Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Sezona 2013/14 dopadla pro Řepín ještě relativně dobře, poměrně v poklidu jste zachránili I. B třídu i pro letošní sezonu…
Ve vzpomínaném období jsme ještě čerpali z dostatečného bodového zisku z podzimní části, v níž jsme získali tuším třiadvacet bodů. Když budu hodnotit loňské jaro a podzim, jsou to vlastně identické sezony. Na jaře jsme dosáhli osmi bodů, teď sedmi, což je strašně málo. Navíc podzimní sezona je mnohem víc vidět, jaro se většinou schová právě za první půlku sezony.

Co jste čekal od letošní podzimní sezony?
Myslel jsem si, že nastane nějaký zlom v letní přípravě, v níž se zlepší přístup hráčů. Že začneme lépe trénovat a víc se zapojovat do dění v klubu.

Bohužel k tomu nedošlo…
Už první tréninky před podzimní sezonou jsme absolvovali třeba v pěti lidech a také na první přáteláky jsme odjeli sotva v jedenácti. Pro mne osobně to byla obrovská negativní sprcha. Byl jsem pozitivně natěšený na další sezonu. Postupem času jsem začal zjišťovat, že takhle to asi půjde pořád. Za celý půlrok tam nebyl ani náznak k lepšímu.

Stále mám pocit, že Řepín drží nad vodou dříve narozené hráčské ikony. Tuším, že větší problém je u mladých hráčů. Mám pravdu?
Za sebe mohu říci, že za poslední tři roky, co působím v Řepíně, udělal velký skok například Michal Slepička, který s přibývajícím věku dozrává jako víno. Samozřejmě i Aleš Kratochvíl, který se nyní stará také o rezervní celek, odvedl pro mužstvo velké penzum práce stejně jako David Dvořák. Ovšem základ úspěchu se odvíjí od poctivého tréninku. Nemůžeme si naivně myslet, že si přijdeme jednou či dvakrát týdně jen zakopat a o víkendu vletíme na soupeře, kterého porazíme, a dál budeme v pohodě.

Nepřispěl k takovému pocitu třeba zápas s Dolním Bousovem už ve druhém kole?
Nevím, ale hned po vzpomínané zasloužené výhře s Bousovem jsme si přijeli pro totální výprask v Brandýse (0:6). Už zde se začaly množit omluvy, takže jsme v zápase s lídrem nebyli kompletní. Navíc se dlouhodobě zranil Jakub Paloušek, který nebyl k dispozici skoro celý podzim, a jeho absence byla ohromně znát. Hráli jsme prakticky bez útoku, takže o branky se podělili spíše hráči, kteří střelení gólů vlastně nemají v popisu práce. Naše chabá útočná činnost byla hlavním problémem, který nás dostal do pozic, v nichž nyní jsme.

Ale ani obranná činnost nebyla rozhodně na odpovídající výši, že?
Potápěly nás obrovské individuální chyby například v zápase s Kněžmostem, doma jsme darovali výhru Vysoké, chyby přicházely i v zápasech v Nelahozevsi či v Byšicích. Když nedokážete proměňovat šance, nemůžete pomýšlet na úspěch. Třeba v domácím zápase s Pšovkou jsme nebyli o tolik horší, ale vše rozhodla jediná povedená trefa Miřatského, když my jsme nedokázali vstřelit ani jeden gól.

Přišly i náznaky zlepšení?
Třeba v zápase v Zárybech jsme vzadu hráli docela disciplinovaně a ještě v poločase jsme s domácími hráli vyrovnanou partii. Bohužel jsme však neměli sílu dopředu, přišly i chyby včetně těch mých, a proto nám těsně utekly tři body.

Vaše působení v Řepíně se dá rozdělit na hráčské a trenérské. Jak byste obě své „profese" zhodnotil?
Moje výkony na hřišti byly limitovány zdravotním stavem kolena, které už delší dobu není v optimálním stavu. Z pozice hrajícího trenéra musím vyjádřit hluboké zklamání z přístupu některých hráčů a celkové atmosféry v týmu.

Co byste viděl jako příčinu tohoto stavu?
Bohužel i u nás se naplňuje všeobecný životní trend, v němž má stoprocentní přednost rodina. Fotbal už zdaleka není na prvním místě žebříčku zájmů, většina kluků pospíchá rychle za svými rodinami a dalšími povinnostmi. Jen doufám, že v jarní sezoně se mnohé změní tak, abychom se mohli o svou, zatím nelichotivou pozici náležitě poprat.

Došlo v zimní přestávce v řepínském celku k nějakým změnám?
V jarní části povede tým jako hlavní kouč Aleš Kratochvíl, který bude mít k ruce Martina Merze staršího, Miloše Goldsteina staršího a Davida Dvořáka. Já se budu snažit pomoci řepínskému týmu na trávníku jako hráč. Hovořit o případných posilách je zatím předčasné.

KAREL HORŇÁK