Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Libišská sezona se dá rozdělit na dvě části. V té první jste v sedmi kolech uhráli pouze pět bodů. Proč tak vlažný rozjezd?
Po postupu jsme měli špatný začátek, možná zapříčiněný tím, že jsme hráče dávali dohromady až v průběhu soutěže. Někteří přicházeli a nemohli ze začátku hrát, další přišli v pátém, šestém kole. Ale i v úvodních zápasech jsme měli šance. Prohráli jsme je ne proto, že jsme nebyli kompletní, ale zahodili šance a soupeř nás potrestal. Museli jsme si zvykat na to, že divize je rychlejší a důraznější. Chvilku nám to trvalo.

Ve zbylých 23 kolech jste ale získali 47 bodů, což dává skvělý průměr přes dva body na zápas…
Nejenže jsme získali body, ale zvedli jsme se i herně. Na náš fotbal se dalo koukat. Vytvořila se úžasná parta kluků, kteří jsou ochotní spolu trávit i mimofotbalové chvíle. Další věc, která se podařila, je, že kádr máme poskládaný ze svých hráčů, nikoli hostujících. O to je to příjemnější. V tuhle chvíli nemusíme říkat, že nám někdo končí. Lidé, kteří měli před sezonou pesimistické názory, které pak sílily, když se v prvních kolech nebodovalo, najednou utichli a jsou rádi, že se hraje divize a na takové úrovni. Celkově byla sezona úspěšná.

Neevokoval přece jen ten bodově neúspěšný začátek vzpomínky na rychlý sestup, který vás potkal o dva roky dříve?
Nevím. Musím říct, že i někteří lidé ve výboru měli pesimistické názory. Třeba abychom na utkání do Litoměřic raději postavili náhradníky, že to je stejně jedno. Tvrdil jsem jim a byl přesvědčený, že už musíme vyhrát.

Právě tam jste to nakonec zlomili, že?
Ano. Ani předtím v zápasech jsme však nebyli horší. Ale třeba v Měcholupech jsme nedali tři šance a prohráli 0:1. To byl rozdíl mezi divizí a přeborem. Tam nám stačilo proměnit třeba třetí čtvrtou šanci, ale v divizi to je jinak. Kluci si na to ale zvykli a navíc pak jako mužstvo získali sebedůvěru. Nejen já, ale všichni, co se v Libiši okolo fotbalu motáme, nepropadáme nějaké náladě, že když se prohrává, musí se zároveň i nadávat. Když někde nějaká kvalita je, musí to přinést i výsledky.

Ve větší efektivitě proměňování šancí vám určitě pomohl Tomáš Petr, že?
Rozhodně. Je to kluk, kterému možná taky prvních čtyři pět kol trvalo, než se chytil. Pak ale začal dávat góly. A nejen to. Je také velmi prospěšný ve hře a hlavně je to super kluk na trénink, do party. To samé Kolísek, který přišel z Louňovic. Ten může hrát na jakémkoli postu a ještě přinese takový ten vítězný duch. Pokud bych ale měl někoho vyzdvihnout, tak zmíněné určitě, ale také Davida Lomského, Vencu Kratochvíla, Jiráně, Poništa, Matouška – kluky, kteří hráli méně. Tihle v uvozovkách náhradníci spoluvytvářeli partu, mužstvo. Nebyl jediný problém, třeba pocity ukřivděnosti, nebo že by někomu v týmu nefandili. I když se na výhře třeba v danou chvíli nepodíleli, tak z ní měli radost. Berou, že jsme devatenáct lidí se stejným cílem, ať hrají pět nebo devadesát minut. Po této stránce byli skvělí a sezona díky nim pohodová.

Některé hráče jste na jaře přece jen měli na hostování. Jak to s nimi bude dál?
Na hostování jsme v podstatě měli jen brankáře Jungra, který to automaticky prodlužuje, takže to neřešíme. Na hostování máme i Tomáše Chlapce, a to ještě na dva roky. Tam jednáme, že to změníme v přestup. Teď bychom chtěli oslovit dva tři mladé hráče s nastolenou praxí, že bychom je vzali na půlroku a domluvili nějaké podmínky, pokud by se u nás chytili. Nic nás nenutí k tomu, že bychom museli nějak zběsile shánět hráče, ale vždy je nutné kádr oživit. Třeba Venca Trojan, protože jezdí dobře na kole, si zlomil klíční kost, a nevíme, jak se uzdraví. Může se stát, že už to v jeho věku zpátky do divize nepůjde, tak abychom na to byli připravení.

Asi se shodneme, že Jungr okamžitě zapadl a byl posilou…
To je taky velmi pozitivní kluk do party. Je jedním z těch, kteří neustále něco vymýšlejí, o co se vsadit a hrát. U nás je to opravdu o té partě.

Jak to udělat, aby jarní forma pokračovala na podzim hned od začátku?
Budeme se snažit přivést a zapracovat do mužstva dva tři mladé hráče. Za jaro jsme prohráli dva zápasy, což je fantastické, skvělé. Samozřejmě se může stát, že najednou z pěti kol třeba nevyhrajeme a může se to otočit. Myslím, že jsme normální parta lidí, která dokáže pochopit, že se nemusí jen vyhrávat. Na druhou stranu nějakou kvalitu máme a soutěže se nemusíme obávat, i když s respektem k soupeřům. Budou tam nějací noví. Spadly k nám Meteor, Chomutov, tedy mančafty, které budu mít sílu. Ale zjistili jsme, že na soutěž máme, udržíme se v ní a můžeme hrát dobře. Neznamená to ovšem, že bychom měli o to méně trénovat.

I přes kvalitní jarní výkony a bodový zisk se vám nepodařilo nalákat do publika větší počet diváků. Čím to?
Děláme si z toho srandu, že by možná chodilo víc lidí, kdybychom prohrávali. Nevím. Asi by si to zasloužilo, ale bojují s tím i jinde. V Česku chodí lidi na fotbal, a to třeba i teď na reprezentaci do 21 let, s tím, že už dopředu vědí, že se prohraje, že to neumíme, že jsme špatní… Třeba hokej to má trochu jinak, možná zajímá víc ženské, že je rychlejší. Připadá mi, že lidi by na fotbal chodili, kdyby věděli, že se tam někdo popere, nebo tam budou nějaké jiné negativní věci. Nevím, jakou větší pozvánku bychom už měli u nás v Libiši na fotbal udělat, než že si jako nováček získáváme respekt soupeřů, hrajeme dobře a máme body. A pak přijde sto diváků, když sto padesát, tak je to hodně, na derby jednou za sezonu tři sta.