Za kariéru jste nastřílel 38 gólů. Nebude pro vás těžké vybavit si ten první?
Bylo to za Spartu proti Slovácku. Šel jsem sám na bránu a brankáři to dal mezi nohy. Vyrovnával jsem na 1:1. Zápas tak i skončil.
Který považujete za nejdůležitější?
Asi ten v základní skupině Ligy mistrů proti Feyenoordu Rotterdam, kdy jsem otevřel skóre. Nakonec jsme vyhráli 4:0.
Kdo vás přivedl k fotbalu?
Starší brácha Michal a kamarádi.
Byl pro vás fotbal od začátku jasnou volbou?
Ano. Nic jiného v té době nebylo. Jenom hřiště a balon. Nic jiného jsem neznal a nechtěl znát (směje se).
Máte nějakého trenéra, na kterého se nedá zapomenout? Který vám nejvíce dal?
Pro někoho se to bude zdát zvláštní, ale byl to Roman Veselý, který mě trénoval v Kolíně. S ním to byla nejlepší spolupráce. Je to velký odborník. Líbil se mi také Vladimír Weiss, který mě vedl v Petržalce a Slovanu Bratislava.

V Bohemce a poté v Petrohradu vás trénoval trenér Vlastimil Petržela. Říká se o něm, že je na hráče ras. Jak na něho vzpomínáte vy osobně?
Tréninky pod ním byla velká dřina. Hlavně zimní příprava byla hodně fyzicky náročná.
Kolují o něm různé historky. Že v kabině několikrát předvedl pořádný výbuch. Máte nějakou historku přímo z kabiny? Rozkopnutý koš nebo dveře…
Dokázal se pořádně rozčílit. Padala i ostrá slova. Někdy si opravdu nebral servítky, ale nebylo to tak, že by se to nedalo skousnout. A za mě nic neponičil (smích).
Ve Spartě vás vedl Jaroslav Hřebík. Další trenér, který v široké veřejnosti vzbuzuje emoce. Co byste řekl na jeho adresu?
Jarda Hřebík je velký odborník. Vždy měl soupeře detailně nastudovaného. Dokázal nás vždy výborně na soupeře připravit, hlavně v Lize mistrů.
Pod jeho vedením jste nastupoval i v Lize mistrů. Dokonce jste i jednou skóroval. Asi nezapomenutelný zážitek, ne?
Určitě. Jak za Spartu, tak poté Petržalku. V Artmedii jsme byli považovaní za outsidera, nakonec jsme postoupili ze třetího místa do poháru UEFA. Kdybychom v posledním kole základní skupiny porazili Porto, postoupili bychom dál. Zápas ale skončil bez branek. Možná tento úspěch bych stavěl trošku výš, protože od nás nikdo nic nečekal. Hráli jsme vyrovnané zápasy proti Interu Milán, Portu, Glasgow Rangers. V předkole jsme vyřadili Celtic.
Díky fotbalu jste se podíval do několika zemí. Kde se vám líbilo nejvíc?
Je pravda, že jsem několik zemí navštívil, ale spíš než její krásy jsem poznával hřiště a hotely. Bylo příjemné v zimním období odletět za teplem do Španělska, Kypru nebo Řecka. Ale já jsem nejradši doma, takže jsem vždy utíkal domů (smích).
Zahrál jste si i na spoustě známých stadionech. Který vás nejvíc uchvátil?
Glasgow. Je to starý stadion, ale nádherný. Měl své kouzlo. Na hráče to tam dýchlo.
Kde byla nejlepší atmosféra?
Velice dobrá byla na Feynoordu, ale nejlepší atmosféra byla v Glasgowě. Stadion pro 50 tisíc lidí byl vyprodaný. Lidi pořád zpívali a atmosféra byla úžasná.

První krůčky jste dělal v Býchorech. Jak na toto období vzpomínáte?
Byl jsem malý, takže si toho moc nepamatuju (smích). Měli jsme dobrou partu fotbalistů a hráli dobrý fotbal. Kdybych nehrál s dobrými fotbalisty, nerostl bych. Hráč vždy roste po boku lepších nebo sobě vyrovnaných.
