Mohl byste přiblížit akce investičního charakteru, s nimiž jste začali v Zárybech budovat svůj areál?
Nejprve jsme museli získat souhlas k tomu, abychom mohli porazit tři lípy, které bránily posunu kabin do strany. Rovněž jsme splnili podmínku souhlasu o výsadbě nových stromů. Loni na podzim jsme kromě základové desky pod přístavbou kabin udělali i zámkové dlažby okolí, aby se dřevostavba posadila na kompletně připravený základ.

Kdy bylo hotovo?
Vše jsme dokončili před červencovou Anenskou poutí, což je v Zárybech cíl veškerého snažení. Proto jsme obnovovali areál, natírali zábradlí, došlo k rozšíření ochranné zóny za brankou u kabin. Současně jsme docela zásadně obnovili také staré kabiny. Na jejich plášti jsme vytvořili jakoby umělecké dílo, na které jsme dali prostor mladým umělcům. Myslím, že se jejich výtvor líbí. Kabiny jsme definitivně dokončili ještě před startem mistrovských zápasů letošního podzimu.

Při stavbě kabin jste původně nepočítali s rekonstrukcí celé střechy, že?
Ne, to nebylo v plánu. Jenže firma provádějící rekonstrukci nám dala takové podmínky, které by bylo hřích nevyužít. Navíc se teď ukazuje, že velkou plochu střechy bychom mohli využít na umístění fotovoltaických panelů a být tu energeticky úplně soběstační. Propočty ukazují, že bychom mohli vyrobit tolik elektřiny, což by nám vlastně přineslo zisk. Pro nás by to znamenalo, že od restaurace přes kabiny i umělku mohli mít vše na elektřinu.

Zárybský klub se může pochlubit nejen moderními kabinami…
Ještě před jejich dokončením jsme v červnu začali pracovat na projektu hřiště s umělou trávou a koncem září už bylo hotovo. Chtěl jsem, aby pro podzimní část byla k dispozici osvětlená umělá plocha, protože tréninkové možnosti tu máme omezené. Protože tréninky kvůli pracovním povinnostem hráčů mohou začít nejdříve v 18 hodin, byla by druhá část přípravy bez světla. Většinou kluci začali na hlavním hřišti a poté se přesunuli na umělku. Navíc se vyhneme poškozování našeho travnatého hřiště.

Jaroslav Bureš, vedoucí mužstva Sokola ZárybyJak se vám podařilo realizovat poměrně náročnou stavbu umělky?
Místní firma udělala kompletní přípravu včetně oplocení, o povrch se postarala další firma v podstatě za náklady. Stálo to celkem dost peněz, ale určitě mnohem méně, než kdybychom si umělku nechali udělat takzvaně na klíč.

Dětské hřiště, které bezprostředně sousedí s kabinami, vzniklo péčí fotbalového klubu?
Nikoli, je to záležitost několika rodičů, kteří se dali dohromady a pomohli s výstavbou dětského hřiště. My jsme rádi, že jejich aktivita pomohla umístit toto zařízení do celkové koncepce našeho sportovního centra celé obce. Je to příležitost pro celé rodiny ze Záryb. Děti si budou hrát na hřišti, tátové se půjdou podívat na fotbal a dají si pivo a příležitost se najde i pro maminky.

Máte ještě další plány?
Mezi dětským hřištěm a umělou trávou je kus asfaltové plochy, kde bychom chtěli udělat hřiště na basketbal a nohejbal. Tradice těchto sportů v Zárybech sice není, ale chtěli bychom ji založit. Protože můj syn tu bude trvale bydlet, chtěl by hrát basket v Brandýse a tady založit přípravku. K nohejbalu mají fotbalisté určitě blízko a zvláště pro nás starší je to ideální možnost sportovního vyžití.

Asfalt by tedy musel dolů…
To není ještě jisté. Možná, že budeme moci použít stejnou technologii jako na umělý trávník pro fotbal. Slabá vrstva nejjemnějšího štěrku se zhutní a na to se položí umělý trávník, trochu jiný než pro kopanou. Prosypává se pískem, který se na jaře a na podzim překartáčuje koštětem a celou sezonu máte pokoj.

Ovšem o peníze jde až v první řadě, viďte?
Každý vidí, co se nám podařilo vybudovat za investici. Zdaleka to nestálo tolik, co by to stálo normálně, protože máme v klubu takové řemeslníky, jako například Honzu Schütze, kteří si za práci neříkají vůbec nic. Bez spousty ochotných lidí, kteří pomohli, by taková akce nebyla proveditelná, kdybychom měli vše platit.

Dokončením akcí, které jste vyjmenoval, jste ukončili jednu významnou kapitolu, že?
Kdepak, my rozhodně nekončíme. Především bychom chtěli rekonstruovat hlavní travnatou plochu – buď úplně, nebo ji podstatně vylepšit. Na protější straně naproti střídačkám bychom chtěli vybudovat tribunu pro stovku diváků, protože posedávání po lavičkách kolem hřiště není úplně ideální. Pokud bychom hrací plochu z gruntu rekonstruovali, chtěli bychom ji prodloužit více dozadu.

Už máte v hledáčku nějakou firmu, která by šla s vámi do naznačeného projektu?
Firmu zatím vybranou nemáme, ale rozhodně chceme požádat o dotaci a podrobně se seznámit s podmínkami jejího poskytnutí. Podle mých informací je šance v kapitole na obnovu venkovských hřišť je relativně dost vysoká.

KAREL HORŇÁK