„Jiný cíl si dávat nemůžeme,“ hlásí před zářijovým startem kvalifikace padesátiletý kouč žijící v Příbrami, jenž si ve svém nabitém programu našel mimo jiné čas, aby v závěru uplynulé sezony u Litavky navštívil i finálový turnaj mládežnického Ondrášovka Cupu.

Byl jste ambasadorem finálového turnaje kategorie U9. Co jste říkal na jeho průběh? A jak z vašeho pohledu vypadala jeho celková úroveň?

Koncept turnaje se mi líbí. Už v loňském roce jsem byl ambasadorem kategorie U13 v Rokycanech a letos jsem byl mile překvapen nejen organizačně, ale i co se týká atmosféry, která na stadionu panovala. Bylo vidět, že vzhledem k věku byli jednotliví kluci hodně daleko. Já osobně jsem třeba v jejich věku tolik fotbal netrénoval (úsměv). Na devět let vypadali opravdu velice dobře, ale není to jen o fotbale, ale o komplexním rozvoji těla, který začíná už ve škole. V tomto ohledu je důležitá láska ke sportu jako celku.

Jsou tedy podobné turnaje správnou cestou, jak v České republice rozvíjet práci s fotbalovou mládeží?

Uvedu jako příklad Anglii, se kterou jsme měli se možnost utkat, a která má v současné době všechny mládežnické reprezentace na TOP úrovni, tak tam se až do starších žáků nehrají organizované soutěže, ale vše probíhá právě formou podobných turnajů, takže určitě se jedná o správnou cestu.

V čem konkrétně?

Pokud vezmeme právě turnaj kategorie U9 v Příbrami, tak od trenérů jednotlivých týmů nebyl vidět tlak na výsledek, ale snaží se na hráče působit tak, aby v první řadě rozvíjeli své herní dovednosti. Další plus vidím v tom, že jednotlivé celky mají možnost poměřit se s různými soupeři napříč celou Českou republikou. Je tak větší šance, že řada hráčů, kteří působí v menších klubech, se může nakonec probojovat do větších týmů.

V poslední době jde ale mládežnický fotbal u nás znovu směrem nahoru, souhlasíte? A čemu to přisuzujete?

Hlavní zásluhu vidím v regionálních akademiích, které postupně vznikají po celé České republice. Měl jsem možnost několik z nich osobně navštívit a jsou opravdu na vysoké úrovni. Hráčům je poskytnuta velmi dobrá každodenní péče, starají se o ně kvalitní trenéři, kteří kladou důraz na komplexní rozvoj dovedností, což se následně odráží na počtu kvalitních a hotových hráčů, kteří z akademií vzejdou. Proto jsme v mládežnických kategoriích momentálně schopni rovnat se s evropskými velmocemi, které dokážeme i porazit. Největší problém pak ale vidím v tom, že se nám tyto talenty nedaří v dostatečné míře dostat do dospělého fotbalu, kde zatím stále často nastává vysoká úmrtnost.

Zastavme se u Příbrami, jak vypadala z vašeho pohledu její nováčkovská sezona ve FORTUNA:LIZE?

U Litavky mohou být se sezonou spokojeni. Sice to bylo drama až do úplného konce, ale vzhledem k záchraně může klub, který byl nováčkem soutěže, hodnotit sezonu jako úspěšnou. Navíc znovu ukázal fotbalovému světu několik zajímavých a talentovaných fotbalistů.

Těmi nejvýraznějšími byli jednoznačně Jan Matoušek a Roman Květ, kteří jsou součástí širšího výběru vaší reprezentační jednadvacítky…

Oběma hráčům podle mě paradoxně prospělo, že Příbram spadla do druhé ligy, kdyby se tak nestalo, možná, že by Honza Matoušek nebo Roman Květ nebyli na takové úrovni, jako jsou dnes. Druhá liga je zocelila, nastříleli tam spoustu branek, čímž si u mě řekli už o pozvánku už do reprezentační dvacítky. Důležité rovněž bylo, že získané sebevědomí si pak dokázali přenést i do nejvyšší soutěže. V každém případě udělali za dva roky obrovský progres.

Jedná se o možnou cestu i pro další mladé hráče?

