Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Od letošní zimy mají v Ovčárech dva fotbalisty stejného příjmení. K útočníkovi Miroslavu Müllerovi nově přibyl další mladík do ofenzivních řad – Lukáš (20). „Příbuzní nejsme,“ objasnil hráč, který na sebe upoutal výkony v B-třídních Milovicích. Jak velkým skokem pro něj přechod do třetiligového klubu je?

Můžete se fotbalově představit a popsat vaši dosavadní kariéru?
Jsem odchovancem Milovic, kde jsem se i narodil a hrál fotbal od přípravky. V dorostenecké kategorii jsem si odskočil zahrát divizi do Čelákovic. Pak jsem se vrátil zpět do Milovic. Po čtyřech letech mě našel a kontaktoval pan Hejno (asistent trenéra Janečka – poznámka autora), tak jsem to přišel zkusit na půl roku do Ovčár.

Už jste se rozkoukal mezi novými spoluhráči? Znal jste některé předtím?
Neznal, ale kluci a parta vůbec jsou v pohodě.

Chodil jste dříve na jejich zápasy? Jde přece jen o nejvyšší soutěž v regionu.
Vůbec.

Překvapila vás nabídka z Ovčár? Asi nebylo co rozmýšlet?
Určitě mě mile překvapila, nebylo vůbec co rozmýšlet.

Co říkají na váš odchod spoluhráči v Milovicích, kde jste byl na podzim hlavním tahounem (13 branek)?
Kluci mi to samozřejmě přejí, jsou to kamarádi.

Už jste měl možnost zasáhnout do třetí ligy. Jak velký je to pro vás skok?
Je, hlavně v otázce agresivity v soubojích a rychlosti je to velký rozdíl.

Dá se vůbec srovnávat úroveň a náročnost tréninků v B-třídě a ČFL?
Nedá, je to něco nesrovnatelného, i když jsem očekával, že to bude ještě trochu víc náročnější. Je to docela v pohodě. Možná i proto, že jsem trénoval před přípravou i sám, tak jsem nepociťoval žádné velké tréninkové manko.

V utkání s Jabloncem jste měl i jako střídající hráč několik šancí. Na kdy tedy plánujete první gól?
Co nejdřív, třeba už v sobotním derby s rezervou Mladé Boleslavi.