Při zápase byste mu sotva tipovali pomalu se přibližující padesátku. Pohybem, dravostí i důrazem za o generace mladšími nezaostává vůbec v ničem. Spíše naopak. A k tomu ta obrovská porce zkušeností… Petr Lédl hostuje v Horních Počaplech druhým rokem z Podřipanu Rovné. Za tu dobu už se stal v týmu velkou autoritou. „Na postu stopera je pro nás stále velmi platným. K zápasům přistupuje zodpovědněji než jiní mladí hráči a nevynechá jediný trénink. Zkrátka vzor pro každého," tvrdí o něm například sekretář oddílu Martin Plicka. Co na to vytáhlý obránce, který většinu své dlouhé kariéry odehrál na pozici předstopera? „Taková slova moc těší, možná si to ani nezasloužím," usmívá se skromně „ortodoxní" levák, který sám o sobě říká, že má pravou nohu pouze na opírání.
Jak se vám poslouchá, že o vás v Počaplech mluví jako o velké autoritě?
Vzhledem k tomu, kolik mi je, se tomu dá věřit. Fotbal hraji od sedmdesátého roku, takže už v něm něco pamatuji a jsem schopný jim v něčem poradit.
Na hřišti mezi mladými dravci zcela zapadáte…
Dělám, co mohu, a pracuji na sobě.
Jak jste se vlastně do týmu Počapel dostal?
V minulosti tady trénoval Roman Vilánek, toho času trenér Rovného. Zhruba před rokem a půl mi volal, že se mu rozpadá mančaft, odcházejí hráči a že hledá stopera. Už tenkrát jsem chtěl skončit s kariérou, ale když jsem viděl místní areál, tak jsem řekl, že nemohu odolat.
Co pro vás fotbal znamená?
Svým způsobem mě strašně pomáhá a nabíjí. Při fotbale si vyčistím hlavu, je to pro mě relax, který mi přináší klid do další práce. Fotbal mě stále baví, hrál bych ho od rána do večera. A tady v Počaplech hrát, to je radost, včetně dobré party.
Co chybí tomu, aby se ona dobrá parta posunula o patro výš do okresního přeboru? I když jste v posledním zápase podzimu porazili prvního, tak vaše ztráta na čelo zůstává stále velká…
Sehráli jsme dvě tři nešťastná utkání na venkovních hřištích, kdy se nám to absolutně nepovedlo. Zkrátka zápasy blbec a s tím už nejde nic dělat. Tým je možná malinko svázaný povinností. A když se ještě odvrátí štěstí, nedáme góly a dostaneme, jak se říká, haluz, tak se to s námi veze. Moc chceme vyhrát, ale prostě se to nepovede. Ztratili jsme minimálně šest bodů v zápasech, které jsme měli vyhrát. Bohužel. Budeme se snažit to všem vrátit na jaře.
Lze ještě věřit tomu, že byste mohli čelo soutěže dotáhnout?
Bude to těžké. Nemůžeme říct, že se na to vykašleme. Musíme bojovat, ale dvanáctibodová ztráta je poměrně veliká. Se všemi ale ještě hrajeme a všichni hrají mezi sebou – pokles formy potká během roku každého, takže mohou i ostatní prohrát se slabým. Nevím, kolik týmů postupuje, ale reálné je dotáhnout alespoň to druhé místo. Chce to možná posílit některý post, trochu potrénovat, hrát s chutí a ve všech zápasech makat na plné pecky, protože žádný soupeř si sám góly nedá.
Váš názor na úroveň celé soutěže?
Myslím, že je slušná. Jsou tady slabší týmy, ale i špička čtyř pěti mančaftů, které jsou opravdu dobré a určitě mají na to hrát o třídu výš. Mile mě překvapilo Obříství, které nás doma prohánělo a představilo se ve velmi dobrém světle se spoustou mladých a šikovných fotbalistů. Myslím, že to byl jeden z nejlepších soupeřů a mohli by ještě hodně promluvit do pořadí.
Zmínil jste, že hrajete fotbal od roku 1970. Jaké soutěže už jste si vyzkoušel?
Hrával jsem nejvýš divizi v Brozanech. Začínal jsem ve Středočeském kraji – v Sadské, odkud jsem přestoupil do Českého Brodu. Toto angažmá mi dalo hodně, trénoval mě tam člen klubu ligových kanonýrů Ota Hemele, velký srandista i fotbalový stratég. Po vojně jsem se díky svému kamarádovi z vysoké školy ocitl na severu Čech a hrával asi dvacet let za Brozany. V podstatě s tamními odchovanci se nám to podařilo dotáhnout do divize, kterou jsme v devadesátých letech na poměrně slušné úrovni hráli osm let. Potkal jsem se tam i s bývalými prvoligovými hráči Hruškou, Čermákem, Caltou… Když jsem pak věkově skončil v Brozanech, protože jsem už trochu přestával stíhat, tak jsem hrával v Rovném, kde jsem i chviličku trénovat. A na sklonku kariéry jsem tady…
Máte nějakou představu, jak dlouho ještě budete hrát?
To já nevím. Dokud mi to půjde a budou mě tady trpět. (smích) Mám trochu problémy se svaly, tak uvidíme.
Vizitka:
Věk: 49 let.
Bydliště: Roudnice nad Labem.
Rodina: rozvedený, dva synové (oba hrají fotbal za Brozany).
Zaměstnání: jednatel společnosti zabývající se výrobou ocelových konstrukcí.
Záliby: vedle fotbalu sporty všeho druhu. „Chodím plavat, jezdím na kole, hraji tenis," říká s tím, že pohyb bere jako relax k práci, která mu zabere poměrně hodně času.
Fotbalová kariéra: Sadská, Český Brod, Brozany, Rovné, H. Počaply.