Určitě! Nevidím u nás v dorosteneckém věku tolik fotbalistů, kteří by se dokázali ihned prosadit do A mužstva některého velkého českého týmu, což je samozřejmě dáno i velkou konkurencí, jež v předních klubech panuje. Podle mého názoru tedy existují dvě cesty. Jedna z nich vede právě po vzoru Matouška s Květem přes druhou ligu, druhá pak přes celky v nejvyšší soutěži, které se nebojí dát mladým hráčům příležitost. Jejich příkladem může být kromě Příbrami třeba Slovácko, kde rovněž ve velké míře dostávají odchovanci příležitost začlenit se do dospělého fotbalu.

Přejděme k reprezentačním lvíčatům, se kterými jste po konci klubové sezony absolvoval soustřední v Rakousku. Co bylo jeho cílem?

Jednalo se o generálku na zářijový start podzimní části kvalifikace o mistrovství Evropy. Jelikož nám ale oproti předchozímu březnovému soustředění vypadlo pět hráčů, bylo hlavním cílem vyzkoušet další nové tváře. Vzal jsem čtyři hráče z naší druhé ligy, a také dvojici mladíků Šulce a Hložka, kteří podle mého názoru velmi dobře zvládli během jara přechod z dorosteneckého do dospělého fotbalu, když ve svých klubech, Jihlavě, respektive Spartě Praha, patřili k nejlepším hráčům. Proto i oni dostali šanci poprat se o reprezentační dres.

Adam Hložek je momentálně hodně skloňované jméno, jak vnímáte jeho budoucnost?

Adam je obrovský talent a jeho budoucnost vidím velice dobře. Už když jsem viděl jeho výkon v prvním zápase na Spartě, tak jsem si okamžitě sehnal jeho číslo. Nechtěl jsem mu ale blbnout hlavu, protože měl před mistrovstvím Evropy sedmnáctek a spíše jsem čekal, jak se celá situace vyvine. Následně proběhla schůzka mezi námi, klubem, manažerem a Adamem, kde jsme se domluvili, že ho povýšíme do jednadvacítky.

Naopak na kempu vám scházel Michal Sadílek, byla to pro velká komplikace?

Po Alexovi Královi jsme přišli o dalšího stěžejního hráče, takže to komplikace určitě trochu je, ale bude hodně záležet na tom, jaký prostor váčku dostane. Před posledním srazem musel Jarda Šilhavý řešit řadu omluvenek, takže se rozhodl dát šanci právě Michalovi. Uvidíme, jak bude vypadat situace v září. Všechno řešíme sraz od srazu, proto šance, že Michal Sadílek bude jednadvacítce k dispozici, stále ještě je, uvidíme.

I bez Michala Sadílka jste ale v Rakousku vyhráli oba zápasy s Ruskem (1:0) a Slovenskem (2:1). Musíte být tedy spokojen, že?

Jsem rád, že jsme navázali na březnové soustředění ve Španělsku. A to nejen herně, ale i výsledkově. Pozitivní je, že je vidět, jakým směrem se kluky snažíme vést. Jsme zápas od zápasu lepší a ty věci, které chceme, tam jsou. Těší mě i dobrá parta, týmovost a hladovost hráčů, ale hlavně se ukázalo, že máme dobré konkurenční prostředí, máme z čeho vybírat, což je hlavní věc, která nás posouvá dál.

V září vstoupíte do kvalifikace o EURO, s jakým cílem?

Samozřejmě, jiný cíl si dávat nemůžeme. Na druhou stranu do kvalifikace půjdeme s pokorou. S většinou kluků už spolupracuji dva roky a troufám si říct, že je velmi dobře znám. Dokázali postoupit už na mistrovství Evropy sedmnáctek i devatenáctek a já z nich cítím, že rádi by dosáhli na hattrick a postoupili i s jednadvacítkou. Nebude to ale jednoduché, protože soupeři jsou kvalitní.

Co bude podle vás klíčem k případnému úspěchu?

Do kvalifikace musíme především dobře vstoupit. Navíc, když z úvodních pěti zápasů hrajeme čtyřikrát na domácí půdě, to může být klíčové proto, abychom na jaře měli dobré vyhlídky směrem k postupu na závěrečný turnaj. Já věřím, že si přeneseme pohodu z posledního srazu, kluci v klubech udělají kvalitní přípravy a na úvodní zápas s Litvou budeme dobře připraveni. Máme na to dva měsíce.