Z Býchor jste ale dlouho nechtěl odejít, přestože jste měl dostatek příležitostí. Nelitujete zpětně, že jste neodešel dřív do „velkého fotbalu“?
Nelituju. Bůh ví, jak by to dopadlo, kdybych odešel dřív. Měl jsem nabídku z Českého Brodu, který hrál třetí ligu. Nakonec jsem odešel do Velimi, která hrála krajský přebor. Zde jsem se prosadil a nastřílel 33 branek. Podle mě jsem se zde mohl víc rozvíjet. Třetí ligu bych třeba nezvládl a pak by mě to třeba odradilo od fotbalu. Když jsem byl ve Velimi, dostal jsem nabídku i z Jablonce, ale nakonec jsem po rozhovoru s panem Kostkou (mecenáš Velimi) odešel do Bohemky. A myslím si, že jsem neudělal špatně.
Od začátku své kariéry jste hrával v útoku. Potupně jste se ale přesunul do obrany. Zde jste hrál i za rodné Býchory a nyní i Velim. Kde vám to svědčí víc?
Jako každý malý kluk jsem chtěl dávat góly, takže mě to táhlo do útoku. Ale s postupem času, co stárnu a hraju nižší soutěže, se má role změnila. Nasbíral jsem nějaké zkušenosti a v obraně se hodí. Vlastně si tím i trošku prodlužuju kariéru. Na stoperu to není tolik náročný. Rozdíl je, když jdu za starou gardu Honzy Bergera nebo Bohemky, tam nastupuju v útoku nebo záloze a tam je to náročnější než v I. A třídě.
Snil jste jako malý o tom, že jednou budete hrát v lize a rovnou za Spartu?
Ani moc ne. Snem bylo hrát za Slavii.
Takže jako malý jste fandil Slavii?
Slávista jsem byl po bráchovi. Ale když jsem přestoupil do Bohemky a poznal, jak to tam chodí, tak od té doby pro mě existuje už jenom Bohemka.
Co zpětně považujete ve své kariéře za zlomové?
To, že jsem přestoupil z Býchor do Velimi. Zde se moje kariéra asi nastartovala a já mohl začít růst.
Kdybyste měl určit největší úspěch vaší kariéry?
Určitě postup Sparty v Lize mistrů, stejně jako s Artmedií do poháru UEFA.
V lize jste nastoupil proti řadě hráčů. Který byl pro vás ten nejméně oblíbený a špatně se proti němu hrálo?
V začátcích proti Martinu Jiránkovi, který byl neuvěřitelně silový obránce a těžko se mi proti němu prosazovalo.
Jste jeden z bývalých fotbalistů, kteří předávají zkušenosti mladým. Ve Velimi trénujete přípravku. Jak vás tato práce naplňuje?
Práce s dětmi mě baví. Předávat dětem zkušenosti, to je to, co člověka naplňuje.
Co byste poradil začínajícím fotbalistům na cestě za úspěšnou kariérou?
Hlavně neusnout na vavřínech. Neustále na sobě makat a rozvíjet se. Pokud hráč bude mít talent, ale nebude na sobě hodně pracovat, tak to určitě nikam nedotáhne.
Lukáš Hartig
Narozen: 28. 10. 1976.
Klubová kariéra: Býchory, Velim, Bohemians 1905, Sparta Praha, Bohemians 1905, Petrohrad, Artmedia Petržalka, Olomouc, Bohemians 1905, Slovan Bratislava, Bohemians 1905, Kolín, Býchory, Velim.
Největší úspěchy: 2. místo Sparta Praha (2001/2002), 2. místo Ruská Premier liga – Petrohrad (2003), vítěz ligového poháru v Rusku – Petrohrad (2003), 2x2 místo Corgoň liga – Artmedia Petržalka (2005/2006, 2006/2007), 1x3 místo: Slovan Bratislava (2011/12).
