„Měli jsme jen jednoho gólmana, ten druhý měl problémy s kolenem. Domluvili jsme se, že když se něco stane, šel bych do brány já. Bohužel se to stalo, a tak jsem šel,“ popsal Jan Vetešník, proč padla volba právě na něj.

Ač s takovou variantou předem počítal, když nastala, byl to pro něj menší šok. „Hrklo ve mně,“ přiznal. „Když jsem ale hned chytil ten trestný kop z velkého vápna, tak už to bylo v pohodě,“ dodal čtyřiadvacetiletý fotbalista. O jedinou návštěvu sítě se mu až těsně před poločase postarala nechytatelná dorážka po rohovém kopu.

S chytáním přitom místní odchovanec nemá prakticky žádné zkušenosti. „Jako malý jsem se ve fotbale občas střídal v bráně, ale jinak nic. Když se trenér ptal, kdo případně do prány půjde, přihlásil jsem se,“ přiblížila libišská „desítka“, která góly hlavně dává nebo připravuje. V letošní sezoně poměrně úspěšně. S deseti přesnými zásahy je druhým nejlepším střelcem týmu.

Na druhý poločas se Jan Vetešník po příjezdu z béčka povolaného Davida Chládka vrátil do pole, konkrétně do záložní řady. „Byli jsme o jednoho hráče méně, takže to bylo náročné. Celý zápas jsme bránili a nakonec nám došly síly. Neudrželi jsme to,“ smutnil nad porážkou 2:3.

Celkově svou letošní sezonu považuje spíše za průměrnou, byť je v týmových statistikách nahoře. Srovnání strohých čísel totiž pokulhává vzhledem k tomu, že Sokol hrál v minulých sezonách o dost náročnější divizi. Letos se dalšímu sestupu už jistě vyvaruje, přesto není budoucnost kohoutů ve stejné soutěži ještě zcela definitivní. „V Libiši to závisí na panu Vávrovi a jeho zdravotním stavu. Jestli bude v pořádku. Rozhodne se to asi nějak na konci sezony, uvidíme,“ zmínil zdravotní problémy dlouholetého manažera áčka Jan Vetešník.

On sám by prý v přeboru klidně rád pokračoval. Po operacích obou kolen už nemá ve fotbale nějaké vyšší cíle a krajský přebor, případně divizi pro sebe považuje za optimální soutěž. Kolena jej při hře nijak neomezují, ozvou se trochu jen na umělé trávě v zimě.

Ač v dospělém věku Jan Vetešník nastupuje jen za Libiš, kde je doma a s fotbalem tam i začínal, v mládežnických kategoriích prošel více klubů. Spolu s Martinem Šobrem si je vytáhly Neratovice a později opakovaně zkoušeli štěstí v předních pražských klubech. „Na Dukle to moc nevyšlo. Nejlepší časy jsem asi zažil na Meteoru. Na Bohemce jsem hrál juniorskou ligu, za áčko jsem ale šanci nikdy nedostal,“ připomněl svůj rozlet, který zabrzdilo zranění postupně obou křížových vazů.

Právě na Meteoru se poprvé v jednom týmu sešel s Tomášem Přibylem. Oba nyní střelecky táhnou Libiš. O několik měsíců starší spoluhráč nastřílel ještě o gól víc. „Kope penalty,“ popíchl naoko parťáka, s nímž si rozumí na hřišti i mimo a z kabiny asi nejvíce. Jedním dechem ovšem dodává, že v Libiši se vždy stavělo na dobré partě. A platí to i nadále.

PODÍVEJTE SE: Sestřih utkání Libiš  - Tochovice (2:3):


Načítám tabulku ...