude stíhat časově s prací. Tudíž klasická rovnice času a peněz.

Proč jste se pak rozhodl pro návrat? A zrovna do Pokratic, které hrají „pouze“ I. A třídu?
close Radek Hrdý s kamarádem Víťou Koláčkem, který ho na podzim přivedl do Sokola Pokratice info Zdroj: archiv hráče zoom_in Radek Hrdý s kamarádem Víťou Koláčkem, který ho na podzim přivedl do Sokola PokraticeDo Sokola Pokratice jsem přišel na rozehrání po zranění, kdy jsem se necítil na dojíždění do Rakouska zcela připraven. Přes mého dlouhodobého kamaráda Víťu Koláčka mi byla nabídnuta možnost se rozehrát, jak jsem potřeboval a zvládal. Byla to skvělá volba. Výborná parta i vedení. Všichni tam společně táhli za jeden provaz. To mi asi dodalo chuť hrát opět v Čechách a zkusit angažmá v Benátkách. Na nižší soutěž mám ještě pár let čas, když nyní zdraví bude držet.

Podle IS FAČR jste od prosince znovu uvolněný do Rakouska, ale nyní usilujete o angažmá v Benátkách…
Říkal jsem si, že by byla škoda nezkusit tuto možnost. S kamarády v týmu, trenérem, pod kterým jsem zažil spokojené roky v Neratovicích, se podílet na postupu do ČFL. Toto vše za předpokladu, že se vedení budu jevit zajímavě a domluvíme se na podmínkách.

close Radek Hrdý v dresu futsalového Gardenline Litoměřice info Zdroj: archiv hráče zoom_in Radek Hrdý v dresu futsalového Gardenline LitoměřiceZmínil jste i futsal, který jste hrál v minulosti i na nejvyšší úrovni. Jak to máte s tímto sportem aktuálně? Sledujete třeba nadále první ligu?
Hrál jsem za Olympik Mělník, Gardenline Litoměřice, Rapid Ústí nad Labem a naposledy Českou Lípu. Dva z těchto týmů ukončily působení v naší nejvyšší soutěži, tak zbyly jen dva týmy, na které se jen sporadicky podívám přes internetové přenosy, pokud jsou dostupné. Jinak už jsem nějak ztratil zájem jak o hraní futsalu, tak sledování naší nejvyšší soutěže. Jinak ten čas věnuji futsalu, ale jiným způsobem.

Jakým konkrétně?
Věnuji se vlastnímu futsalovému klubu, který jsme založili se spolumajitelem Martinem Haklem v Roudnici nad Labem, kde se své zkušenosti a zážitky snažím předat novým kluků, kteří mají o tento sport zájem. Jsem tam v roli trenéra, to je pro mě dostačující a prozatím mě to naplňuje.

Ve fotbale byla vaším stropem divize, tak je motivací zkusit si i ČFL?
Do Benátek jdu za cílem, který má celý klub, a to vyhrát soutěž a postoupit do ČFL. Chci se na tomto úspěchu podílet. Vždy bylo mým cílem hrát co nejvyšší možné soutěže, a tak při postupu, pokud bych v týmu i nadále zůstal, bych posunul svou soutěžní úroveň na ČFL.

close Radek Hrdý jako mistr ČR v sálovém fotbale s týmem Sparty Praha info Zdroj: archiv hráče zoom_in Radek Hrdý jako mistr ČR v sálovém fotbale s týmem Sparty PrahaCo dosud považujete za svůj největší úspěch?
Ve fotbale toho asi moc není. Několik let v divizi, kdy jsem hrál o sestup i postup. Pokud se mi někde podařilo zanechat stopu a lidé vzpomenou na to, že jsem tam hrál dobře a byl prospěšný, tak to beru jako úspěch. Ve futsale se mi podařilo reprezentovat Česko v juniorských týmech a bylo tomu blízko i v seniorském, ale bohužel to nakonec nedopadlo a nepřipsal jsem si ani jeden start. Za zmínku ale stojí i mimosportovní věci, které mi oba sporty přinesly. Myslím tím plno krásných zážitků a především jsem poznal skvělé lidi a získal kamarády do života.