„Do jara jsme vstoupili dobře. Pak ale zapracovala i marodka, hlavně proto jsme na tom tak, jak jsme," říká na sklonku závěrečné čtvrtiny sezony.

Po cenné výhře nad Mšenem vás trenér Řezníček hodně chválil, že jste byl právě vy tím rozdílovým hráčem, který proměnil šance. Co na to říkáte a jak vy hodnotíte své výkony?
Mé výkony jsou takové, že jsem už starší hráč a musejí okolo mě běhat a nahrávat mi spíše ti mladí. Je naším štěstím, že se mi to podařilo proměňovat.

Tím spíš, že střílení gólů je pro Lobkovice dlouhodobým problémem. Čím to?
Ano, je to náš velký problém. Nemáme totiž v týmu klasické útočníky, kteří by dávali góly. A když se dostaneme do nějaké šance, tak jsme zpravidla hodně zbrklí.

Ještě na podzim jste tým zároveň i koučoval. Jak došlo ke změně? A jak nyní berete, že jste znovu „jen" hráčem?
Přišel za mnou Vašek Řezníček, že by mi pomohl. Řekl jsem mu, že budu jedině rád, když budu moc hrát a on to vezme. Přece jen je to něco jiného trénovat ze hřiště a z lavičky.

Ze hřiště se to dost dobře nedá, že?
V tom máte pravdu.

Zatímco vstup do jara vám vyšel znamenitě, tak v minulém kole jste překvapili porážkou 0:3 ve Veltrusech. Kde byla chyba, že jste obdarovali jednoho z outsiderů?
To, co jsme tam předvedli, byl úplně katastrofální výkon. Zpětně vidím jako chybu, že jsme hráli ve čtvrtek utkání Českého poháru, byli jsme unavení.

Domácím jste dokonce jako první tým v sezoně nedali v utkání gól…
Měli jsme i šance, ale v prvních dvaceti minutách jsme hráli jako stará garda. Sice jsme si to dávali, ale to nemělo žádný účinek. Domácí naopak třikrát utekli a z protiútoků nám dávali góly.

Takže nejhorší zápas sezony?
Ano.

Jak jste jinak spokojení se svým postavením v tabulce?
Samozřejmě nejsme. Naším hlavním cílem ale je soutěž udržet a pokusíme se udělat všechno pro to, abychom v ní zůstali.

Můžete připomenout, jakými týmy jste ve své kariéře prošel mezi rozjezdem v neratovické mládeži a nynějším působením v sousedních Lobkovicích?
Když jsem v Neratovicích přecházel do chlapů, tak jsem zamířil na hostování do Smíchova. Vojnu jsem fotbalově strávil půl roku ve Stříbře, kde se hrála divize, a další půlrok za Mariánské Lázně. Po návratu jsem se chvilku zastavil v Neratovicích a následovala hostování v Brandýse, na Mělníku, kde se ještě tehdy hrála třetí liga, v Čelákovicích, v Kladně, znovu na Mělníku už po jeho znovuobrození a zbytek kariéry dohrávám v Lobkovicích.

Kdybyste se měl zpětně ohlédnout… Na které angažmá nejraději vzpomínáte?
Nejlepší léta jsem samozřejmě prožil jako odchovanec doma v Neratovicích ve druhé lize.

A které byste naopak vymazal z paměti?
Takové žádné není, všude jsem byl spokojený.

V Neratovicích se po úplném pádu nyní hraje alespoň divize. Co tomu říkáte a chodíte se dívat?
Abych se přiznal, tak tam moc nechodím. Ale klukům samozřejmě přeji, ať se jim nadále daří.

Jak dlouho ještě máte v plánu hrát?
Jak mi vydrží zdraví, které už moc neslouží. Mám dlouhodobě problémy s koleny, takže už to chci ukončit tady v Lobkovicích.

Lasa z jiných klubů už nelétají?
Nejsou a už bych ani jinam nešel.

Což se dá pochopit i vzhledem k tomu, že v Lobkovicích trénujete žáky, za které hraje i váš syn. „Potatil" se po fotbalové stránce?
Myslím, že ano. A když se bude snažit, tak to může někam dotáhnout.

Jak prožíváte jeho zápasy? Nejste na něj jako trenér přísnější?
Beru všechny kluky stejně. Nikomu nedávám žádné úlevy a na každého řvu stejně, ať je to syn, nebo někdo jiný.

Jako tým se účastníte projektu Gambrinusu Kopeme za fotbal. Takže otázka na závěr: co vy a pivo?
Pivo moc nepiju, dám si občas jedno dvě malé, ale abych ho musel mít třeba každý den, tak to vůbec.